Nejvyšší soud

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 8 Tdo 1376/2013 Přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. spáchá úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, a tedy jde o porušování nebo obcházení konkrétního

Obviněným v dovolání namítané podstatné snížení rozpoznávacích schopností a nepodstatné snížení schopností ovládacích nemohlo mít žádný vliv na závěr soudu o jeho trestní odpovědnosti (a v důsledku toho ani na výrok o vině), neboť takový stav nelze posoudit jako nepříčetnost ve smyslu § 26 tr. zákoníku, jak argumentuje obviněný. K závěrům předmětného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, odvolací soud odpovídajícím způsobem

Nejvyšší soud se ztotožňuje s názorem, že není možné uvést v omyl soud rozhodující v občanskoprávním řízení. Tento závěr se však týká výslovně pouze soudů, neboť soudy jsou nezávislé státní orgány, kterým je svěřen výkon soudnictví. Jejich rysem je zejména nezávislost, vázanost pouze zákony a mezinárodními smlouvami a veřejnost soudního jednání.

Dohodnou-li se obviněný a poškozený na vzájemném úmyslném usmrcení jeden druhého jako způsobu dobrovolného ukončení života, potom dohodnuté jednání obviněného, jehož následkem byla smrt poškozeného, naplňuje znaky zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku a nikoli znaky přečinu účasti na sebevraždě podle § 144 odst. 1 tr. zákoníku.