Na začátku loňského roku nabyl v Německu účinnosti nový zákon Lieferkettengesetz či LkSG (dále také jen „zákon“; viz bgbl.de nebo bafa.de, i v anglické verzi). Jak již zaznělo, zavedl odpovědnost velkých korporací za prosazování lidských práv a za ochranu životního prostředí v celém jejich dodavatelském řetězci, čímž Němci předběhli Evropskou unii a připravovanou směrnici o udržitelnosti.
Subjekty regulované zákonem (dále jen „regulované subjekty“) představují společnosti, jež mají své skutečné či formální sídlo nebo i jen pobočku v Německu. Zpočátku do regulovaného rámce spadaly společnosti, které v zemi zaměstnávaly alespoň 3 000 zaměstnanců (započítávají se v celé skupině), a to kmenových či agenturních; druzí zmínění se přitom do daného počtu započítávají při době zaměstnání přesahující šest měsíců. Od počátku tohoto roku 2024 se pak uvedená hranice snížila na 1 000 zaměstnanců. V tuto chvíli existuje přibližně 5 000 regulovaných subjektů.
Chráněné hodnoty
Cílem zákona je zajistit, aby regulované subjekty ve svých dodavatelských řetězcích prosazovaly základní lidská práva a principy ochrany životního prostředí – LkSG tím provádí zásady OSN pro hospodářství a lidská práva. Jde především o: zákaz dětské práce, tj. jakékoliv práce pro děti do 15 let a těžké práce pro děti do 18 let; zákaz nucených prací a diskriminace; zásady bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci; svobodu sdružování se do odborů, právo na stávku a kolektivní vyjednávání; spravedlivou odměnu za odvedenou práci (měřítkem jsou místní poměry); zákaz zamořování a záboru půdy, vod a ovzduší, překračování hlukových limitů či nadměrné spotřeby vody, jejichž důsledkem by byl zhoršený přístup osob k potravinám nebo pitné vodě či které by ohrožovaly zdraví lidí; dodržování omezení a pravidel pro používání nebezpečných látek a odpadů v souladu s mezinárodními dohodami.
Zákon rozlišuje mezi přímým a nepřímým dodavatelem regulovaného subjektu: Vůči přímému dodavateli jsou povinnosti regulovaného subjektu podle LkSG v řadě ohledů přísnější.
Konkrétní povinnosti k ochraně hodnot
Základní obecnou povinností regulovaného subjektu je konat s náležitou péčí, tak aby předcházel narušování chráněných hodnot, případně ho minimalizoval nebo ukončil. Konkrétně mu zákon ukládá níže popsané povinnosti:
- zavést risk management a „účinně“ jej zapojit do všech relevantních procesů; musí být stanovena konkrétní odpovědná osoba, například pověřenec, a nejvyšší vedení regulovaného subjektu se musí minimálně jednou ročně informovat o její práci;
- provést ve vlastním provozu a u přímých dodavatelů analýzu rizik, která v příslušném dodavatelském řetězci pro chráněné hodnoty existují; výsledky analýzy musejí být vyhodnoceny a následně prioritizovány, analýza se musí provádět jednou ročně a dále v případě potřeby – v praxi k tomu lze využít nástroje typu CSR Risk Check;
- učinit a zveřejnit prohlášení o zásadách, v němž musí uvést, jakým způsobem plní své povinnosti dle zákona, dále prioritní rizika podle analýzy, očekávání vůči zaměstnancům a dodavatelům v dodavatelském řetězci;
- zavést preventivní opatření a ověřovat jejich účinnost jednou ročně i v případě potřeby (jestliže se např. zavádějí nové produkty, jež změní rizikovost ve vlastní činnosti či u přímého dodavatele), a to: (i) jak ve vlastní činnosti, pokud jde třeba o provedení strategie podle prohlášení o zásadách ve vlastních procesech, vyvinutí vhodných strategií při nákupu, školení; (ii) tak vůči přímým dodavatelům, pokud jde o: dodržování stanovené strategie při ochraně lidských práv a životního prostředí; smluvní garance, že bude přímý dodavatel naplňovat předmětná očekávání a bude je přiměřeně adresovat i podél dodavatelského řetězce; školení; a sjednání přiměřených smluvních kontrolních mechanismů;
- přijmout a jednou ročně i v případě potřeby prověřovat z hlediska jejich účinnosti nápravná opatření, zjistí-li (bezprostředně hrozící) porušení některé z povinností ve vlastní činnosti či u přímého dodavatele;
- zavést oznamovací systém a jednou ročně nebo v případě potřeby prověřovat jeho účinnost; musí být přístupný i pro oznámení týkající se nepřímých dodavatelů, může jít o stejný systém, jehož zavedení ukládá příslušná směrnice a zákon, avšak musí splňovat i požadavky LkSG; zejména musí být bezbariérový, přístupný bez ohledu na znalost světového jazyka, přístupný také analfabetům a přístup k němu nesmí být omezen jen na vlastní zaměstnance;
- i u svých nepřímých dodavatelů provést analýzu rizik a zavádět preventivní opatření, avšak – na rozdíl od přímých dodavatelů – nikoliv na pravidelné bázi, nýbrž pouze v případě potřeby, tj. pokud by se projevila konkrétní (hrozící) porušení chráněných hodnot;
- zajistit dokumentaci a reportování svých aktivit na základě zákona; zpráva musí být v německém jazyce a musí být ve lhůtě čtyř měsíců po konci obchodního roku doručena příslušnému úřadu.
