COVID-19: Novela insolvenčního zákona
Současná situace v souvislosti s pandemií je náročná téměř pro všechny podnikatele, a to zejména po finanční stránce (výpadky dodávek, pokles odbytu, uzavřené provozovny, povinnost platit fixní náklady na zaměstnance apod.). Z toho důvodu se zvětšilo i riziko vzniku úpadku těchto podnikatelů a následného insolvenčního řízení, které může vést až k prohlášení konkursu.
Aby ministerstvo spravedlnosti zabránilo situaci, kdy se dostane značná část podnikatelů do úpadku a věřitelé na ně začnou podávat insolvenční návrhy z důvodu neplacení jejich faktur, byla připravena novela insolvenčního zákona. Jednou z významných novinek bude rozšíření možnosti podat návrh na moratorium. Jedná se o institut, který brání tomu, aby soud například na základě návrhu věřitele rozhodl o úpadku dlužníka. Návrh na mimořádné moratorium bude moci podat podnikatel, který nebyl ke dni 12. 3. 2020 v úpadku, podává se u insolvenčního soudu před zahájením insolvenčního řízení, případně po jeho zahájení k návrhu jiné osoby. Podnikatel by měl splnit další podmínky, aby mohlo být tomuto návrhu vyhověno. Mimo jiné by se mělo jednat o podnikatele, kteří mají centrum činnosti v České republice a kteří v posledních 2 měsících nevyplatili společníkům podíl na zisku.
Důležitou a významnou novinkou je i dočasný zákaz insolvenčních návrhů podaných věřitelem dlužníka. K insolvenčnímu návrhu, který v době ode dne nabytí účinnosti novely do 31. 8. 2020 podá věřitel, se nebude přihlížet. V zásadě tak dochází k situaci, kdy o tom, zda bude vůbec zahájeno insolvenční řízení, bude rozhodovat pouze dlužník.
Současně by mělo dojít k dočasnému zrušení povinnosti pro podnikatele podat na sebe insolvenční návrh v době ode dne nabytí účinnosti novely do uplynutí 6 měsíců od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii, nejpozději do 31. 12. 2020. Tato povinnost vyplývá z insolvenčního zákona obecně. Pokud by návrh ze strany dlužníka nebyl podán, vystavuje se statutární orgán riziku vzniku povinnosti nahradit újmu věřitelům, která jim z důvodu opožděného insolvenčního návrhu vznikne. Cílem je tak zabránit tomu, aby statutární orgány nemusely podávat insolvenční návrhy na svoje společnosti v době, kdy se značná část podnikatelů dostane do úpadku, nebo hrozícího úpadku, a měli prostor tuto situaci řešit jinými způsoby, jako např. dohodou s věřiteli o odkladu splatnosti, splátkovým kalendářem apod.
Upozorňujeme, že toto zrušení se nevztahuje na povinnost podat insolvenční návrh, pokud úpadek nastal již před přijetím mimořádného opatření při epidemii, nebo pokud úpadek nebyl převážně způsoben v důsledku okolnosti související s mimořádným opatřením při epidemii COVID-19, která by dlužníku znemožňovala nebo podstatně ztěžovala plnit své peněžité závazky. Vždy tak bude nutné posuzovat, kdy úpadek nastal a čím byl způsoben.
Další články
Švarcsystém po novele zákona o zaměstnanosti: fikce pracovního poměru jako nový následek nelegální práce
Návrh zákona o platformové práci přináší vedle změn v oblasti závislé práce také změnu zákona o zaměstnanosti v oblasti nelegální práce. Zatímco původní návrh počítal s přesunem výkonu závislé práce mimo pracovněprávní vztah z kategorie nelegální práce do nově koncipované kategorie nehlášené práce, aktuální návrh po připomínkovém řízení od tohoto řešení ustoupil. Závislá práce vykonávaná mimo pracovněprávní vztah tak má i nadále zůstat nelegální prací.
AI a autorské právo
Výzvy, spory a perspektivy v éře generativní umělé inteligence
Případová studie: Alzheimerova nemoc, plná moc a ochrana majetku
Jaký vliv může mít skutečnost, že člověk trpí Alzheimerovou chorobou, na platnost právních úkonů učiněných jak jím samým, tak především osobou, kterou k tomu zplnomocnil? Je taková plná moc vůbec platná? Nahlédněme do případové studie, která byla vytvořena s cílem alespoň některé s tím související otázky objasnit.
Změna definice závislé práce? Konec švarcsystému se nekoná
Návrh zákona o platformové práci, který Ministerstvo práce a sociálních věcí předložilo v březnu 2026, je primárně reakcí na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2831 o zlepšení pracovních podmínek při práci prostřednictvím platformy. Jeho význam však přesahuje samotnou platformovou ekonomiku. Jedna z nejvýznamnějších částí návrhu totiž prostřednictvím doprovodné novely zákoníku práce mění obecné vymezení závislé práce.
Důvěra jako zdroj odpovědnosti: Odpovídáme za naději, kterou v druhém vyvoláme?
Právo umí poměrně přesně reagovat na porušení smlouvy. Složitější je situace, kdy smlouva nevznikla, ale jeden člověk přesvědčil druhého, že se na určitý budoucí vývoj může spolehnout. Kde končí osobní naděje a kdy už může jít o právně významné spoléhání?
