Koronavirus z pohledu pracovního a závazkového práva

Vrátil se Váš zaměstnanec ze zasažené oblasti? Dodavatelé neplní s odkazem na koronavir? Zakoupili jste zájezd do oblasti, kde se vyskytuje koronavir a chcete jej zrušit? Článek nejprve pojednává o možnostech zaměstnavatele při boji s následky koronaviru, popř. jak těmto následkům co nejvhodněji předcházet. Dále se věnuji problematice plnění smluvních povinností, pokud se nám do cesty postaví koronavir, a na to navazujícímu zrušení zájezdu z důvodu ohrožení tímto onemocněním.

Koronavirus a pracovní právo

Podnikatelé mají zájem na tom, aby jim dodavatelé dodávali přislíbený materiál a poskytovali služby, aby tito podnikatelé i nadále byli schopni plnit své závazky. K tomu potřebují své zaměstnance a jejich pravidelnou docházku do práce. To však může být nyní ohroženo epidemií koronaviru. Existuje několik možností, jak danou situaci řešit a jak jí předcházet.

Jaké možnosti má zaměstnavatel, který se chce chránit před zaměstnanci vracejícími se z dovolených ze zasažených oblastí?

Předně doporučuji se pokusit se zaměstnancem dohodnout na řešení, které bude schůdné pro obě strany. Jako možnost se nabízí neplacené volno, nebo pro mnohá zaměstnání může být tímto řešením také home office. Zaměstnanec by tak i nadále vykonával svoji práci v původním rozsahu, za což by mu náležela mzda v nezkrácené výši. Upozorňuji však, že zaměstnavatel nemůže zaměstnanci home office nařídit.

Existují také zaměstnání, u kterých není home office možný. Pokud se zaměstnavatel i tak rozhodne, že nechce, aby zaměstnanec nastoupil do práce a ohrozil ostatní zaměstnance, může zaměstnavatel buď nařídit zaměstnanci dovolenou, to však musí učinit alespoň 14 dnů předem, anebo se zaměstnavatel rozhodne, že zaměstnanci nebude přidělovat práci. V takovém případě by se jednalo o překážku v práci na straně zaměstnavatele. Zaměstnanci by pak náležela náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku i za dobu, za kterou by zaměstnanec reálně vůbec nepracoval. Posledně zmíněná možnost se z pohledu zaměstnavatele jeví jako ekonomicky nejméně výhodná.

Pokud by konkrétnímu zaměstnanci byla krajskou hygienickou stanicí nařízena karanténa, jedná se o překážku v práci na straně zaměstnance. V takovém případě náleží zaměstnanci v době prvních 14 dnů náhrada mzdy ve výši 60 % průměrného výdělku. Od 15. dne je zaměstnanci vyplácena nemocenská Českou správou sociálního zabezpečení.

Co když zaměstnavateli klesne poptávka po zboží, popř. jeho dodavatelé nemohou dodávat, protože se nachází v zasažených oblastech?

Zaměstnavatel se poté může rozhodnout, že podnikne razantnější krok, a tím je částečná nezaměstnanost. Pokud zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky jím poskytovaných služeb, je zaměstnavatel oprávněn vnitřním předpisem popř. dohodou s odborovou organizací snížit náhradu mzdy až na 60 % průměrného výdělku. Nemůže-li zaměstnanec konat práci přechodně pro překážku v dodávce surovin nebo pohonných sil, jde o prostoje a zaměstnanci náleží náhrada mzdy ve výši nejméně 80 % průměrného výdělku.

Koronavirus jako překážka plnění smluvních povinností

Teoretických možností, jak se zprostit odpovědnosti za neplnění smluvních povinností nabízí občanský zákoník hned několik. Předně si však dovoluji uvést, že smluvní strany musí vždy vynaložit veškeré úsilí ke splnění smlouvy.

