Den právní teorie
Dne 6. června 2014 se v prostorách Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně uskutečnil první ročník česko-slovenské doktorandské konference o teorii práva Den právní teorie. Zúčastnily se jí na čtyři desítky účastníků, a to jak z řad akademických pracovníků působících na univerzitách v České, Slovenské a Slovinské republice, tak i odborníků z právní praxe.
Konference byla zahájena úvodním slovem profesora Miloše Večeři, po kterém následovalo dopolední plenární zasedání, jehož tématem byly zejména otázky metodologie právních věd a výuky právní teorie na právnických fakultách. Se zajímavými příspěvky zde vystoupili hosté z Právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě zastoupení mimo jiné docentem Jánem Cuperem. Vyučující pořádající brněnské fakulty pak v této části konference reprezentovala svým vystoupením docentka Martina Urbanová. Potěšující byl značný zájem ze strany diskutujících, který přednesené příspěvky provázel.
Po společném obědě se jednání pro velké množství vystupujících muselo rozdělit do dvou paralelních sekcí. Obsahem první sekce pojmenované „Aktuální problémy právní teorie a filosofie“ byla pestrá škála příspěvků, které se tematicky neomezovaly pouze na ryze teoretickoprávní problémy, ale v mnoha případech kombinovaly právní teorii s různými praktičtěji založenými obory jako třeba s daňovým nebo rodinným právem. Druhá sekce nesoucí název „Metodologie práva a nové přístupy v právní vědě“ byla zaměřena na otázky související s legislativní tvorbou práva, jeho interpretací, ale i průnikem fuzzy logiky a ekonomické analýzy práva do metodologie právních věd. V rámci obou sekcí se našla řada příspěvků, které vyvolaly živou, ale přátelsky laděnou výměnu názorů.
Připravovaným publikačním výstupem z konference je recenzovaný sborník, jehož vydání je plánováno na podzim tohoto roku. Kromě příspěvků přednesených na konferenci se mohou jeho případní čtenáři těšit i na řadu dalších zajímavých textů od autorů, kteří se nemohli konference z různých důvodů zúčastnit.
Pořadatelé této akce doufají, že se jí podařilo založit tradici přátelského a podnětného setkávání všech příznivců právní teorie, která se bude úspěšně rozvíjet i v následujících letech. Všem zúčastněným srdečně děkují.

Další články
Automatická prolongace nájmu bytu a spolubydlící bez souhlasu pronajímatele: dvě rizika, která se snadno sejdou
Nájemní smlouva na dobu určitou dává pronajímateli zdánlivě jednoduchou jistotu: zná datum, ke kterému má nájem skončit, a před jeho uplynutím se může rozhodnout, zda chce ve vztahu s nájemcem pokračovat. V praxi ale tuto kontrolu snadno oslabí dvě věci.
Od objednávky k odstoupení: tlačítková novela jako další krok k reálné ochraně spotřebitele
Od 1. ledna 2027 čeká tuzemské internetové obchodování další významná změna. Spotřebitel, který uzavřel smlouvu prostřednictvím online rozhraní a má právo od ní odstoupit, musí mít nově možnost učinit tak rovněž prostřednictvím snadno dostupného a jednoznačně označeného tlačítka či obdobného ovládacího prvku.
Když neselže součást, ale jejich propojení: Kdo odpovídá za škodu?
Tradiční odpovědnost za škodu hledá vadný výrobek, porušenou povinnost a příčinu následku. Propojené systémy však mohou vytvořit újmu, přestože každý samostatně splní svou technickou specifikaci. Problém pak nevznikne uvnitř jedné černé skříňky, ale ve vztazích mezi několika nástroji.
Protinávrh společníka na valné hromadě s.r.o. v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu
Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOK“) poměrně podrobně upravuje svolání a průběh valné hromady společnosti s ručením omezeným. Mimo jiné stanoví, že součástí pozvánky na valnou hromadu musí být návrh usnesení, o kterém má valná hromada rozhodovat.
CRA versus NIS2: produktová kybernetická bezpečnost a bezpečnost organizace – kde se režimy překrývají a jak do nich vstupuje AI Act?
Kybernetická bezpečnost už v Evropské unii nestojí na jednom předpisu. Vedle NIS2, která dopadá na bezpečnost regulovaných organizací a služeb, přináší Cyber Resilience Act (dále jen „CRA“) samostatný režim pro produkty s digitálními prvky uváděné na evropský trh. U některých produktů se navíc přidává AI Act. Pro organizace proto bude klíčové nejen určit, který předpis na ně dopadá, ale také správně rozlišit jednotlivé role, povinnosti a oznamovací režimy a tam, kde je to možné, propojit jejich plnění do jednoho funkčního systému.



