V obchodním rejstříku musí být zapsán konkrétní údaj o jednotlivých předmětech podnikání
Nejvyšší soud České republiky zveřejnil dne 11. 12. 2024 usnesení sp. zn. 27 Cdo 3391/2023, v němž dovodil, že všechny obchodní korporace jsou povinny předmět podnikání zapsaný do obchodního rejstříku vymezit tak, aby reflektoval jejich zakladatelské právní jednání (společenskou smlouvu, stanovy).
Dle Nejvyššího soudu musí být obsah údajů zapisovaných do veřejného rejstříku seznatelný již ze samotného veřejného rejstříku. Předmět podnikání proto nelze zapsat například formou odkazu na další dokumenty, rejstříky či znění zákona, byť by šlo o veřejně dohledatelné zdroje. Současně, obsah zápisu ve veřejném rejstříku musí odpovídat obsahu zakladatelského právního jednání (zakladatelské listině, společenské smlouvě, stanovám).
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR dopadá na značné množství společností, které v posledních desetiletích ve svých zakladatelských dokumentech použily pro vymezení předmětu podnikání odkaz na vymezení živností v živnostenském zákoně. Tyto společnosti by nyní měly dle výkladu NS ČR do obchodního rejstříku zapsat všechny obory živností, které dle použitého odkazu na živnostenský zákon připadají jako jejich předmět podnikání v úvahu. V praxi tento požadavek znamená potřebu zápisu mnoha desítek rozličných oborů živností, které příslušná korporace neprovozuje a nikdy provozovat neuvažovala.
K nápravě může obchodní korporaci vyzvat samotný rejstříkový soud, a pokud by zůstala taková výzva bez reakce, může v krajním případě dojít i k nařízení likvidace společnosti.
Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 27 Cdo 3391/2023
Další články
Automatická prolongace nájmu bytu a spolubydlící bez souhlasu pronajímatele: dvě rizika, která se snadno sejdou
Nájemní smlouva na dobu určitou dává pronajímateli zdánlivě jednoduchou jistotu: zná datum, ke kterému má nájem skončit, a před jeho uplynutím se může rozhodnout, zda chce ve vztahu s nájemcem pokračovat. V praxi ale tuto kontrolu snadno oslabí dvě věci.
Od objednávky k odstoupení: tlačítková novela jako další krok k reálné ochraně spotřebitele
Od 1. ledna 2027 čeká tuzemské internetové obchodování další významná změna. Spotřebitel, který uzavřel smlouvu prostřednictvím online rozhraní a má právo od ní odstoupit, musí mít nově možnost učinit tak rovněž prostřednictvím snadno dostupného a jednoznačně označeného tlačítka či obdobného ovládacího prvku.
Když neselže součást, ale jejich propojení: Kdo odpovídá za škodu?
Tradiční odpovědnost za škodu hledá vadný výrobek, porušenou povinnost a příčinu následku. Propojené systémy však mohou vytvořit újmu, přestože každý samostatně splní svou technickou specifikaci. Problém pak nevznikne uvnitř jedné černé skříňky, ale ve vztazích mezi několika nástroji.
Protinávrh společníka na valné hromadě s.r.o. v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu
Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOK“) poměrně podrobně upravuje svolání a průběh valné hromady společnosti s ručením omezeným. Mimo jiné stanoví, že součástí pozvánky na valnou hromadu musí být návrh usnesení, o kterém má valná hromada rozhodovat.
CRA versus NIS2: produktová kybernetická bezpečnost a bezpečnost organizace – kde se režimy překrývají a jak do nich vstupuje AI Act?
Kybernetická bezpečnost už v Evropské unii nestojí na jednom předpisu. Vedle NIS2, která dopadá na bezpečnost regulovaných organizací a služeb, přináší Cyber Resilience Act (dále jen „CRA“) samostatný režim pro produkty s digitálními prvky uváděné na evropský trh. U některých produktů se navíc přidává AI Act. Pro organizace proto bude klíčové nejen určit, který předpis na ně dopadá, ale také správně rozlišit jednotlivé role, povinnosti a oznamovací režimy a tam, kde je to možné, propojit jejich plnění do jednoho funkčního systému.
