Virtuální měny a trestní právo Zdroj: Fotolia

Virtuální měny a trestní právo

Virtuální měny, neboli také kryptoměny, se v současné době stávají stále oblíbenějším prostředkem směny či uchovatelem hodnoty. Díky svojí anonymitě jsou velmi populární také mezi pachateli trestných činů, neboť transakce v těchto virtuálních měnách, např. bitcoin, jsou anonymní a nevyžadují při vydávání účast žádné oficiální instituce. Následující text se zamýšlí nad charakterem virtuálních měn ve vztahu k českému trestnímu právu a možnému přístupu orgánů činných v trestním řízení[1] k tomuto „novému“ celosvětovému fenoménu.

JUDr. Jakub Matocha

JUDr. Jakub Matocha

právní čekatel

JUDr. Jakub Matocha

právní čekatel

Bitcoin

Vzhledem ke značnému množství virtuálních měn bude níže pozornost věnována nejspíše té nejrozšířenější a nejznámější – bitcoinu (BTC). Bitcoin je ve své podstatě počítačový software, přesněji internetová open-source peer-to-peer platební síť, ve které neexistuje žádný centrální bod, ani nikdo, kdo by mohl o síti rozhodovat. Konečné množství bitcoinů je předem známo a uvolňování bitcoinů do oběhu je definováno ve zdrojovém kódu sítě. Nové bitcoiny jsou vytvářeny on-line pomocí softwaru náročného na počítačový výkon známého jako „bitcoin miners“. Tento software umožňuje spotřebitelům, aby získávali („dolovali“) malé množství této měny prostřednictvím řešení záměrně složitých algoritmů. Zvyšování peněžní zásoby je ale omezeno, takže postupně přibývají pouze malá množství bitcoinů.

Samotný bitcoin lze nakupovat za běžnou měnu prostřednictvím obchodní platformy. Poté se převádějí na soukromé bitcoinové konto, kterému se říká „digitální peněženka“. Pomocí této peněženky mohou spotřebitelé posílat bitcoiny on-line komukoli dalšímu, kdo je přijímá, nebo je mohou převádět zpět na některou běžnou měnu s nuceným oběhem (například euro, libru nebo dolar).[2] Bitcoiny tedy mohou být uloženy v počítači ve formě souboru s takzvanou peněženkou nebo uchovávány pomocí služby třetí strany. K bitcoinům mohou uživatelé přijít tak, že jim je do jejich peněženky pošle majitel jiné peněženky, smění je za běžnou měnu na některé z bitcoinových burz nebo je přímo "vytěží" pomocí vlastního počítače.[3]

První otázkou, která každého napadne, je, zdali lze bitcoin z pohledu českého práva považovat za měnu? Česká národní banka (ČNB) se s právním pozadím bitcoinu vypořádala velice rychle, když před více než rokem vydala stanovisko, že bitcoiny nepovažuje za peněžní prostředky ani za elektronické peníze a nejsou ani investičním nástrojem. Obchodování s touto měnou nevyžaduje povolení a nepodléhá dohledu ČNB.[4] Virtuální měny všeobecně tedy podle ČNB nejsou plnohodnotnou měnou, nejsou peněžní jednotkou žádného existujícího státu a v žádném případě nemají charakter zákonného platidla. V neposlední řadě se také nejedná o peněžní prostředky ve smyslu zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku. Na druhou stranu virtuální měny představují hodnotu, která je vyjádřená digitálně a jsou používány jako zvláštní prostředek směny.[5]

V právním slova smyslu je nutné bitcoin, resp. virtuální měny, vnímat pouze jako věc, konkrétně jako věc nehmotnou. Definici věci lze nalézt v § 489 občanského zákoníku, podle kterého se za věc považuje „vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí“. Není pochyb o tom, že virtuální měny splňují oba dva tyto požadavky, a jedná se tedy o věc v právním smyslu. Pro jasnější vymezení pak lze zdůraznit jejich nehmotný charakter, neboť hmotnou věcí je dle § 496 občanské zákoníku „ovladatelná část vnějšího světa, která má povahu samostatného předmětu“, zatímco nehmotné věci jsou definovány v odst. 2 tamtéž jako „práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty“. Vzhledem k technologické povaze virtuálních měn, které jsou plně digitální a fungují jen díky internetu, se tedy jedná se o nehmotnou věc. Pro úplnost je potřeba dodat, že virtuální měny mohou být zachyceny i na hmotném nosiči, avšak to na jejich povaze nic nemění.[6]

Trestné činy a virtuální měna

Jelikož oblast virtuálních měn není v tuzemském zákonodárství explicitně řešena, bude zajímavé sledovat, zda a jak budou trestné činy v souvislosti s virtuálními měnami kvalifikovány. Následující část se pokusí nastínit zřejmě nejčastější trestné činy, ke kterým může v souvislosti s virtuálními měnami dojít.

