Vypuzení z držby

Na uvedené ustanovení občanského zákoníku navazuje § 1007 o.z., podle kterého „byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav… Vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.“

V žalobě na ochranu držby žalobce musí prokázat:

• existenci držby žalobce a
• svémocné (protiprávní) rušení držby žalovaným.

V souladu s § 998 o.z. může být žalobcem každý, kdo je držitelem vlastnického či jiného práva. Žalobce může u soudu uplatnit dva nároky, a to (i) zdržení se konkrétního rušení držby a (ii) uvedení v předešlý stav. Důležitým omezením je prekluzivní lhůta, ve které je možné žalobu podat a která činí šest týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší (subjektivní lhůta), nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé (objektivní lhůta).

Soud v řízení o žalobě na ochranu držby vychází z faktického stavu držby přímo před rušením držby a není rozhodný právní vztah k předmětu držby. Co je nejdůležitější, je skutečnost, že soud o žalobě na ochranu rušené držby rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Podle § 177 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.„) současně není třeba nařizovat jednání (to by ostatně, vzhledem ke krátké lhůtě pro rozhodnutí, mohlo být i problematické). S ohledem na výše uvedené je omezeno dokazování a zjišťování skutkového stavu pouze na stav poslední držby (bez ohledu na její nabytí) a svémocného zásahu do ní. Velký důraz tak bude na vylíčení rozhodnutých skutečností a jejich jednoznačné prokázání, na doplňování důkazů zde s ohledem na zákonnou lhůtu, v jaké má soud rozhodnout, není prostor. Žalovaný má tak de facto reálnou šanci obrany až v odvolacím řízení. Soud o žalobě na ochranu držby rozhoduje usnesením, které je podle § 171 o.s.ř. předběžně vykonatelné a lhůta k plnění začíná běžet od doručení. Úspěšný žalobce tak na základě řízení o žalobě z rušené držby dostává exekuční titul.

Rušení držby stavbou

Podle § 1004 o.z. „je-li držitel prováděním stavby ohrožen v držbě nemovité věci nebo může-li se pro to důvodně obávat následků uvedených v § 1013 a nezajistí-li se proti němu stavebník cestou práva, může se ohrožený držitel domáhat zákazu provádění stavby. Zákazu se držitel domáhat nemůže, jestliže ve správním řízení, jehož byl účastníkem, neuplatnil své námitky k žádosti o povolení takové stavby, ač tak učinit mohl. Dokud není o záležitosti rozhodnuto, může soud zakázat, aby se stavba prováděla. Hrozí-li však přímé nebezpečí, nebo dá-li žalovaný přiměřenou jistotu, že věc uvede v předešlý stav a nahradí škodu, ale žalobce jistotu za následky svého zákazu nedá, soud nezakáže, aby se zatím v provádění stavby pokračovalo, ledaže zákaz odůvodňují okolnosti případu.“

Podle § 1013 o.z. „vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.“

Z výše uvedeného je zřejmé, že ustanovení § 1004 o.z. směřuje jednak (i) na ochranu držby před konkrétním způsobem provádění stavby, jednak (ii) na ochranu před imisemi z prováděné stavby. S ohledem na „rychlost“, v jaké rozhodují správní orgány nebo soudy ve správním soudnictví, týkající se stavebních věcí, může představovat předběžný zákaz provádění stavby obecným soudem podle § 1004 odst. 2 občanského zákoníku jeden z mála způsobů, jak efektivně dosáhnout alespoň dočasného přerušení stavebních prací za situace, kdy správní orgány jsou buď nečinné či „bezzubé“. S ohledem na relativní novost (a tedy i nevyzkoušenost předmětného ustanovení v praxi) nelze ani vyloučit, že pomocí tohoto ustanovení půjde dosáhnout též toho, aby obecný soud věcně posoudil námitky, s nimiž např. soused neuspěl u stavebního úřadu, a aby případně zakázal stavebníkovi provést úředně povolenou stavbu s definitivní platností. Tyto úvahy však přesahují rámec tohoto článku.

Žalobu je potřeba podat ve stejné šestitýdenní prekluzivní lhůtě, jako v předchozím případě. Domáhá-li se žalobce zákazu provádění nebo odstraňování stavby z důvodu, že provedením nebo odstraněním stavby může být ohroženo nebo hrozí omezení jeho vlastnického práva, soud rozhodne o žalobě podle § 177 odst. 2 o.s.ř. do 30 dnů od zahájení řízení. Předvolání k jednání musí být účastníkům doručeno nejméně 3 dny předem. Ze speciálního charakteru tohoto řízení lze dovozovat, že soud by neměl nařízené jednání odročovat za lhůtu vymezenou zákonem. Stejně jako v předchozím případě soud rozhoduje ve věci samé usnesením, které je předběžně vykonatelné.