Jak zeměpisné označení chrání kvalitu výrobků a proč na nich letos záleží víc než kdy dřív?

Co chrání zeměpisná označení?

Zeměpisná označení jsou označení používaná na výrobcích, které mají specifický zeměpisný původ a specifické vlastnosti anebo pověst, které vyplývají z jejich zeměpisného původu. Jedná se o ochranu názvu výrobku – pokud výrobek nepochází z daného regionu nebo nebyl vyroben předepsaným postupem, nemůže nést název chráněný zeměpisným označením. Nejde tedy jen o místo původu, ale také o dodržení tradiční receptury produktů.

Zeměpisná označení jsou chráněna před jakýmkoliv přímým nebo nepřímím užitím na výrobcích, na které se nevztahuje. Typickým příkladem může být řecký sýr feta – takto lze pojmenovat pouze sýr vyrobený v Řecku a stanoveným postupem. Neprojde ani název jako „sýr typu feta“ – jakékoliv připomínání nebo napodobování, včetně užití názvu s výrazy jako „typu“ nebo „na způsob“ jsou považována za porušení pravidel.

Typy zeměpisných označení a zaručené tradiční speciality

Evropská legislativa[1] rozděluje zeměpisná označení do dvou hlavních kategorií – chráněná označení původu (CHOP) a chráněná zeměpisná označení (CHZO). Kromě toho existuje ještě označení „zaručená tradiční specialita“, které zajišťuje ochranu produktů vyráběných podle tradičních receptur. Každý z těchto typů ochrany garantuje nejen původ a kvalitu, ale i jedinečnost daných výrobků, ať už jde o specifické suroviny nebo způsob jejich výroby.

Jaký je tedy mezi nimi rozdíl?

Chráněná označení původu (CHOP)

U chráněného označení původu je kladen největší důraz na vazbu na místo původu produktu – lze tedy říci, že požadavky jsou zde nejpřísnější. Kvalita a specifičnost produktů musí vyplývat z přírodních nebo lidských faktorů v dané zeměpisné oblasti. Všechny výrobní kroky, zpracování a příprava produktu musejí probíhat v konkrétním regionu. Takto chráněný je např. název sýru Halloumi, který pochází z Kypru.

Chráněná zeměpisná označení (CHZO)

Dalším typem ochrany je chráněné zeměpisné označení. Zde jsou požadavky na vazbu na místo původu o něco méně přísné. Z toho důvodu je využíváno u většího množství výrobků, jako je třeba typický Valašský frgál nebo Jihočeská niva. I tak ale musí být možné jakost, renomé nebo další vlastnosti produktu přičíst alespoň v podstatné míře jeho zeměpisnému původu. U potravin musí v daném regionu probíhat alespoň jedna fáze zpracování nebo výroby, u vín musí z oblasti pocházet alespoň 85 % hroznů.

Zaručená tradiční specialita

Zaručená tradiční specialita je režim jakosti, který chrání tradiční výrobní postup a složení výrobků. Aby mohl být produkt označen jako zaručená tradiční specialita, musí se tradičním postupem vyrábí alespoň 30 let. Mezi oblíbené produkty, které jsou takto chráněny patří třeba Pizza Napoletana nebo pražská šunka.

Zaručená tradiční specialita nemusí mít na rozdíl od zeměpisných označení vazbu na konkrétní místo výroby. Stále je však třeba si dát pozor na obecná pravidla pro označování místa původu potravin – pokud by výrobek nepocházel z místa, které jeho název naznačuje, mohlo by se jednat o klamání spotřebitele.

Novinky: Přísnější pravidla pro online prodej a důraz na udržitelnost

Letos přijatá novela evropské legislativy zpřísňuje pravidla pro používání chráněných názvů v online prostředí. Veškeré informace související s reklamou, propagací a prodejem produktů, které jsou online dostupné v EU a které jsou v rozporu s pravidly pro zeměpisná označení produktů, jsou považována za nezákonný obsah.

Novinkou je také možnost zakotvit do požadavků na výrobní postup požadavek výroby udržitelným způsobem. Pokud se tak dohodne seskupení producentů produktu chráněného zeměpisným označením, lze nově stanovit, že toto označení bude možné používat pouze pro ekologičtější produkty. Tímto krokem se posiluje trend směrem k udržitelnější a šetrnější výrobě v celé EU.

Co zeměpisná označení přináší podnikatelům a spotřebitelům?

Cílem zeměpisných označení je chránit tradiční výrobky před napodobeninami a spotřebitelům zaručují jistotu původu i kvality produktu. Přestože se jedná o práva duševního vlastnictví, zapsané označení však může používat každý, kdo vyrábí, zpracovává a připravuje výrobky s odpovídající kvalitou či vlastnostmi na vymezeném území.

Typicky tak o zápis zeměpisných označení žádá seskupení výrobců daného produktu, kteří se musí shodnout na přesné výrobní specifikaci – nejedná se tedy o ochranu konkrétní značky, ale tradice a kvality produktu. Pro podnikatele může chráněné označení znamenat významnou marketingovou výhodu, neboť může přilákat zákazníky, kteří vyhledávají autentické, tradiční a kvalitní produkty.

[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1143 ze dne 11. dubna 2024 o zeměpisných označeních pro víno, lihoviny a zemědělské produkty, jakož i zaručené tradiční speciality, a o nepovinných údajích o jakosti pro zemědělské produkty.