Zrádná tolerance alkoholu i jiné pasti. Co číhá v zahraničí na řidiče?
Půllitr piva vás může stát i stovky tisíc korun, kvůli jazykové bariéře můžete dokonce sami platit, ačkoliv jste dopravní nehodu nezavinili. Jak je to možné?
V zahraničí platí na silnicích i v oblasti odškodnění po nehodě zcela jiná pravidla, která se vyplatí dobře nastudovat. Společnost Vindicia shrnula čtyři pasti, s nimiž se v zahraničí setkávají tuzemští řidiči.
Zrádný alkohol, aneb sklenička vás může přijít draho
Zatímco v Česku platí nulová tolerance konzumace alkoholu před řízením, v zahraničí včetně oblíbených dovolenkových destinací je situace jiná. Vedro a pohoda pak k povolené sklence osvěžujícího drinku svádí. „Jenže podobné uvažování se občas nevyplácí. Setkáváme se s tím, že většina lidí netuší jednu zásadní věc – alkohol v povoleném limitu není problém, dokud se nestane nehoda. Jakmile se bourá, je alkohol automaticky přičten řidiči k tíži, a to i v případě, že nehodu prokazatelně nezavinil. Výklad je, že kdyby byl šofér zcela střízlivý, mohl reagovat rychleji a srážce zabránit. To je samozřejmě i argument pro pojišťovnu, která následně výrazně krátí, či dokonce zcela odmítá vyplatit odškodnění,“ varuje Tomáš Beck, expert na odškodnění společnosti Vindicia. Protože průměrná kompenzace za nehodu přesahuje 900 tisíc korun, může se letní cider hrubě nevyplatit.
Navíc je třeba si zjistit, jaká přesně pravidla pro konzumaci alkoholu platí. Často se totiž udává obecná tolerance, nicméně úplně jiné a nezřídka výrazně přísnější limity platí třeba pro profesionální či mladé řidiče. Zatímco u táty půllitr piva po obědě ve Splitu nebude problém, jeho dvacetiletá dcera po sklence vína za volant usednout nemůže. U šoférů do 24 let je totiž zavedena nulová tolerance.
V jaké zemi jsem, taková pravidla platí
Evropská unie sice sjednotila celou řadu záležitostí, řešení odškodnění k nim ale nepatří. Po nehodě se tak otázka kompenzace řeší podle pravidel země, kde k bouračce došlo. „V oblasti kompenzací a postupu pojišťoven je poměrně široký prostor pro různé kličky, kterým laik nerozumí ani v Česku, natož když se k tomu přidá legislativa jiného státu a jazyková bariéra. Doporučujeme proto kontaktovat experty, kteří mají znalost práva a pomohou vám se zorientovat,“ radí Beck. Zásadní je například otázka promlčecích lhůt, které se stát od státu liší.
Jazyková bariéra? Buďte raději paranoidní
Zárukou, že bude nehoda řešena solidně, není bohužel ani přítomnost policie. I v zahraničí si někteří policisté rádi ušetří práci a neznalost jazyka jim k tomu nahrává – nikdy se proto po nehodě nenechte dotlačit k podpisu dokumentů, kterým nerozumíte. A to ani když vám druhý řidič za asistence policie tvrdí, že jde o pouhou banalitu pro pojišťovnu. Snadno se totiž můžete nevědomky zavázat k tomu, že po viníkovi nebudete nic požadovat. Následně mají právníci svázané ruce a veškeré šance na odškodnění jsou pryč.
„Podpisy podobných dokumentů i neznalost jazyka mohou kompenzace přinejmenším velmi zkomplikovat. V minulosti jsme ve Vindicia řešili například dopravní nehodu v Nizozemsku, kdy řidička, která neznala jazyk, neopatrně odkývala policii verzi šoféra druhého auta a ještě podepsala protokol, kde se doznala k tomu, že chybu udělala ona. Tento příběh nakonec dopadl dobře, vše se podařilo vysvětlit a žena kompenzaci získala. Proces se ale velmi protáhl a nějaký čas reálně hrozilo, že celá vina padne na klientku,“ uvádí Beck. Proto buďte raději opatrní a nepodepisujte nic, čemu nerozumíte.
Pozor na podmínky pojišťovny, nejsou intuitivní
Jestliže vyrážíte do světa s osobní pojistkou na zdraví a zodpovědnost, nemusíte mít v případě nehody vždy vyhráno. Podmínky pojišťoven zahrnují celou řadu výjimek, na které se následně odškodnění nevztahuje. A pozor i na požadavky, jako povinnost zavolat ke každé nehodě policii či termín na ohlášení nehody. Pojišťovny na těchto krocích často striktně trvají a jejich vynechání se opět může projevit na výši kompenzace.
Další články
Časová osa jako důkaz: když několik minut rozhoduje o trestní odpovědnosti
V některých trestních věcech nerozhoduje jen otázka, co se stalo. Stejně podstatné je, kdy se to stalo, kdy se změnil zdravotní stav poškozeného, kdy se obviněný o riziku dozvěděl, kdy mohl zavolat pomoc a kdy už byl následek neodvratitelný.
Trnitá cesta k nové justiční mapě
Debata o přeorganizování české justiční mapy se po letech relativního klidu opět vrací do centra pozornosti a staví před zákonodárce i samotné soudce otázku vhodné míry specializace a efektivity. Jaký byl historický vývoj územního uspořádání soudů od roku 1850? Jakou inspiraci lze čerpat ze zahraničních reforem a jaká jsou praktická, technologická, personální a politická rizika spojená s případnou redukcí soudních obvodů?
Nejvyšší kontrolní úřad jako garant transparentnosti veřejného hospodaření: kontrola veřejnoprávních médií a úvahy de lege ferenda (II. část)
Má rozšíření kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu na Českou televizi a Český rozhlas posílit transparentnost, nebo jde o promyšlený politický nátlak na média veřejné služby? Zatímco ústavní novela po letech přešlapování míří do finále, chybějící metodika auditu i současné rušení koncesionářských poplatků vyvolávají ostré debaty o nezávislosti redakcí.
K duševní poruše, omezení svéprávnosti a neplatnosti právního jednání
Má skutečnost, že člověk trpí duševní poruchou, vliv na jeho možnost převádět platně svůj majetek? Nikoliv nutně, porucha sama o sobě neznamená ztrátu svéprávnosti ani neplatnost uzavřené smlouvy, například darovací či kupní.
Nejvyšší kontrolní úřad jako garant transparentnosti veřejného hospodaření: ústavní postavení, limity a kontrolní praxe (I. část)
Nejvyšší kontrolní úřad představuje v českém ústavním systému klíčový diagnostický orgán, který efektivně odhaluje miliardová pochybení při správě státního majetku, avšak kvůli absenci exekutivních pravomocí nemá jak nápravu vynutit. Tento článek analyzuje ústavní zakotvení i systémové limity Úřadu a na konkrétních příkladech z oblasti armády či dopravní infrastruktury ukazuje, jak stát zjištěná pochybení opakovaně ignoruje.



