JUDr. Jakub Matocha

Trestné činy mohou být spáchány různými subjekty, přičemž nejenom z procesního hlediska mají specifické postavení příslušníci bezpečnostních a ozbrojených složek, u kterých v zásadě dochází ke změnám v působnosti policejních orgánů a státních zastupitelství. Ačkoliv se počet zjištěných, resp. spáchaných trestných činů „bezpečnostními“ subjekty snižuje,[2] přičemž z celkového počtu všech spáchaných trestných činů se jedná o marginální část, nelze zároveň přehlížet vysokou společenskou nebezpečnost tohoto jednání.

Je poměrně běžnou záležitostí, když si příznivci střelných zbraní, ať již historických či současných, zakoupí střelnou zbraň v zahraničí a posléze ji přivezou do České republiky. Typicky se bude jednat, vynecháme-li nákup funkčních střelných zbraní především z USA, o pořízení tzv. znehodnocené zbraně, která je již vyřazená z aktivního užívání a nezpůsobilá střelby, a jako taková žádaná určitými subjekty. V této souvislosti je však namístě pamatovat na možná rizika s tím související, na která upozorňuje následující příspěvek.

Za poměrně rozšířenou praxi mezi řediteli příspěvkových organizací, zejména školských zařízení, lze považovat tzv. sebezaměstnání v podobě uzavírání pracovních smluv mezi ředitelem jako statutárním orgánem organizace a zároveň jako zaměstnancem.

Řízení proti uprchlému je zvláštní typ řízení upravený trestním řádem, který výjimečně umožňuje vést trestní řízení v nepřítomnosti obviněného, a to z důvodu, že se trestnímu stíhání vyhýbá pobytem v cizině, nebo tím, že se skrývá. Vzhledem k tomu, že se jedná o ultimativní prostředek nabízený trestním řádem, pro jehož aplikaci musí být splněna celá řada podmínek, bývají příslušné orgány k jeho použití spíše zdrženlivé, neboť rozhodnout, zda jsou či nejsou plněny podmínky pro vedení řízení proti uprchlému, může být dosti obtížné.

Odposlech patří k nejefektivnějším nástrojům k odhalování závažné trestné činnosti. Ačkoliv jsou podmínky pro nařízení odposlechu nastaveny v České republice poměrně důsledně, stále dochází k situacím, kdy jsou již uskutečněné odposlechy během trestního řízení či po jeho skončení vyhodnoceny jako nezákonné.

V současné době se stále aktuálnějšími stávají otázky týkající se cizinců, přičemž zvláštní kategorii pak představují otázky ohledně jejich možného vyhoštění. Tyto lze z České republiky vyhostit prostřednictvím institutů správního i trestního práva, přičemž právní předpisy obou těchto odvětví odlišně definují překážky, pro které cizince vyhostit nelze. S ohledem na značné množství cizinců studujících v České republice se logicky nabízí otázka, jaký je význam vysokoškolského studia při ukládání vyhoštění ve správním a trestním řízení. Tedy, zda může být vysokoškolské studium v České republice posouzeno jako překážka vyhoštění, a pokud ano, lze tento závěr aplikovat pro trestní i správní řízení?

Virtuální měny, neboli také kryptoměny, se v současné době stávají stále oblíbenějším prostředkem směny či uchovatelem hodnoty. Díky svojí anonymitě jsou velmi populární také mezi pachateli trestných činů, neboť transakce v těchto virtuálních měnách, např. bitcoin, jsou anonymní a nevyžadují při vydávání účast žádné oficiální instituce. Následující text se zamýšlí nad charakterem virtuálních měn ve vztahu k českému trestnímu právu a možnému přístupu orgánů činných v trestním řízení[1] k tomuto „novému“ celosvětovému fenoménu.

Na konci dubna 2016 byl Poslanecké sněmovně předložen návrh zákona o ochraně oznamovatelů trestných činů před neoprávněným postihem ze strany zaměstnavatele. Dostojí zákon svému názvu?