Všechny uvedené povinnosti musí regulovaný subjekt plnit „v přiměřené míře“, což zákon definuje velmi obecně ve vazbě na charakter podnikatelské činnosti, míru vlivu regulovaného subjektu na příslušného rušitele a závažnost porušování standardu (§ 3 odst. 2). Zároveň příslušný úřad (viz dále) k LkSG na svých stránkách uveřejnil katalog přibližně 300 dotazů, které musí regulovaný subjekt v rámci své roční zprávy zodpovědět. Úřad zároveň sdělil, že prodlužuje lhůtu pro předložení zprávy za rok 2023 o jeden měsíc, tj. do konce května 2024. Konkrétně oznámil, že bude splnění dané povinnosti poprvé kontrolovat 1. 6. příštího roku.
Dohled nad dodržováním zákona
Zákon zavedl zvláštní aktivní legitimaci k prosazování práv, jež odpovídají jím chráněným zájmům: Každý, kdo se cítí poškozen porušováním některého z chráněných zájmů, může zmocnit německé odbory či nevládní organizaci k uplatňování jeho práv u soudu (§ 11 odst. 1).
Dohled nad dodržováním LkSG vykonává Spolkový úřad pro hospodářství a kontrolu vývozu (dále jen „spolkový úřad“ či „úřad“). K tomu má podle zákona poměrně široké pravomoci, včetně práva vstoupit do provozovny, nahlížet do obchodních dokumentů, požadovat součinnost a vydání dokumentů, předvolat si osoby a ukládat sankce. Povinné osobě může za porušení povinností
dle zákona uložit pokutu až do výše 2 % ročního obratu. Dále může ve vymezených případech u daného subjektu, jemuž uloží pokutu vyšší než 175 tis. eur, rozhodnout o vyloučení z účasti na veřejných zakázkách až na tři roky. Stejně jako v případě vylučování podle zakázkových směrnic EU a českého ZZVZ má účastník tendru možnost doložit obnovení způsobilosti.
Zákon výslovně vylučuje soukromoprávní odpovědnost za škodu z jeho porušování. Úřad sám zahájení řízení o porušování LkSG nezveřejňuje. V médiích se nicméně objevila zpráva, že jednou z prvních podaných stížností na jeho porušování se stala stížnost nevládní organizace na ochranu práv žen FEMNET, Evropského centra pro ústavní a lidská práva ECCHR a bangladéšské odborové organizace NGWF u spolkového úřadu proti koncernům IKEA a Amazon. Podle tvrzení stěžovatelů totiž porušily povinnost náležité péče, když nezajistily, aby jejich bangladéšští dodavatelé z textilní branže přistoupili k Mezinárodní dohodě o zdraví a bezpečnosti v textilním průmyslu, dále u dodavatelů není zaručeno právo se sdružovat a není zaveden účinný oznamovací systém. Kromě věcné stránky představuje daný vývoj pozoruhodný doklad globálního rozměru: Stížností (z pohledu Německa) zahraničního německého odborového svazu proti nedostatkům u zahraničního dodavatele se bude zabývat německý úřad, který k tomu může a musí kontrolovat, případně sankcionovat německou dceru globálního koncernu.
Jaký může být dopad na dodavatele v řetězci?
