Právo na informace o kontrolách úřadu

Nejenže je právem samo o sobě, ale je i pomyslným mostem k právům dalším – například k právu shromažďovacímu, sdružovacímu či volebnímu. Je logické, že pokud chce občan kvalitně participovat na správě věcí veřejných, potřebuje k tomu relevantní informace. Proto si informační právo nepochybně zaslouží ochranu.

Řešené výzkumné otázky

V praxi jsem se nedávno setkal s následujícím dotazem, který má širší přesah, proto se stal relevantním námětem na předložený článek.

„Náš obecní úřad byl dotázán občanem obce v režimu zákona číslo 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Byly mimo jiné požadovány následující informace: Přehled aktuálně vedených kontrol, které náš obecní úřad zahájil (v jedné určité agendě, kterou nyní neuvádíme, není zde podstatná), dále pak přesný den zahájení kontroly. A rovněž byla zde požadována informace, zda předmětná kontrola byla zahájena na podnět od občanů anebo z vlastní činnosti obecního úřadu.

Domníváme se, že tyto informace nesmí být žadateli poskytnuty s ohledem na ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) inf. z., je zde náš názor správný?“

Analýza a řešení

In medias res – máme za to, že ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) inf. z., kde se autoritativně stanoví: „…povinný subjekt informaci neposkytne, pokud jde o novou informaci, která vznikla při přípravě rozhodnutí povinného subjektu, pokud zákon nestanoví jinak; to platí jen do doby, kdy se příprava ukončí rozhodnutím“ – zde není možné aplikovat.

De facto je tady nutné dát za pravdu odborné argumentaci, že citované ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) inf. z. zde nemožno uplatnit, jelikož nutno se tu ztotožnit se stanoviskem, že se v žádosti žadatel (zde občan obce) domáhal informací týkající se samotné existence aktuálně vedených kontrol, tj. informace o existenci vedených kontrol, kde rozhodnutí povinné osoby o zahájení kontroly, ať už na podnět, nebo z vlastní dozorové činnosti obecního úřadu, již bylo učiněno. Takže nejde a nemůže jít logicky o tzv. novou informaci.

Dále pak dodejme, že v praxi se někdy tento typ požadovaných informací o kontrolách odmítá s odkazem na ustanov. § 11 odst. 3 inf. z., které vymezuje, že „informace, které získal povinný subjekt od třetí osoby při plnění úkolů v rámci kontrolní, dozorové, dohledové nebo obdobné činnosti prováděné na základě zvláštního právního předpisu[1], podle kterého se na ně vztahuje povinnost mlčenlivosti anebo jiný postup chránící je před zveřejněním nebo zneužitím, se neposkytují. Povinný subjekt poskytne pouze ty informace, které při plnění těchto úkolů vznikly jeho činností“.

Nicméně ani s tímto odmítacím důvodem se nelze tady identifikovat.

Jelikož o data třetích osob zde nejde, ale jedná se o informace o úřední činnosti obecního (nebo městského, krajského) úřadu.

I kdyby šlo z poskytnutých informací dovodit, že byl nebo je nějaký konkrétní subjekt kontrolovaný ze strany obecního úřadu, tak z toho faktu není možné relevantně dokázat, že by tím mělo být poškozeno jeho dobré jméno. Samozřejmě pokud by někdo následně perfidně zneužil poskytnuté informace (lidově řečeno jejich „překroucením“) k poškození třetích osob, tak by se vystavil právnímu postihu. Nicméně to není a nemůže být generálním preventivním důvodem pro neposkytnutí informací, které byly vymezeny výše.

Současně nelze ani přisvědčit případné argumentaci, že by poskytnutím informací mohl být ohrožen, nebo dokonce zcela zmařen účel veřejnosprávní kontroly jako takové.

Kontrolované subjekty již z podstaty věci přece ví, že jsou aktuálně úřadem kontrolovány. Nadto o tom mohou informovat další subjekty, pokud na tom mají zájem.

Případná nekalá opatření ze strany kontrolovaných subjektů (například ničení důkazů nebo ovlivňování svědků) vedoucí ke „zmaření účelu kontroly“ by byla protiprávně učiněna nezávisle na předmětné žádosti o informaci.

Obecně platí princip „primární poskytnutelnosti“ informace, a povinný subjekt musí najít případný (nediskriminační) důvod, proč informaci neposkytnout. Máme zde za to, že nalézt takový legální důvod by se zde obecnímu úřadu nepodařilo, proto musí požadované informace v předepsané lhůtě skutečně poskytnout.

Koneckonců veřejnosprávní kontrola je prováděna ve veřejném zájmu, za veřejné peníze – proto by informace o ní měly být žadateli řádně poskytnuty.

Článek byl publikován v Advokátním deníku.

[1] Těmito zvláštními zákony jsou například zákon č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, ve znění zákona č. 83/1998 Sb., zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, zákon č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů, ve znění zákona č. 40/1995 Sb., zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech, ve znění zákona č. 286/1995 Sb., zákon č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů.