V jakých případech nelze postoupit pohledávku?
Postoupení pohledávky je v praxi velice často využívaným institutem. V jakých případech však postoupit pohledávku nelze a na co si dát pozor?
Dle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“), může věřitel (jako postupitel) smlouvou postoupit celou pohledávku nebo její část jiné osobě. Věřitel je oprávněn svou pohledávku postoupit bez souhlasu dlužníka nebo dokonce i proti jeho vůli. Občanský zákoník obecně neklade na postupní smlouvu požadavek písemné formy či úplatnosti a postoupení tak může být (až na zákonem specifikované výjimky) bezformální a bezúplatné. Předmětem postoupení mohou být jak pohledávky existující, tak i budoucí, podmíněné, nesplatné, nepeněžité, promlčené či nedobytné. V postupní smlouvě je nicméně nutné postupovanou pohledávky vždy dostatečně určitě vymezit tak, aby nebyla zaměnitelná s pohledávkou jinou (např. odkazem na čísla faktur s uvedením výše jednotlivých částek apod.).
Postupitelnost pohledávek a zákaz postoupení
V ustanovení § 1881 občanského zákoníku jsou vymezeny požadavky zákonodárce na pohledávku, která je předmětem postoupení. V odst. 1 § 1881 občanského zákoníku je uvedeno, že lze postoupit jen pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Mezi věřitelem a dlužníkem tak může dojít k ujednáním (např. ve smlouvě osvědčující vznik a existenci pohledávky), která smluvním stranám zakáží pohledávku postoupit.
V odst. 2 § 1881 občanského zákoníku se dále stanoví, že nelze postoupit pohledávku, která zaniká smrtí nebo jejíž obsah by se změnou věřitele změnil k tíži dlužníka. Tento zákonný zákaz postoupení ovšem není vyčerpávající, jelikož zákaz postoupení pohledávky může být upraven i v dalších zákonných ustanoveních, jako např. u osobních služebností (§ 1265 občanského zákoníku), práva na důchod (§ 2704 občanského zákoníku) nebo pohledávek z pracovně-právních vztahů (§ 144a a 346d zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce). Zákaz postoupení se v neposlední řadě vztahuje i na tzv. veřejnoprávní pohledávky. Všechny uvedené druhy pohledávek postoupit na třetí osobu nelze.
Pohledávky vázané na osobu věřitele
Podle zákona zásadně nejsou zcizitelné pohledávky, které jsou vázány na osobu věřitele. Jedná se o pohledávky, které zanikají smrtí věřitele nebo jejichž obsah by se změnou věřitele změnil k tíži dlužníka. Dikci ustanovení § 1881 odst. 2 občanského zákoníku dle odborné literatury nicméně nelze a contrario vykládat tak, že změna věřitele mající za následek změnu obsahu závazku ve prospěch dlužníka by přípustná byla – to určitě ne.
Jako příklad pohledávky zanikající smrtí věřitele lze uvést pohledávku na zaplacení bolestného či jiné nemajetkové újmy. Obdobně by bylo možné příklad vztáhnout i na pohledávku plynoucí z dědictví, která je rovněž vázána na osobu věřitele. V této souvislosti ovšem není vyloučeno, aby již uplatněný nárok (např. nárok na peněžitou náhradu z nemajetkové újmy nebo nárok z pozůstalosti) postoupen byl. Pokud by totiž nárok byl řádně uplatněn u příslušného orgánu (např. u soudu), změnou věřitele už nemůže dojít ke změně obsahu pohledávky, čímž se pohledávka stává převoditelným majetkovým nárokem. Uvedený závěr podtrhuje i dikce ustanovení § 1475 odst. 2 občanského zákoníku, podle níž „pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci“.
U pohledávek, jejichž obsah by se změnou věřitele změnil k tíži dlužníka a které jsou v důsledku této vázanosti na osobu dlužníka rovněž nepostupitelné, půjde v praxi zpravidla o případy, kdy rozsah a způsob plnění bude záviset na osobě konkrétního věřitele. Jako příklad můžeme uvést zhotovení uměleckého díla (sochy, obrazu) na zakázku společensky uznávaným umělcem, nebo případ, kdy je vztah mezi věřitelem a dlužníkem založen na zvláštním vztahu dlužníka k věřiteli (např. poskytovateli finančních služeb).
Závěrem k důsledkům porušení zákazu postoupení
Dle výkladových variant se odborná veřejnost kloní k závěru, že smlouva o postoupení pohledávky uzavřená v rozporu se smluvním zákazem postoupení nemá za následek absolutní neplatnost cese, nýbrž pouze neplatnost relativní. Naproti tomu postupní smlouva, jejímž předmětem by byla pohledávka, jejíž cese je zákonem výslovně zakázána, by pro rozpor se zákonem byla dle § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Postoupení pohledávky je v každém případě velmi atraktivním institutem v oblasti změny právních vztahů, jakkoliv je spojen s mnoha úskalími, na která si věřitelé musí dát pozor. Je důležité mít na zřeteli, že ne všechny pohledávky jsou bezproblémově postupitelné. Proto je třeba klást důraz na splnění zákonných či smluvně sjednaných podmínek postoupení.
Další články
Budoucnost dokazování před soudy v době AI
Umělá inteligence změní soudní proces. Je možné dnes považovat digitální důkazy za věrohodné? Výzvy pro justici v době AI.
Hledá se lék na problémy stavebního řízení… pomůže připravovaná novela stavebního zákona 2026? (2. část)
Personální krize, vedlejší agenda i neúplná odůvodnění. Jaké jsou hlavní důvody pomalých stavebních řízení a které z nich má šanci chystaná novela reálně napravit? Druhý díl miniseriálu se zaměřuje na systémové i procesní překážky na stavebních úřadech.
Presumpce (ne)viny pod tlakem veřejnosti
Trestní řízení stojí na jednoduchém, ale zásadním principu: Stát musí vinu prokázat. Nestačí silné podezření, mediálně působivý příběh, uvalení vazby, policejní zásah ani veřejný tlak. Dokud není vina vyslovena pravomocným odsuzujícím rozsudkem, je potřeba na člověka hledět jako na nevinného.
Hledá se lék na problémy stavebního řízení… pomůže připravovaná novela stavebního zákona 2026? (1. část)
Proč se nedaří zrychlit stavební řízení? První díl seriálu rozebírá hlavní příčiny průtahů na straně žadatelů, projektantů i účastníků řízení – a hodnotí, zda je chystaná novela dokáže reálně vyřešit.
K aktuálnímu sporu o pravomoc prezidenta republiky zastupovat stát navenek
V souvislosti s nedávným sporem o účast prezidenta republiky na summitu Severoatlantické aliance v Ankaře plní mediální prostor úvahy o tom, co je a není obsahem pravomoci prezidenta republiky zastupovat stát navenek. Jak přesně je vymezena v právním řádu České republiky? Jak se k této otázce staví česká judikatura a jak doktrína? Stručné shrnutí se pokusím poskytnout na následujících řádcích.