Pro českého dodavatele je samozřejmě důležité, zda a případně v jakém rozsahu mohou regulované subjekty své povinnosti ze zákona přenášet na něj. K tomu úřad loni v létě zveřejnil na svých stránkách vodítko: Podle něj je regulovaný subjekt oprávněn požadovat od dodavatele informace pro účely analýzy rizik, jako například informace o vlastních zjištěných rizicích či porušeních, informace o tom, zda dodavatel analýzu rizik provádí a jakým postupem, a dále informace o vstupech (surovinách apod.) na straně dodavatele a též o jeho vlastních dodavatelích. V závislosti na výsledku analýzy rizik pak může po dodavateli požadovat součinnost k provádění preventivních opatření (např. školení zaměstnanců), při nápravných opatřeních a při zavedení oznamovacího systému, případně jeho zpřístupnění na straně dodavatele pro širší okruh osob.
Spolkový úřad dohlíží, aby regulovaný subjekt své povinnosti dle zákona nepřenášel na dodavatele plošně. Především není přípustné, aby po dodavateli požadoval: provedení vlastní analýzy rizik ve vztahu k jeho dodavatelskému řetězci; posuzování vlastních preventivních a nápravných opatření směrem k jeho dodavatelskému řetězci; zavedení vlastního oznamovacího systému; ani zasílání vlastních zpráv dodavatele úřadu či účast na jejich vypracování. Regulovaný subjekt by měl svou výzvu dodavateli k poskytnutí součinnosti či dat odůvodnit ve vazbě na konkrétní hrozící rizika a dodavatel by jí měl vyhovět právě jen při řádném odůvodnění. V případě poskytnutí informací je pak oprávněn dbát i na ochranu svého obchodního tajemství – například tím, že informace agreguje nebo začerní, pokud to nezhatí účel analýzy. Zejména menší dodavatele úřad také nabádá, aby po regulovaných subjektech požadovali poskytnutí jejich vlastních kapacit a dle možností rovněž nástrojů k provedení analýzy rizik.
Popsaný německý „projekt“ otevírá českým i dalším dodavatelům cestu k zavedení mechanismů a standardů také v tomto novém segmentu „compliance“. Související zátěž je a zejména bude vyvážena připraveností na evropskou regulaci a též na spolupráci s jakýmkoliv – nejen v Německu – regulovaným subjektem.
Za rozporný se zákonem označuje úřad postup regulovaného subjektu, který se snaží na svého dodavatele přenést „plnou sadu“ vlastních povinností vyplývajících ze zákona či si ošetřit pozici tím, že po něm bude ve smlouvě požadovat rozsáhlá prohlášení. Zapojení konkrétního dodavatele by podle úřadu mělo vždy odpovídat danému případu a v něm hrozícím rizikům i finančním a kapacitním možnostem dodavatele. Příslušná ustanovení smlouvy mezi regulovaným subjektem a dodavatelem je proto namístě kriticky posoudit, tak aby na jedné straně vyhověla požadavkům zákona a umožnila regulovanému subjektu jeho zákonné povinnosti splnit, a na druhou stranu neukládala dodavateli nepřiměřenou odpovědnost a rizika.
Směrnice EU o udržitelnosti
Připravovaná směrnice EP a Rady, o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti a o změně směrnice (EU) 2019/1937, sice staví na podobných zásadách jako LkSG, ale v řadě ohledů jde dále a je přísnější. Především se má vztahovat na výrazně širší okruh korporací: Podle současného znění návrhu by pod její regulaci měly spadat společnosti již s 250 zaměstnanci a s celosvětovým obratem 40 mil. eur. Dále má mnohem více regulovat celý dodavatelský řetězec, nikoliv pouze „první úroveň“ v podobě přímého dodavatele. Mezi chráněné hodnoty má ve větší míře zařadit i ochranu životního prostředí, klimatu a biodiverzity, přičemž má zavést rovněž občanskoprávní odpovědnost korporací za škodu způsobenou porušením chráněných hodnot.
Směrnice se však nachází teprve ve stadiu zrodu. Začátkem letošního června ji Evropský parlament se zásadními připomínkami a pozměňovacími návrhy vrátil Evropské komisi, a výsledek lze tudíž v současné chvíli předjímat spíše obtížně.
Shrnutí
Zaměření německého zákona LkSG z roku 2021, který letos vstoupil v účinnost, zapadá do pravidel udržitelného investování ESG (z anglického „Environmental, Social, and Governance“), jež vyvíjí skrz finanční sektor významný vliv na udržitelný přístup, odpovědnější chování a aktivní řízení klimatických rizik.
Jak ukazuje německý zákon i připravovaná směrnice EU, dodavatelé v rámci celé Unie by měli počítat s tím, že se budou požadavky na společenskou odpovědnost a ekologickou udržitelnost čím dál víc promítat do podmínek jejich podnikání, jakož i do účasti ve VZ.
Diskuze k článku ()