1) Trestné činy proti majetku

Jak jsem uvedl v předcházející části, virtuální měnu – bitcoin je nutno považovat za věc. V případě páchání trestných činů se z pohledu trestního práva bude pravděpodobně jednat o trestné činy uvedené v hlavě V. trestního zákoníku. Nejčastějším případem trestné činnosti, s jakým se světové policejní složky doposud setkaly, bude u virtuální měny její odcizení. Jak upozorňuje EBA (European Banking Authority), „v případě bitcoinu je virtuální měna uložena v „digitální peněžence“ na počítači, laptopu nebo v chytrém telefonu (smart phone). Digitální peněženky mají veřejný klíč a privátní klíč nebo heslo, které vám umožňuje do peněženek přístup. Digitální peněženky ale nejsou odolné proti hackerům. Podobně jako v případě tradičních peněženek lze i z vaší peněženky peníze ukrást. Byly zaznamenány případy, kdy spotřebitelé přišli o virtuální měnu v hodnotě převyšující 1 milion USD, přičemž existuje jen malá šance na to, že své peníze dostanou zpátky.“[7] Ačkoliv se primárně jedná o zahraniční případy, lze krádeže bitcoinu nalézt i v České republice. Jak uvedl mluvčí Policejního prezidia, „policie řeší v Brně případ, kdy pachatel vykradl bitcoinové tržiště a škoda dosahuje několik desítek miliónů korun.“[8]

Z pohledu trestního práva se nabízí otázka, zdali může v souvislosti s virtuální měnou dojít např. k trestnému činu krádeže tak, jak jej předvídá trestní zákoník. Za předpokladu že ano, bude případné odcizení hesla k peněžence kvalifikováno jako příprava k trestnému činu nebo již trestný čin dokonaný? Uvedená kvalifikace by se pravděpodobně odvíjela od okamžiku, kdy se pachatel zmocní bitcoinu, tj. kdy tento bude odejmut z dispozice poškozeného. Nabízí se tak myšlenka, že v případě „externí kráděže“ (útok zvenčí) by byl čin dokonán až odesláním bitcoinu do cizí peněženky, jelikož by měl poškozený nad bitcoiny až do poslední chvíle nadvládu, zatímco v případě krádeže interní (krádež hesla nebo klíče k digitální peněžence) by byl čin dokonán již před odesláním bitcoinů, neboť jak uvádí EBA, ztratíte-li klíč nebo heslo k digitální peněžence, vaše virtuální měna může být ztracena navždy. Neexistuje žádná ústřední agentura, která by zaznamenávala hesla nebo vydávala náhradní.[9] Popsaná situace cílí nejspíše na situace, kdy si uživatel nevytvořil jakoukoliv zálohu těchto klíčů. V takové situaci, kdy by poškozený měl pouze jeden unikátní klíč na přenosném nosiči a tento by mu byl odcizen, ztratil by navždy nadvládu nad svojí peněženkou a tedy i nad bitcoiny v ní, zatímco v případě vytvoření zálohy těchto klíčů by poškozený mohl při odcizení např. flashdisku s heslem s využitím náhradního klíče bitcoiny odeslat do své jiné peněženky.

V případě virtuálních měn je možné se setkat také s podvody. V České republice byl případ protiprávního jednání s bitcoiny také projednáván u Obvodního soudu pro Prahu 9.[10] Vzhledem k anonymitě virtuálních měn může zejména v těchto typech případů nastat problém s dokazováním vzniklé škody.

Mezi nejakcentovanější obavy při užívání virtuálních měn se pak řadí jejich zneužití v rámci tzv. praní špinavých peněz. Virtuální měny se díky své anonymitě staly ideálním prostředkem k této činnosti, jak také potvrzuje důvodová zpráva k novele zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. „Virtuální měny představují prvek, s jehož využitím lze přerušit stopu převáděných prostředků. Byť v důsledku zachování elektronické stopy mohou být takové platby dosledovatelné, s ohledem na anonymitu uživatelů a další podmínky těchto služeb je používání měny tohoto typu z hlediska opatření proti praní peněz a financování terorismu třeba považovat za velmi rizikové.“[11] Případní pachatelé by se tedy mohli dopustit trestných činů ať již podílnictví, nebo přímo legalizace výnosů z trestné činnosti. Jak však dodává Vrbík, „i když se pohyb bitcoinů zaznamenává, není to v praxi v podstatě k ničemu. Existují totiž internetové aplikace sloužící doslova jako virtuální prádelny peněz. Uživatelé jednoduše postupují tak, že tam pošlou své bitcoiny, aplikace je zamíchá s bitcoiny od jiných uživatelů a následně vrátí původním majitelům jiné bitcoiny stejné hodnoty. Je to, jako by vrah hodil tričko potřísněné krví do obrovských necek, kde je sto totožných triček, které se po vyprání náhodně vrátí lidem, kteří je do necek vhodili, tričko se tak dohledat dá, ale komu před tím patřilo již nikoliv (v případě bitcoinů samozřejmě hovoříme o mnohonásobně větších entitách, než je třeba sto triček).“[12] Reálná šance dopadnout a usvědčit případného pachatele z této trestné činnosti je tak podstatně snížena.