První obranou, kterou nabízí občanský zákoník je namítání podstatné změny okolností. Pokud mezi stranami dojde k podstatné změně okolností, která založí zvlášť hrubý nepoměr v právech a povinnostech, a to buď znevýhodněním jedné ze stran, neúměrným zvýšením nákladů, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění, má dotčená strana právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě. Zde je však důležité, zda dotčená strana nemohla změnu rozumně předpokládat ani ovlivnit, a že skutečnost nastala až po uzavření smlouvy, anebo se dotčené straně stala až po uzavření smlouvy známou. Uplatnění tohoto práva však (oproti vis maior) neopravňuje dotčenou stranu k odložení plnění. K podstatné změně okolností (§ 1765) je ještě vhodné doplnit, že toto ustanovení bývá stranami ve smlouvách často vylučováno. Na podstatnou změnu okolností tedy nelze odkazovat, pokud na sebe ve smlouvě dotčená strana převzala nebezpečí změny okolností.

Příkladem podstatné změny okolností v souvislosti s koronavirem by mohlo být, pokud by se česká společnost A zavázala v listopadu 2019, že bude společnosti B každý měsíc po dobu jednoho roku dodávat tisíc respirátorů. S ohledem na skutečnost, že je dostupnost respirátorů v současné době velmi omezená, jejich cena nepřiměřeně vysoká a Ministerstvo zdravotnictví dokonce vydalo mimořádné opatření, ve kterém reguluje jejich vývoz a prodej, mohla by být tato situace považována za podstatnou změnu okolností, která by opravňovala společnost A žádat po společnosti B obnovu jednání o smlouvě.

Další možností, kterou občanský zákoník umožňuje zprostit se odpovědnosti za porušení smluvní povinnosti je tzv. vyšší moc (vis maior). V takovém případě musí škůdce prokázat, že mu ve splnění povinnosti dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli, tzv. vyšší moc.

Překážka, která vznikla ze škůdcových osobních poměrů nebo vznikla až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí. Z toho plyne, že koronavirus nemůže být namítán jako důvod neplnění, pokud k prodlení došlo ještě před vypuknutím epidemie. Současně nelze koronavirus označovat za nepředvídatelnou překážku, pokud byste se pro uzavírání smluv se zasaženými oblastmi rozhodli až nyní, kdy už jsou všeobecně známé možné dopady této nemoci.

Dlužník může také namítat nemožnost plnění. Jestliže se stane dluh po jeho vzniku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, pokud lze dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době. Skutečnost, že nebylo možné plnit, prokazuje dlužník.

Nemožnost plnění je však ze tří uvedených možností zbavení se odpovědnosti nejméně přiléhává na epidemii koronaviru, a to s ohledem na skutečnost, že v případě onemocnění koronavirem lze zpravidla dluh splnit např. s pomocí jiné osoby nebo až po určené době, a tak zmíněnou právní úpravu půjde použít spíše výjimečně. Příkladem by mohlo být, pokud bychom si u agentury objednali na oslavu narozenin jednoho konkrétního známého zpěváka, který by však v důsledku onemocnění koronavirem zemřel. Agentura by pak mohla namítat nemožnost plnění v důsledku koronaviru.

Zrušení zájezdu z důvodu koronaviru

U většiny zájezdů je nutné si přečíst smluvní podmínky dané cestovní kanceláře a podle těch zjistit, jaké jsou Vaše nároky.

Právo na odstoupení od smlouvy bez storno poplatků mají pouze zákazníci, kteří zakoupili zájezd od cestovní kanceláře do oblasti bezprostředně zasažené koronavirem. Podle Ministerstva pro místní rozvoj je touto oblastí v současné době území Čínské lidové republiky. Možnost zrušení zájezdu bez storno poplatků se bude týkat také oblastí, které jsou dotčeny karanténními opatřeními. Zájezd přitom může zrušit nejen zákazník, ale také samotná cestovní kancelář.

Pokud se do nesnází dostane zákazník až v průběhu zájezdu, je cestovní kancelář povinna mu bezplatně pomoci. Pomoc může spočívat zejména v poskytnutí potřebných informací a s nalezením náhradního cestovního řešení. Cestovní kancelář také může nést náklady na nezbytné ubytování, a to až za tři noci.

Zdroje:

§ 191-193, § 207 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce;

Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví;

§ 1765, § 1766, § 2006, § 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku;