Uznání dluhu v příznivějším hávu, aneb jak jsme uspěli u Ústavního soudu
Uznání dluhu bylo podle starého občanského zákoníku děsivě formalistickým institutem. Nám se však podařilo u Ústavního soudu i v tomto případě prosadit autonomii vůle.
Uznání dluhu vzniklého za účinnosti starého občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. se řídí také starým občanským zákoníkem. To je nejen ustálená praxe, ale také závěr judikatury Nejvyššího soudu (zejm. sp. zn. 21 Cdo 292/2018). A současně mnohdy zásadní problém pro ty, kdo mají pohledávku vzniklou před rokem 2014 a ne zcela spolupracujícího dlužníka.
Podle starého občanského zákoníku bylo totiž uznání dluhu institutem formalistickým a jen výjimečně se člověk mohl spolehnout na to, že má platné uznání dluhu, pokud neměl k dispozici přímo dokument nadepsaný „uznání dluhu“ s textem precizně odpovídajícím zákonu a judikatuře.
V našem případě se jednalo o klienta, který měl za dlužníkem pohledávku ze smluv nazvaných smlouvy „o půjčce“, která byla staršího data, a mohla proto být teoreticky již dávno promlčena. V roce 2015 nicméně došlo mezi stranami k uzavření dohody o odpuštění úroků. Klient očekával, že když dlužníkovi odpustil úroky „výměnou“ za to, že zaplatí, své peníze dostane zpět. Nestalo se tak, a proto jsme po převzetí právního zastoupení v roce 2017 podali u Obvodního soudu pro Prahu 10 žalobu na zaplacení. V řízení dlužník uplatnil námitku promlčení.
Obecné soudy konstatovaly, že dohoda z roku 2015 byla skutečně pouze dohodou o odpuštění úroků a odmítly naši argumentaci, že tato dohoda zároveň splňuje požadavky na uznání dluhu (které by způsobilo běh nové desetileté promlčecí lhůty), neboť fakticky obsahuje uznání dluhu co do důvodu a výše a z okolností jednoznačně plyne, že dlužník měl v úmyslu dluh plnit.
Takové povrchní hodnocení ze strany obecných soudů nicméně rezolutně odmítl Ústavní soud s tím, že „interpretuje-li soud v soudním řízení mezi účastníky uzavřenou smlouvu, musí k ní přistupovat nikoliv tak, že tato má být bezvadná, ale tak, že v ní (prostřednictvím ní) jednotlivec vyjádřil, co chce (respektive to, co chtěl) dosáhnout.“
Ústavní soud v nálezu označil povinnost soudů při řešení sporů identifikovat ekonomický účel uzavřené smlouvy a tuto hospodářskou funkci se snažit zachovat. V tomto případě měly tedy soudy povinnost identifikovat, že úmyslem obou stran bylo stanovit povinnost dlužníka uhradit svůj neuhrazený dluh, za což mu věřitel odpustí smluvené úroky.
Podle Ústavního soudu v případě, že v dohodě o odpuštění úroků bylo výslovně odkázáno na původní smlouvy o půjčkách, se podpisem dohody o odpuštění úroků dlužník opětovně přihlásil k těmto smlouvám o půjčkách, ve kterých byl sjednán závazek dlužníka zapůjčené peníze vrátit. Tato povinnost vrátit zapůjčenou částku zůstala dohodou o odpuštění úroků nedotčena.
Ústavní soud dále konstatoval, že se tímto svým výkladem odchýlil od dosavadní praxe chápání uznání dluhu dle zákona č. 40/1964 Sb. Vzhledem k okolnostem věci, zejména k tomu, že dlužník sám dobrovolně podepsal dohodu o odpuštění úroků, však považuje takový postup za přiměřený. Pro doplnění uvádí, že pokud dlužník dobrovolně podepsal dohodu o odpuštění úroku, vyvolal ve věřiteli důvodné očekávání, že mu budou jeho prostředky vráceny.
Ústavní soud proto všechna předchozí rozhodnutí obecných soudů zrušil a o věci nyní bude znovu a lépe rozhodovat soud prvního stupně.
Zdroj: bnt journal
Nález Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 392/20, ze dne 10.03.2020
Další články
Kongres Právní prostor 2026: legislativní změny, AI a justiční blok
Kongres Právní prostor se dočkal již svého 14. ročníku. V Seči u Chrudimi se sešlo přes 150 účastníků a 16 přednášejících, aby se věnovali tématům, která aktuálně hýbou světem práva – od legislativních změn přes AI až po aktuální otázky justice.
Kdo s koho: procesněprávní ochrana zaměstnanců ve světle zákona o státních zaměstnancích
Debata o převedení právní úpravy státních zaměstnanců do režimu zákoníku práce otevírá zásadní otázku: nezhorší se tím jejich ochrana?
Automatizovaná vozidla ve světle pravidel silničního provozu
Příspěvek reaguje na nová pravidla silničního provozu týkající se provozu automatizovaných vozidel. Ačkoliv se daná pravidla mohou jevit dostatečně srozumitelná a jasná, tak jejich aplikace v (administrativní) praxi může činit nejeden problém.
Vidět neznamená věřit - deepfake jako výzva pro právo
Co když to, co vidíme, nikdy nebyla pravda? Před několika lety jsme věřili, že obraz nelže. „Vidět znamená věřit.“ Dnes už si tím nemůžeme být tak jisti. Audiovizuální záznam byl dlouho považován za téměř nezpochybnitelné zachycení reality. V posledních letech, kdy se umělá inteligence stala běžnou součástí života, se rozvinula deepfake technologie, která tuto představu zpochybňuje.
SVJ: Když všichni mají problém, ale nikdo nechce převzít zodpovědnost
Správa společenství vlastníků jednotek (SVJ) je v praxi často spojena s nedostatkem ochotných kandidátů do statutárních orgánů. Jaké jsou důvody tohoto nezájmu, právní rámec fungování výboru či předsedy i možné způsoby řešení situace, kdy tyto funkce zůstávají neobsazené?