Další dosud (podle informací autora) nezodpovězená otázka se týká případné aplikace skutkové podstaty neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací, která postihuje překonání bezpečnostního opatření a získání neoprávněného přístupu k počítačovému systému nebo k jeho části, resp. užití či zásah do dat v počítačovém systému nebo na nosiči informací, jak uvádí tato skutková podstata v odstavci druhém. Za počítačový systém se považuje „jakékoli zařízení nebo skupina vzájemně propojených nebo souvisejících zařízení, z nichž jedno nebo více provádí na základě programu automatické zpracování dat. Počítačovým systémem je tedy zařízení sestávající z technického (hardware) a programového (software) vybavení, které je určené k automatickému zpracování digitálních dat.“[13]  Otázkou k posouzení tak bude, zdali je možné virtuální měnu např. bitcoin subsumovat pod pojem počítačový systém či program a aplikovat tak uvedené skutkové podstaty. Pokud ano, bude nutné taktéž odpovědět na otázku, zda následně může dojít k souběhu trestných činů např. s trestným činem krádeže nebo se tento z důvodu speciality neužije.

2) Trestné činy hospodářské

Jak již upozorňovala ČNB a EBA, „je třeba mít na paměti, že vlastnictví virtuálních měn může mít i daňové dopady, jako je daň z přidané hodnoty nebo daň z příjmu z kapitálového majetku.“[14] Z vyjádření zástupce Generálního finančního ředitelství vyplývá, že samotné vlastnictví virtuální měny předmětem daní není. Na druhou stranu veškeré příjmy plynoucí z prodeje virtuální měny – bitcoinů, jsou dnes chápány jako příjem podléhající dani z příjmů, s možným uplatněním nákladů na jejich dosažení.[15] Tedy nejen případný podnikatel s virtuálními měnami, ale každý, kdo zkrátí daň či jinou povinnou platbu v souvislosti s virtuální měnou, by se tohoto trestného činu mohl dopustit.

Další zajímavou úvahou, představenou Vrbíkem, je případná aplikace skutkové podstaty trestného činu ohrožování oběhu tuzemských peněz. V prvním odstavci skutkové podstaty tohoto trestného činu je stanoveno, že chráněný zájem na nerušeném a funkčním oběhu tuzemských peněz ohrozí ten, kdo neoprávněně vyrobí nebo vydá náhražky tuzemských peněz, nebo kdo takové náhražky neoprávněně dává do oběhu. Jak uvádí Vrbík, „pokud se tedy v případě bitcoinu jedná o náhražku peněz, což deklarují nejen odpůrci, ale především zastánci této alternativní měny, lze dojít k názoru, že placením, obchodováním, ale také i těžením bitcoinů, se uživatel může dopustit výše zmíněného trestného činu, aniž by se jednalo o extenzivní výklad. V komentáři k trestnímu zákoníku jsou za náhražky tuzemských peněz označeny takové hotovostní platební prostředky, které mají ať už trvale, nebo dočasně plnit funkci peněz, tj. být oběživem, prostředkem placení.“[16] Náhražkou tuzemských peněz tak mohou být papírové náhražky nebo náhražky ve formě mincí či žetonů za podmínky, že mají plnit funkci peněz, tedy zejména být oběživem jako zúčtovací jednotky a uchovatele hodnoty.[17] Výše představenou definici bitcoiny bezpochyby splňují, až na výjimku hotovostní povahy. Jak dále Vrbík poznamenává, „zůstává otázkou, nakolik autoři daného komentáře brali v potaz možnosti moderních technologií, a daný fakt opominuli, nebo zda úmyslně konkretizovali záměr zákonodárce v tom, že se vždy musí jednat o hotovostní prostředky.“ Při teleologickém výkladu objektivní stránky trestného činu a při brání v potaz objektu trestného činu, se však Vrbík přikládání k tomu, že se nemusí striktně jednat o hotovostní náhražky.[18]

