Švejkování Ministerstva zdravotnictví je třeba odmítnout
Městský soud v Praze v pátek 13. listopadu 2020 zrušil část mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví, kterým byla všem osobám uložena povinnost pohybovat se na veřejnosti, zejména pak v uzavřených prostorách, s ochrannými prostředky dýchacích cest; jednoduše řečeno opatření, z nějž vyplývala povinnost nošení roušek.
Městský soud v Praze poskytl Ministerstvu zdravotnictví více než jeden týden k tomu, aby toto zrušené opatření nahradilo opatřením novým — zákonným a řádně odůvodněným, když účinnost rozhodnutí o zrušení části opatření ukládající povinnost nosit roušky stanovil až k 21. listopadu 2020.
Své rozhodnutí pak Městský soud v Praze zdůvodnil především tím, že předmětné mimořádné opatření vydané Ministerstvem zdravotnictví postrádá konkrétní, srozumitelné a podložené úvahy, na základě nichž by bylo možné soudně přezkoumat, zda je skutečně z pohledu dosažení deklarovaného cíle — snížení risika přenosu onemocnění COVID-19 — nezbytné trvat na povinném nošení ochranných prostředků dýchacích cest v takto široce stanoveném rozsahu. Výslovně pak vyjádřil, že rušené opatření zcela postrádá konkrétní odůvodnění toho, proč Ministerstvo zdravotnictví zpřísňuje přijatá opatření a rozšiřuje povinné nošení roušek i na venkovní prostory. Soud Ministerstvu zdravotnictví vytkl, že namísto skutečného odůvodnění nově zaváděného opatření pouze přebírá odůvodnění z opatření předchozích, třebaže předchozí opatření ukládala povinnosti méně přísné. Rovněž upozornil, že Ministerstvo v odůvodnění svého opatření neuvádí žádné podklady, ze kterých při zpřísňování vychází, ani to že se Ministerstvo neobtěžuje vysvětlovat, z jakých důvodů je nutné přistupovat ke zpřísňování opatření, a tedy k výraznějším zásahům do práv lidí. V důsledku toho, konstatuje Městský soud v Praze, je třeba mimořádné opatření pro nepřezkoumatelnost zrušit, neboť, i když jde o situaci výjimečnou, soud již Ministerstvo na vady jeho opatření již opakovaně upozorňoval a Ministerstvo mělo od vypuknutí epidemie dostatek času na to, aby si osvojilo schopnost napsat mimořádné opatření souladné se zákonem. Soud výslovně zdůraznil to, že důvodem pro zrušení rouškového opatření je právě zcela nedostatečné odůvodnění.
Na to Ministerstvo zdravotnictví zareagovalo. Zareagovalo však způsobem, pro nějž je označení podivný spíše eufemismem. Ministerstvo zdravotnictví totiž novým mimořádným opatřením[1] zrušilo od 18. listopadu ono mimořádné opatření, které s účinností k 21. listopadu zrušil Městský soud v Praze. Novým mimořádným opatřením pak Ministerstvo zavedlo naprosto totožná omezení, jaká zavádělo zrušené opatření — tedy povinnost nosit roušku ve vnitřních prostorech staveb, v hromadné dopravě včetně nástupišť a čekáren i na veřejně přístupných místech intravilánů obce, kde se lidé potkávají na vzdálenost menší dvou metrů. Ovšem namísto toho, aby Ministerstvo zdravotnictví nové mimořádné opatření odůvodnilo dle požadavků vyjádřených Městským soudem v Praze, tedy tak, aby šlo o odůvodnění přezkoumatelné, odůvodnění konkrétní, logické, srozumitelné a podložené, odůvodnilo Ministerstvo zdravotnictví své nové opatření tím, že zkopírovalo odůvodnění mimořádného opatření pražským městským soudem zrušeného. Toho opatření, které je podle rozhodnutí soudu odůvodněné tak nedostatečně, že je třeba jej z toho důvodu zrušit. Ministerstvo zdravotnictví dokonce odůvodnění zkopírovalo včetně pravopisných chyb.
Takový postup Ministerstva zdravotnictví je potřeba jednoznačně odmítnout. Ministerstvo se musí podřídit rozhodnutí soudu; nelze připustit, aby se ústřední správní úřad dopouštěl švejkování. To poškozuje respekt k právu, vnímání práva a dobrovolné akceptování jeho norem širokou veřejností, a to zcela zásadním způsobem. Jak může žádat ministerstvo, které se samo není ochotno podrobit pravomocnému soudnímu rozsudku — navíc rozsudku k Ministerstvu zdravotnictví poměrně vstřícnému, žádat po ostatních, aby se podrobovali pravidlům, která ve svých mimořádných opatřeních stanovuje? Ministerstvo zdravotnictví a vláda obecně si musejí uvědomit, že vládnout je potřeba i dobrým příkladem. A takový dobrý příklad Ministerstvo zdravotnictví opravdu tímto svým postupem nedává.
[1] Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 16. 11. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-39/MIN/KAN, dostupné online zde: https://www.mzcr.cz/wp-content/uploads/2020/11/Mimoradne-opatreni-noseni-ochrannych-prostredku-dychacich-cest-s-ucinnosti-od-18-do-20-11-2020.pdf
Další články
Nová pravidla pro úhradu vakcín: když vyšší spotřeba vede k úsporám na celospolečenské úrovni
Od 1. ledna 2026 vstoupila v účinnost novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, která zavádí zcela nový režim pro úhradu léčivých přípravků obsahujících očkovací látky a monoklonální protilátky určené k profylaxi (dále jen „vakcíny"). Nově bude rozhodování o výši a podmínkách úhrady vakcín probíhat ve správním řízení, které povede Státní ústav pro kontrolu léčiv. Do rozhodovacího procesu se zapojí také Ministerstvo zdravotnictví a jeho speciální poradní orgán.
Kdo posuzuje žádost o azyl? Ústavní soud koriguje praxi obecných soudů při výkonu trestu vyhoštění
Ústavní soud vymezil jasné hranice mezi pravomocemi soudů a správních orgánů v případech, kdy se trest vyhoštění střetává se žádostí o mezinárodní ochranu. Připomněl, že o azylu rozhoduje výhradně Ministerstvo vnitra a že vyhoštění začíná až jeho skutečným provedením. Nález tak zásadně mění pohled na střet trestního řízení a mezinárodní ochrany.
Elektrokoloběžky v silničním provozu
Elektrokoloběžky se v posledních letech staly zcela běžnou součástí silničního provozu. Jejich majitelé je používají k vlastnímu transportu jak mezi blízkými obcemi například při každodenním dojíždění do zaměstnání, tak především ve městech. Tam často využívají služeb poskytovaných subjekty nabízejícími tzv. sdílení elektrokoloběžek. S tím vším se samozřejmě pojí účast těchto elektrokoloběžek v provozu na pozemních komunikacích.
Co nás Duolingo naučilo o retenci a jak se na to dívá GDPR
Duolingo připomíná roky neaktivity. Z pohledu GDPR to ale otevírá zásadní otázku: kdy už uchovávání osobních údajů přestává být legální?
Nový zákon o kritické infrastruktuře III. – Manažer kritické infrastruktury
Kdo stojí mezi kritickou infrastrukturou a státem? Manažer kritické infrastruktury je novou klíčovou rolí, která přináší nejen jasně vymezené povinnosti a požadavky, ale i praktické dopady pro fungování organizací. Co tato pozice obnáší a na co si dát pozor?
