Riziko nákupu znehodnocené zbraně v zahraničí

Znehodnocená zbraň

Tzv. znehodnocené zbraně se negativně dostaly do zájmů širší veřejnosti především s teroristickými útoky na redakci francouzského deníku Charlie Hebdo, kde útočníci použili i  zbraně, které byly původně znehodnoceny[1]. Není bez zajímavosti, že předmětné zbraně měly být zakoupeny na Slovensku a následně uzpůsobeny ke střelbě, přičemž v návaznosti na uvedené mělo v sousední zemi dojít ke zpřísnění zákonů v této oblasti. Aniž bych analyzoval slovenskou právní úpravu, skutečností zůstává vysoká obliba tohoto trhu u tuzemských sběratelů či vojenských nadšenců, kteří s nákupem militarií či vojenských zbraní na Slovenku zpravidla nemívají potíže.[2]

Od uvedeného útoku se znehodnocené zbraně staly předmětem novelizací předpisů, ať už na úrovni národní[3] či unijní, kdy příkladem je zejména přijetí nového nařízení EU č. 2015/2403[4] nebo nové směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/853 ze dne 17. 5. 2017, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní, jež klade důraz mj. právě na znehodnocení zbraní a nakládání s nimi.[5]

Pouze na okraj lze doplnit, že podle českého zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních) se za znehodnocenou zbraň považuje střelná zbraň, na které byly provedeny takové nevratné úpravy, které znemožňují její použití ke střelbě.[6] Uvedená definice a pojetí znehodnocené zbraně se však může lišit, čímž se dostáváme k předmětu tohoto příspěvku.

Právní povaha znehodnocené zbraně

Výše uvedené naznačuje, že národní předpisy jednotlivých, byť i unijních zemí, se v oblasti bezpečnosti a nakládání se zbraněmi lišily či mohou lišit. Nejinak je tomu i v případě znehodnocených zbraní, u nichž existuje několik rizik. Předně je povahu znehodnocené zbraně nutno posuzovat nikoliv pouze k zemi nabytí zbraně, nejčastěji Slovenska, nýbrž i k zemi kupujícího, která může znehodnocené zbraně vnímat odlišně zejména v tom smyslu, že se nebude jednat o znehodnocenou zbraň. Pozornost by měla být rovněž věnována datu znehodnocení předmětné zbraně, neboť i po účinnosti nařízení EU č. 2015/2403 mohou být v prodeji zbraně, které novým standardům stále nevyhovují. Při nákupu takové zbraně je proto vhodné výše uvedené skutečnosti důsledně posoudit a zjistit charakter, resp. od toho se odvíjející tuzemské legální podmínky pro držení kupované zbraně na území České republiky. V této souvislosti lze na okraj doplnit, že s novelizací unijních předpisů se uvažuje o zavedení oznamovacího/registračního principu právě i pro znehodnocené zbraně, přičemž uvedená rizika se nevztahují výlučně k přeshraničnímu nákupu znehodnocené zbraně, nýbrž vyvstávají i u tuzemských transakcí mezi jednotlivými subjekty.

Daleko významnější riziko však spatřuji ve specifickém charakteru předmětné zbraně, která může být tzv. vojenským materiálem, neboť charakter tohoto materiálu předmětná zbraň neztrácí ani po „znehodnocení“, a nadále je tak nutno s ní nakládat podle příslušných právních předpisů. V případě České republiky se jedná o zákon č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, který stanovuje podmínky a omezení nakládání s vojenským materiálem zahrnující mj. právě jeho dovoz do České republiky, k čemuž je kromě povolení vyžadována i licence.

Předestřené požadavky musí každý kupující při nákupu reflektovat, neboť v opačném případě může čelit postihu ze strany příslušných orgánů. V této souvislosti je rovněž na místě upozornit, že ani sami zahraniční prodejci mnohdy netuší, že se v daném případě jedná o vojenský materiál mj. podle tuzemského právního řádu. Naznačená nevědomost prodávajícího tak mnohdy odráží výsledný stav, kdy je tuzemský kupující ujištěn o splnění všech nezbytných formalit a legálnosti celé transakce. Opak však bývá pravdou.

Veřejnoprávní důsledky

S výše uvedenými úskalími se pojí veřejnoprávní důsledek pro „nedůsledného“ tuzemského kupce. Za předpokladu, že předmětná znehodnocená zbraň nebude podle české právní úpravy považována za znehodnocenou, a tedy zbraň kategorie D,[7] kterou může nabývat do vlastnictví a držet nebo nosit fyzická osoba starší 18 let způsobilá k právním úkonům,[8] bude potřebné zajistit příslušné veřejnoprávní povolení. V opačném případě může být kupující odpovědný za přestupek na úseku zbraní a střeliva[9] či v krajním případě přichází do úvahy rovněž trestněprávní rovina, neboť není vyloučeno, že se kupující dopustí trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 279 tr. zákoníku.

Vzhledem k charakteru znehodnocené zbraně coby stále vojenského materiálu se však tuzemský kupující může převozem této zbraně do České republiky rovněž dopustit také některého z trestných činů uvedených hlavě VI. zvláštní části tr. zákoníku, konkrétně uvedených v § 265 až § 267 tr. zákoníku, sankcionující nezákonně provedený obchod s vojenským materiálem.

Naznačené případy nejsou pouhou teoretickou úvahou, nýbrž tyto vycházejí z reálných případů týkajících se jednání tuzemských zbrojních nadšenců a sběratelů. V médiích se proto objevily první informace o stíhání těchto subjektů, přičemž jak ke znehodnoceným zbraním zakoupeným na Slovensku citoval server iDnes.cz z usnesení o zahájení trestního stíhání, „jedná se o vojenský materiál. Tuto zbraň je totiž možné po určitých zpětných úpravách používat k účelu, ke kterému byla vyrobena, tedy vystřelení hromadných dávek kulových nábojů.“[10] Citovaný případ není ojedinělý, neboť podle vedoucích klubů vojenské historie, se kterými MF DNES mluvila, mohou být mezi lidmi stovky takových zbraní.[11]

Závěr

V situacích, kdy tuzemský trh se zbraněmi nenabízí dostatečnou nabídku, obrací se sběratelé či vojenští nadšenci na zahraniční trhy, přičemž z hlediska snadnosti transakce bývá velmi oblíbené Slovensko. Ačkoliv faktický nákup zbraně může být velmi jednoduchý, z hlediska právního nikoliv, což je mj. dáno zejména charakterem obchodovaného zboží. Nejinak je tomu i u tzv. znehodnocených zbraní. V této souvislosti je nutné dbát zvýšené pozornosti, neboť konkrétní „znehodnocená“ zbraň nemusí být jako znehodnocená vnímána českými orgány, přičemž zároveň není vyloučeno, že tato může být stále považována za tzv. vojenský materiál. K vlastnímu nakládání proto bude potřeba dalších náležitostí mj. i podle zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, jelikož v opačném případě hrozí kupujícímu až trestněprávní postih.