Eskalace cen energií a spotřebitel jako ten, kdo to všechno zaplatí?
V posledních měsících dochází ke skokovému zdražení cen energií. Dodavatelé toto zdražování provádí také prostřednictvím mechanismu tzv. jednostranné změny ceny.
Zákon s tímto mechanismem spojuje určité zvláštní požadavky. V článku se věnuji požadavkům kladeným na obsah smlouvy, která má jednostrannou změnu ceny platně umožnit, dále možnosti jednostranně změnit zafixovanou cenu. Nerozebírám související otázky, jako např. informování spotřebitele o provedení jednostranné změny.[2] Stranou ponechávám i veřejnoprávní aspekty řešené problematiky.[3]
I. Jaké jsou obsahové náležitosti smlouvy, která zakládá možnost budoucí jednostranné změny ceny nebo jiných smluvních podmínek?
Pokud jde o smlouvu B2C spadající svým předmětem do působnosti energetického zákona (dál jen „EZ“), je nezbytné si (i.) možnost budoucí jednostranné změny ceny nebo jiných smluvních podmínek (dál jen „jednostranná změna“) ve smlouvě dopředu sjednat.[4] Zbylé, níže uvedené náležitosti nejsou obligatorní, ale doporučení hodné.
Předně doporučuji sjednat si (ii.) důvody pro jednostrannou změnu. Zde se sluší pro účely tuzemské praxe podotknout, že dle Energetického regulačního úřadu (dál jen „ERÚ“) je sjednání si důvodu pro budoucí jednostrannou změnu obligatorní.[5] Byť tento závěr nekoresponduje s judikaturou Soudní dvora EU[6] a jeho odůvodnění zvláštně mísí sekundární unijní právo s občanským zákoníkem (dál jen „OZ“),[7] je třeba ho vzít do úvahy, protože ERÚ – dozorový orgán – podle něj patrně bude postupovat.
Dále doporučuji do smlouvy zařadit ujednání (iii.) o nároku spotřebitele jednostrannou změnu odmítnout a od smlouvy z tohoto důvodu odstoupit.[8] Doporučuji si ujednat také (iv.) způsob, kterým se jednostranná změna spotřebiteli oznámí.[9] Dále doporučuji sjednat si (v.) přiměřený rozsah[10] jednostranné změny.[11] Všechna výše uvedená ujednání doporučuji z důvodu požadavku přehlednosti adhezních smluv[12] vložit do jediného článku/ustanovení smlouvy.
Naopak do smlouvy nelze nikdy vložit (vi.) ujednání o tom, že v případě odmítnutí jednostranné změny a následného odstoupení od smlouvy je spotřebitel povinen hradit jakékoliv poplatky (např. odstupné apod.).
Dílčí závěr: Ujednání o právu dodavatele provést jednostrannou změnu je jedinou povinnou obsahovou náležitostí (z výše uvedených) smlouvy, která má možnost jednostranné změny platně založit. Ostatní výše uvedená ujednání jsou fakultativní, přičemž jejich vložení do smlouvy velmi doporučuji.
II. Jak posoudit překvapivost obchodních podmínek?
Do které části smlouvy však výše uvedené obsahové náležitosti vložit? Je nutné toto ujednání zahrnout do smlouvy ve smyslu listiny, na kterou spotřebitel připojuje svůj podpis a jejíž obsah chápe jako podstatný, nebo je postačující toto ujednání zahrnout pouze do obchodních podmínek, které se staly platnou součástí smlouvy? ERÚ tvrdí,[13] že výše uvedená ujednání je možné obsáhnout pouze do obchodních podmínek. Domnívám se, že tento závěr je (i.) nutné konfrontovat s § 1753 OZ, který obsahuje zákaz překvapivých ujednání v obchodních podmínkách, a (ii.) odmítnout jej pro jeho paušálnost.
Úprava v § 1753 OZ „vychází z tzv. paušálního souhlasu s obsahem obchodních podmínek a pardonuje jistou nepozornost (a to i u profesionálního akceptanta obsahu obchodních podmínek), resp. počítá s určitou dávkou ‚racionální rezignace‘ spojenou s očekáváním korektnosti obsahu předem připraveného dokumentu, který předkládá druhá smluvní strana. Zakotvení povinnosti poctivosti a presumpce poctivosti a dobré víry poskytuje pro takový postoj i normativní oporu.“[14] Racionální rezignace plyne rovněž z toho, že osoba (podnikatel i spotřebitel) přistupující ke smlouvě uzavřené adhezním způsobem, které je předpřipravený dokument předložen k podpisu, nevynakládá prostředky na detailní prostudování něčeho, co stejně nemůže změnit.[15]
Zákon89/2012 Sb. Zákon občanský zákoník
§ 1753
Ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně; k opačnému ujednání se nepřihlíží. Zda se jedná o takové ustanovení, se posoudí nejen vzhledem k jeho obsahu, ale i ke způsobu jeho vyjádření.
Zobrazit celý dokumentvčetně souvisejících dokumentů a komentářů
Další články
Kdy musí management začít řešit úpadek společnosti?
Turbulentní ekonomické prostředí posledních let přináší otázku, kterou si dnes klade stále více podnikatelů i manažerů: Kdy už je situace firmy natolik vážná, že management musí začít řešit hrozící úpadek?
Investování pod dohledem: Jak regulace formuje crowdfunding úvěrů
Rozvoj investičních platforem přináší vedle nových příležitostí i otázky právní odpovědnosti, regulace a ochrany investorů. V tomto rozhovoru jsme se s Lukášem Hartlem, novým CEO a jednatelem platformy CreditShare, bavili o tom, jak fungují klíčové kontrolní mechanismy, kde vznikají rizika a jakou roli hraje dohled při budování důvěry v tento typ investování.
Kryptoměny a realitní úschova v roce 2026: Legislativní limity tokenizovaných transakcí a smart kontraktů
Vstup kryptoaktiv do hlavního proudu realitního trhu v roce 2026 již není pouhou technologickou kuriozitou, ale pragmatickou výzvou pro právní praxi.
Kongres Právní prostor 2026: legislativní změny, AI a justiční blok
Kongres Právní prostor se dočkal již svého 14. ročníku. V Seči u Chrudimi se sešlo přes 150 účastníků a 16 přednášejících, aby se věnovali tématům, která aktuálně hýbou světem práva – od legislativních změn přes AI až po aktuální otázky justice.
Kdo s koho: procesněprávní ochrana zaměstnanců ve světle zákona o státních zaměstnancích
Debata o převedení právní úpravy státních zaměstnanců do režimu zákoníku práce otevírá zásadní otázku: nezhorší se tím jejich ochrana?



