Zrádná tolerance alkoholu i jiné pasti. Co číhá v zahraničí na řidiče?
Půllitr piva vás může stát i stovky tisíc korun, kvůli jazykové bariéře můžete dokonce sami platit, ačkoliv jste dopravní nehodu nezavinili. Jak je to možné?
V zahraničí platí na silnicích i v oblasti odškodnění po nehodě zcela jiná pravidla, která se vyplatí dobře nastudovat. Společnost Vindicia shrnula čtyři pasti, s nimiž se v zahraničí setkávají tuzemští řidiči.
Zrádný alkohol, aneb sklenička vás může přijít draho
Zatímco v Česku platí nulová tolerance konzumace alkoholu před řízením, v zahraničí včetně oblíbených dovolenkových destinací je situace jiná. Vedro a pohoda pak k povolené sklence osvěžujícího drinku svádí. „Jenže podobné uvažování se občas nevyplácí. Setkáváme se s tím, že většina lidí netuší jednu zásadní věc – alkohol v povoleném limitu není problém, dokud se nestane nehoda. Jakmile se bourá, je alkohol automaticky přičten řidiči k tíži, a to i v případě, že nehodu prokazatelně nezavinil. Výklad je, že kdyby byl šofér zcela střízlivý, mohl reagovat rychleji a srážce zabránit. To je samozřejmě i argument pro pojišťovnu, která následně výrazně krátí, či dokonce zcela odmítá vyplatit odškodnění,“ varuje Tomáš Beck, expert na odškodnění společnosti Vindicia. Protože průměrná kompenzace za nehodu přesahuje 900 tisíc korun, může se letní cider hrubě nevyplatit.
Navíc je třeba si zjistit, jaká přesně pravidla pro konzumaci alkoholu platí. Často se totiž udává obecná tolerance, nicméně úplně jiné a nezřídka výrazně přísnější limity platí třeba pro profesionální či mladé řidiče. Zatímco u táty půllitr piva po obědě ve Splitu nebude problém, jeho dvacetiletá dcera po sklence vína za volant usednout nemůže. U šoférů do 24 let je totiž zavedena nulová tolerance.
V jaké zemi jsem, taková pravidla platí
Evropská unie sice sjednotila celou řadu záležitostí, řešení odškodnění k nim ale nepatří. Po nehodě se tak otázka kompenzace řeší podle pravidel země, kde k bouračce došlo. „V oblasti kompenzací a postupu pojišťoven je poměrně široký prostor pro různé kličky, kterým laik nerozumí ani v Česku, natož když se k tomu přidá legislativa jiného státu a jazyková bariéra. Doporučujeme proto kontaktovat experty, kteří mají znalost práva a pomohou vám se zorientovat,“ radí Beck. Zásadní je například otázka promlčecích lhůt, které se stát od státu liší.
Jazyková bariéra? Buďte raději paranoidní
Zárukou, že bude nehoda řešena solidně, není bohužel ani přítomnost policie. I v zahraničí si někteří policisté rádi ušetří práci a neznalost jazyka jim k tomu nahrává – nikdy se proto po nehodě nenechte dotlačit k podpisu dokumentů, kterým nerozumíte. A to ani když vám druhý řidič za asistence policie tvrdí, že jde o pouhou banalitu pro pojišťovnu. Snadno se totiž můžete nevědomky zavázat k tomu, že po viníkovi nebudete nic požadovat. Následně mají právníci svázané ruce a veškeré šance na odškodnění jsou pryč.
„Podpisy podobných dokumentů i neznalost jazyka mohou kompenzace přinejmenším velmi zkomplikovat. V minulosti jsme ve Vindicia řešili například dopravní nehodu v Nizozemsku, kdy řidička, která neznala jazyk, neopatrně odkývala policii verzi šoféra druhého auta a ještě podepsala protokol, kde se doznala k tomu, že chybu udělala ona. Tento příběh nakonec dopadl dobře, vše se podařilo vysvětlit a žena kompenzaci získala. Proces se ale velmi protáhl a nějaký čas reálně hrozilo, že celá vina padne na klientku,“ uvádí Beck. Proto buďte raději opatrní a nepodepisujte nic, čemu nerozumíte.
Pozor na podmínky pojišťovny, nejsou intuitivní
Jestliže vyrážíte do světa s osobní pojistkou na zdraví a zodpovědnost, nemusíte mít v případě nehody vždy vyhráno. Podmínky pojišťoven zahrnují celou řadu výjimek, na které se následně odškodnění nevztahuje. A pozor i na požadavky, jako povinnost zavolat ke každé nehodě policii či termín na ohlášení nehody. Pojišťovny na těchto krocích často striktně trvají a jejich vynechání se opět může projevit na výši kompenzace.
Další články
Meze povinnosti loajality společníka a obecná prevenční povinnost v kontextu společnické žaloby
Společnická žaloba podle § 157 zákona o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“), představuje jeden z nástrojů ochrany společnosti před nečinností či zneužitím postavení jejího statutárního orgánu.[1] Opravňuje společníka, aby za společnost podal žalobu na náhradu újmy, případně na splnění povinnosti jednatele vyplývající z dohody podle § 53 odst. 3 ZOK proti jednateli, a v tomto řízení společnost zastupoval. S podáním společnické žaloby je přitom spojena mimo jiné povinnost zaplatit soudní poplatek.
Srážka se zvěří není výjimečná. Na co si dát pozor a jak postupovat po nehodě
Stačí okamžik a srážka se zvěří může způsobit vážné poškození vozidla. Riziko však nespočívá pouze v samotném střetu. Ke škodě může dojít i při snaze nehodě zabránit, například při vyhýbacím manévru. Způsob, jakým škoda vznikla, přitom může mít význam pro její posouzení z hlediska pojištění. Důležitou roli proto hraje rozsah sjednaného pojištění, jeho konkrétní podmínky i správný postup bezprostředně po nehodě.
Černá skříňka českého školství: Alokační algoritmus DiPSY ve světle GDPR a judikatury SDEU
Zavedení centrálního alokačního algoritmu do přijímacího řízení na střední školy znamenalo revoluci v obsazování volných kapacit a konec taktického podávání zápisových lístků. Kdo však o přijetí uchazeče skutečně rozhoduje?
EET 2.0 Nová elektronická evidence tržeb
Nová elektronická evidence tržeb se zavádí od 1. 1. 2027; má být jednodušší a modernější. Co všechno je potřeba vědět?
Kamerové systémy na pracovišti jako kontrolní priorita inspekce práce v roce 2026
Kamerový systém na pracovišti bývá vnímán především jako téma ochrany osobních údajů. Program kontrolních akcí Státního úřadu inspekce práce na rok 2026 ale řadí kontroly zaměřené na používání kamerových systémů na pracovištích mezi pět hlavních priorit kontrolní činnosti, a to společně s cílenými kontrolami odměňování zaměstnanců. Ochrana osobních práv zaměstnanců je zároveň samostatnou kontrolní oblastí v rámci pracovněprávních vztahů.