S uvedeným názorem se neztotožňuji, alespoň ne do chvíle, než bude užívání virtuálních měn státem oficiálně zakázáno, jak již učinilo Thajské království, Ruská federace či další státy. Naplnění znaků této skutkové podstaty, přesněji odst. 2 alinea 2 se však může dopustit právě subjekt, který by upřednostňoval virtuální měnu před tuzemskými penězi a tyto bez zákonného důvodu odmítal.[19]

Samostatnou otázku následně tvoří procesní stránka nakládání s virtuální měnou v trestním řízení. Při letmém srovnání se zahraničím, které má s virtuálními měnami větší zkušenosti, vyplývá, že např. americká či australská policie bitcoiny standardně zabavuje jako zisk z trestné činnosti a tyto následně draží. Jsou orgány činné v trestním řízení schopné tyto virtuální měny vůbec zajistit a popř. jakým způsobem? Vzhledem k tomu, že virtuální měny, bitcoin především, byl vytvořen primárně jako anonymní nástroj, bude faktické nakládání s nimi, např. v rámci zajištění, nejspíše velice problematické. V neposlední řadě také vyčíslení případné škody nebude v některých případech pravděpodobně proveditelné.

Závěr

Cílem uvedeného textu nebylo poskytnutí detailní analýzy aplikace trestního práva na virtuální měny, nýbrž zamyšlení se nad otázkou, zdali a jak bude nutné v trestním řízení k virtuálním měnám přistupovat. Rozvoj virtuálních měn je nepopiratelný a dříve či později se s nimi budou muset orgány činné v trestním řízení vypořádat. V souvislosti s virtuálními měnami jsou nejen v trestním právu přinášeny nové výzvy včetně zajímavých teoretických otázek, na které v tuto chvíli neexistuje jednoduchá odpověď. Výše uvedený text je proto nutno chápat spíše jako prvotní podnět k zamyšlení se nad případnou aplikací zákonných ustanovení trestních zákonů na virtuální měny coby fenomén moderní doby. Jakékoliv názory či poznatky v této oblasti jsou proto více než vítány.


[1] Úřad služby kriminální policie a vyšetřování zřídil speciální skupinu Bitcoin, která má podporou pro všechny složky, které se s případy tohoto druhu trestné činnosti zabývají.

[2] European Banking Authority (2013): Varování pro spotřebitele týkající se virtuálních měn. EBA/WRG/2013/01. Dostupné online (https://www.eba.europa.eu/documents/10180/598420/EBA_2013_01030000_CS_TRA.pdf)

[3] Černý, A. (2015): V prvním českém bitcoinovém sporu se soudili poškození bez podvodníka. iDnes.cz. Dostupné na (http://ekonomika.idnes.cz/fuka-nemusi-vracet-penize-za-bitcoiny-ziskane-podvodnikem-pa0-/ekonomika.aspx?c=A150205_165309_ekonomika_rny)

[4] Pelantová, P. (2015): Babiš vytáhl proti bitcoinu. Euro 19/2015. Dostupné online na (http://www.euro.cz/archiv/babis-vytahl-proti-bitcoinu-2-1187750)

[5] Singer, M. (2015): Internetové platby a virtuální „měny“ z pohledu ČNB. Fórum Zlaté koruny. Dostupné online (http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_projevy/vystoupeni_projevy/download/singer_20150421_zlata_koruna.pdf)

[6] Karlík, P. (2015): Virtuální měny – právní a ekonomické aspekty. Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity, str. 19-20.

[7] EBA. Op. cit.

[8] Pelantová, P. (2015). Op. cit.

[9] EBA. Op. cit.

[10] Černý, A. (2015). Op. cit.

[11] Sněmovní tisk 752. Důvodová zpráva, str. 46.

[12] Vrbík, M. (2014): Regulace open-source P2P platební sítě Bitcoin. Epravo.cz. Online text (http://www.epravo.cz/top/clanky/regulace-open-source-p2p-platebni-site-bitcoin-93971.html)

[13] Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2012, str. 2306

[14] EBA. Op. cit. K DPH srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 22. října 2015 ve věci Skatteverket proti Davidu Hedqvistovi, sp. zn.: C‑264/14, kterým bylo rozhodnuto, že se na bitcoinové transakce při směně na běžné peníze nebude vztahovat daň z přidané hodnoty.

[15] Klimovičová, D., Troníček, J. (2015): Finanční úřady chtějí zdanit obchodování s bitcoiny. Novinky.cz. Online text (https://www.novinky.cz/ekonomika/370471-financni-urady-chteji-zdanit-obchodovani-s-bitcoiny.html)

[16] Vrbík, M. (2014). Op. cit.

[17] Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2012, str. 2412

[18] Vrbík, M. (2014). Op. cit.

[19] Srov. § 239 odst. 2, alinea 2 trestního zákoníku.

trestný čin bitcoin virtuální měny

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze