Rozdělení SJM za situace, kdy muž nadstandardně vydělával, zatímco žena mu doma poskytovala zázemí – disparita podílů
Nejvyšší soud[1] se zabýval případem rozdělení majetku bývalého profesionálního sportovce při rozvodovém řízení za situace, kdy on nadstandardně vydělával, zatímco žena mu poskytovala doma zázemí.
Soud prvního stupně v projednávané věci shledal důvody pro odklon od principu rovnosti podílů účastníků a stanovil disparitu podílů v poměru 60:40 ve prospěch manžela. V argumentaci zohlednil, že to byl právě on, kdo dosahoval značných příjmů a zajistil tak vysoký životní standard rodiny a zasloužil se o získání společného majetku velké hodnoty. Na druhé straně to byla manželka, která po vzájemné dohodě přestala pracovat po uzavření manželství a doprovázela muže při zahraničních angažmá a starala se o syna muže z předchozího manželství. Oba manželé podali proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání.
Odvolací soud – Krajský soud v Ústí nad Labem rovněž shledal v projednávané věci důvody pro odklonění se od principu rovnosti účastníků, nicméně oproti rozsudku soudu prvního stupně stanovil disparitu podílů účastníků v poměru 2:1 ve prospěch manžela. Odvolací soud uvedl, že dosahoval vysokých příjmů, ale tyto byly výsledkem jeho dřívější dlouhodobé aktivity spadající do období předcházející manželství a zdůraznil, že veškerý vypořádávaný majetek byl pořízen výlučně z prostředků manžela. Proto se přiklonil k výraznější disparitě podílů.
Manželka podala proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolaní, kdy namítala, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a úvahy odvolacího soudu o disparitě podílů shledávala v kontextu rozhodovací praxe dovolacího soudu jako zjevně nepřiměřené. Manžel podal dovolání a požadoval s ohledem na mimořádné zásluhy disparitní podíl v poměru 5:1 vzhledem k nulové roli manželky v rodinné domácnosti.
Dovolací soud vytkl soudu odvolacímu, že se odchýlili od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dle názoru dovolacího soudu byl dán prostor pro úvahu o možném odchýlení od principu rovnosti podílů účastníků na vypořádávaném společném jmění, ovšem nikoliv tak, jak učinil při rozhodování o odvolání v poměru 2:1. Odvolací soud dle dovolacího vůbec nezohlednil skutečnost, že manželka pečovala o syna manžela z minulého manželství, nedostatečně zohlednil, že se starala o chod společné domácnosti, kdy se věnoval pouze nadstandardně vysokým příjmům manžela a nezohlednil tak podporu ze strany manželky, která mu nabývání těchto nadstandardních příjmů umožňovala. Odvolací soud měl vzít v potaz podporu manželky spočívající v péči o (navíc ani ne jejího vlastního) syna, anebo v zajištění běžného chodu domácnosti (běžný úklid, nákupy, vaření, praní). Pro tak výrazný nepoměr nebyly na základě skutkových zjištění splněny podmínky. Odvolací soud totiž zohlednil pouze některé ve věci zjištěné skutečnosti a jiné nikoliv.
Pokud jeden z manželů pečuje řádně o společnou domácnost, přichází disparita podílů do úvahy jen v případě mimořádných zásluh o nabytí společného majetku ze strany druhého manžela. Jestliže však druhému z manželů nelze vytýkat nedostatek péče o rodinu a – v mezích jeho možností – o společný majetek, je rozhodnutí o disparitě naprosto výjimečné a musí být odůvodněno mimořádnými okolnostmi daného případu.
Dovolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, který stanovil disparitu podílů účastníků pouze v poměru 60:40 ve prospěch manžela, tedy podíl manželky na společném jmění v rozsahu 2/5 a podíl manžela v rozsahu 3/5.
Předmětné rozhodnutí předkládá precizní shrnutí dosavadní soudní praxe v případě disparity podílů při vypořádání SJM a poslouží praxi jako vodítko pro argumentaci v častých případech tohoto druhu.
[1] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2024, č. j. 22 Cdo 1735/2023-579
Další články
Právní průšvihy při nasazování AI nástrojů – praktické zkušenosti, kdy se to nepovedlo (1. část)
Implementace nástrojů umělé inteligence už pro právníky není hudbou budoucnosti, ale každodenní realitou. Zapomeňte však na tradiční přístup „odškrtávání checklistů“. V éře AI totiž regulace přímo diktuje samotný technický design produktů. Jak se úspěšně zorientovat v džungli desítek evropských předpisů, na co si dát pozor při mapování datových toků a proč musí právníci při vývoji aplikací sedět u jednoho stolu s programátory a produktovými manažery?
Kdy musí zahraniční firma odvádět daně v tuzemsku? Někdy stačí i jediný zaměstnanec na home office
Práce na dálku z jiné země je čím dál častější. Přestože se podmínky prezence na pracovišti rozvolnily, žádná benevolence už neplatí v tom, kde a jak firmy, potažmo zaměstnanci musí odvádět daně. Systém přitom není nejpřehlednější, a tak svádí k chybám.
Prediktivní analytika při správě daní
Daňová kontrola byla dlouho vnímána především jako nástroj zpětného ověření. Správce daně posuzoval, zda daňový subjekt v minulosti správně přiznal daň, zda doložil rozhodné skutečnosti a zda jeho tvrzení odpovídá realitě. Tento model má své pevné místo i v budoucnu. U části daňových rizik však naráží na praktický limit: pokud správce daně reaguje až ve chvíli, kdy je škoda způsobena, může být její náprava obtížná, ne-li fakticky nemožná.
Rozhovor: Adam Felix - Advokacie nesmí podléhat státnímu finančnímu dozoru
Ministerstvo financí předložilo návrh zákona o ekonomické ochraně státu a související novely zákona o Finančním analytickém úřadu a zákona o advokacii, které mají ambici posílit nástroje státu v boji proti praní peněz a financování terorismu. Vedle deklarovaného cíle návrh vyvolává zásadní debatu o tom, kde končí legitimní regulace a začíná zásah do samotné podstaty nezávislé advokacie a pilířů právního státu.
Nadační fond pro soukromý účel – vývoj, judikatura a praxe
Dodnes napříč širší veřejností přetrvává dojem, že nadační fondy jsou nástroj primárně určený pro dobročinné účely. V praxi se však nadační fondy běžně využívají rovněž ke správě rodinného majetku, jeho mezigeneračnímu předání i jako mateřská entita v holdingových strukturách.
