Je váš software zdravotnickým prostředkem?
Ve zdravotnictví dnes hraje software stále důležitější roli. Překvapením pro mnohé bývá, že za určitých okolností může být klasifikován jako zdravotnický prostředek.
To platí v případě, že software má léčebný účel. Jedná se zejména o software určený k léčbě, diagnostice nebo sledování fyziologického procesu či stavu.
Ne každý software, který se tematicky týká zdraví, je ale nutně zdravotnickým prostředkem. Pokud software s daty provádí jen základní technické operace (uložení, archivace, přenos, jednoduché vyhledávání nebo komprese), pak se standardně mezi zdravotnické prostředky řadit nebude.
Příklady z praxe
Software, který JE zdravotnickým prostředkem:
- Aplikace na chytrých hodinkách, která při rozpoznání nepravidelné srdeční činnosti spustí alarm uživateli nebo lékaři za účelem detekce arytmie.
- Software, který doporučuje dávku inzulinu (bez ohledu na způsob podání – pumpa, pero, stříkačka).
- Systémy plánování léčiv (např. chemoterapie), které počítají dávku pro konkrétního pacienta.
- Telechirurgie: Vzdálený chirurgický zákrok, kde virtuální realita pomáhá chirurgovi ovládat robotický systém.
Software, který NENÍ zdravotnickým prostředkem:
- Informační systémy, které jen přenášejí, ukládají nebo archivují data -digitální náhrada papírové dokumentace.
- Komunikační systémy (e-mail, videohovory, převod řeči na text) - obecné nástroje bez léčebného účelu.
- Telemedicínské systémy, které pouze přenášejí a zobrazují data za účelem monitoringu bez jejich interpretace. Pokud ale tyto systémy mají i léčebný účel (např. pokud data analyzují nebo navrhují léčebný postup), již se jedná o zdravotnický prostředek.
Co to znamená, když je software zdravotnickým prostředkem?
Musí splnit stejné regulatorní požadavky jako jakýkoli jiný zdravotnický prostředek - zejména je nutné provést tzv. posouzení shody. Je také třeba dodržet zvláštní pravidla pro reklamu. Prakticky to znamená vyšší nároky na vývoj, údržbu i přípravu reklamních tvrzení.
Už na začátku vývoje nebo při nákupu softwaru je nutné zhodnotit jeho regulatorní status. Pokud se to přehlédne, může to vést k problémům s klasifikací, certifikací nebo uvedením na trh.
Pokud chcete nahlédnout do oficiálních doporučení, Koordinační skupina pro zdravotnické prostředky (Medical Device Coordination Group - MDCG) vydala metodický pokyn “Guidance on Qualification and Classification of Software under MDR/IVDR” (MDCG 2019-11 Rev.1, červen 2025), ze kterého pocházejí i výše uvedené příklady. Evropská komise na toto téma vytvořila také jednostránkovou infografiku - shrnuje, klíčové otázky, které je třeba si položit při posuzování regulatorního statusu softwaru.
Další články
DPH při dovozu zboží přes jiný stát EU: kde vzniká daňová povinnost
Jak se uplatňuje DPH při dovozu zboží z třetích zemí přes jiný stát EU než je místo skutečné spotřeby a jaké povinnosti mají dovozce a konečný odběratel? Rozhodující pro DPH není místo dovozu, ale místo skutečné spotřeby.
Možnosti využití AI v právní praxi
Dnes budu hovořit o tom, jakým způsobem využívám umělou inteligenci při své právní praxi. Proberu jednotlivé nástroje, které lze použít, a také standardní postup k docílení správného výsledku. Ještě před tím je možná dobré se zeptat, proč bychom právě umělou inteligenci měli používat.
Evropská komise představila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí
Evropská komise dne 30. dubna 2026 zveřejnila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí („Merger Guidelines“, dále jen „Pokyny“). Jedná se o nejrozsáhlejší revizi evropských pravidel pro kontrolu spojování soutěžitelů za posledních dvacet let.
Švarcsystém pod drobnohledem inspekce práce
Co odhalily kontroly inspekce práce v letech 2024–2025? Pokuty v milionech, neohlášené kontroly a sektory, kde inspektoři hledají nejčastěji.
Autonomní zbraňové systémy: Kdo odpovídá za chybu?
Autonomní zbraňový systém může po aktivaci sám vyhledat objekt odpovídající předem nastavenému cílovému profilu a použít proti němu sílu. Člověk přitom nemusí předem znát konkrétní cíl, přesné místo ani okamžik zásahu. Právě tím se takový systém liší od běžného dálkově ovládaného dronu, u něhož konkrétní cíl zpravidla vybírá operátor. Právní otázka tedy nezní, zda o likvidaci cíle „rozhodl“ stroj, ale kdo rozhodl o vývoji, nastavení a nasazení systému, jaké měl informace a zda mohl jeho působení ovlivnit.




