Dopadne německý zákon o náležité péči v dodavatelských řetězcích i na české subjekty?
EU připravuje legislativní novinku k otázkám (nejen) udržitelnosti v rámci dodavatelských řetězců. V Německu již řada těchto pravidel platí a může dopadat i na české subjekty.
V loňském roce nabyl účinnosti německý zákon o náležité péči v dodavatelských řetězcích (Lieferkettensorgfaltspflichtengestz), od letošního roku byla jeho působnost rozšířena, nově zahrnuje i společnosti se sídlem či pobočkou v Německu s více než 1 000 zaměstnanci. Cílem zákona je zakotvit pravidla pro účinnější dodržování lidskoprávních, ekologických a dalších standardů v oblasti udržitelnosti, a to v rámci celých obchodních (dodavatelských) řetězců dotčených společností. Tyto společnosti mají za úkol provést hloubkovou kontrolu svých dodavatelů a na jejím základě identifikovat a řešit porušování relevantních práv a povinností v souvislosti s jejich činností.
Zákon necílí pouze na formální podnikatelská seskupení (např. na mateřské a dceřiné společnosti, koncern atp.), ale definuje obchodní řetězec skutečně jako řetězec dodavatelů s čistě obchodními vztahy. Vzhledem k úzkým obchodním vztahům mezi Českou republikou a Německem tak může dojít k situaci, kdy bude i po českém subjektu požadováno dodržování náležité péče dle německého zákona.
Prozatím se zákon vztahuje pouze na dodavatelské řetězce společností, které mají sídlo v Německu a zaměstnávají více než 3 000 zaměstnanců. Kritérium počtu zaměstnanců se však od 1. ledna 2024 snížilo na pouhých 1 000 zaměstnanců. V případě nedodržení stanovených pravidel podléhají tyto společnosti také nově zavedeným sankcím. Těmi jsou zejména pokuty, a to až do výše 800 000 EUR či do 2 % jejich průměrného ročního celosvětového obratu, či zákaz účastnit se zadávacích řízení v Německu po dobu tří let.
Brzy však německý zákon o náležité péči v dodavatelských řetězcích nebude v rámci EU raritou. Již brzy vejde v platnost směrnice Evropského parlamentu a Rady o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti a o změně směrnice (EU) 2019/1937 a nařízení (EU) 2023/2859, známá také jako Corporate Sustainability Due Diligence Directive (CSDDD). Tuto směrnici schválil v dubnu letošního roku Evropský parlament a byla finálně podepsána 13. 6. 2024. V současné době se tedy pouze čeká na publikaci směrnice ve Úředním věstníku Evropské Unie. I Česká republika tak bude mít povinnost unijní úpravu transponovat.
Zdroj:
Zákon o náležité péči v dodavatelských řetězcích (Lieferkettensorgfaltspflichtengestz)
Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti a o změně směrnice (EU) 2019/1937 a nařízení (EU) 2023/2859
Další články
Jedna káva, čtyři hodiny u stolu: Právní hranice pobytu hosta v kavárně
Host si objedná espresso, otevře notebook a začne studovat. Po dvou hodinách jej obsluha požádá o další objednávku, jinak má uvolnit stůl. O časovém omezení předtím nepadlo slovo. Host poukazuje na zaplacenou kávu, provozovatel na obsazené místo. Právní řešení závisí především na tom, jaké plnění si strany sjednaly a zda je další pobyt ještě jeho součástí.
Je třeba v kupní smlouvě o převodu nemovitosti určit kupní cenu?
NS potvrdil, že stanovení výše kupní ceny není podstatnou náležitostí kupní smlouvy. I při koupi nemovitosti mohou strany projevit vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny.
Google dostal pokutu 403 milionů eur za zpracování lokalizačních údajů
Pokuta 403 milionů eur pro Google ukazuje význam transparentnosti, zákonnosti a odpovědnosti při zpracování lokalizačních údajů podle GDPR.
Automatická prolongace nájmu bytu a spolubydlící bez souhlasu pronajímatele: dvě rizika, která se snadno sejdou
Nájemní smlouva na dobu určitou dává pronajímateli zdánlivě jednoduchou jistotu: zná datum, ke kterému má nájem skončit, a před jeho uplynutím se může rozhodnout, zda chce ve vztahu s nájemcem pokračovat. V praxi ale tuto kontrolu snadno oslabí dvě věci.
Od objednávky k odstoupení: tlačítková novela jako další krok k reálné ochraně spotřebitele
Od 1. ledna 2027 čeká tuzemské internetové obchodování další významná změna. Spotřebitel, který uzavřel smlouvu prostřednictvím online rozhraní a má právo od ní odstoupit, musí mít nově možnost učinit tak rovněž prostřednictvím snadno dostupného a jednoznačně označeného tlačítka či obdobného ovládacího prvku.




