Rozhodčí smlouvy pro doménové spory jsou neplatné
Nejvyšší soud vydal přelomové rozhodnutí ve věci posuzování platnosti rozhodčích smluv pro spory o doménová jména v doméně .cz. Ve věci vedené pod sp. zn. 23 Cdo 3895/2011 se zabýval tím, zda Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR je oprávněn rozhodovat ve sporu o doménové jméno „suzuki.cz“.
Shrnutí případu
Rozhodčí soud rozhodoval o doméně „suzuki.cz“ a vydal rozhodčí nález. Jedna ze stran podala žalobu na zrušení tohoto rozhodčího nálezu s argumentací, že Rozhodčí soud neměl pravomoc, neboť mezi účastníky neexistovala rozhodčí smlouva. V řízení bylo prokázáno, že žalobce si u CZ.NIC zaregistroval předmětné doménové jméno. V důsledku toho byl nucen souhlasit i s Pravidly alternativního řešení sporů, ze kterých mimo jiné vyplývá, že třetí osoba, která se domnívá, že registrací konkrétního doménového jména byla dotčena její práva, se může rozhodnout řešit tento spor buď s využitím obecného soudu, nebo s využitím Rozhodčího soudu. V takovém případě je držitel doménového jména na základě zmíněné rozhodčí veřejné nabídky povinen podrobit se tomuto řízení.
Městský soud v Praze vydaný rozhodčí nález zrušil, avšak Vrchní soud v Praze rozhodnutí změnil tak, že žalobu na zrušení rozhodčího nálezu zamítl. Žalobci tak nezbylo, než podat dovolání – a byl úspěšný.
Právní posouzení
Nejvyšší soud se v rozhodnutí ze dne 17.12.2013 přiklonil k názoru, že veřejné prohlášení, které držitel doménového jména činí ve smlouvě uzavírané s registrátorem vůči neurčitému okruhu třetích osob, že bude případné vzniklé spory řešit v rozhodčím řízení, není vyjádřením adresné vůle řešit vzniklé spory v rozhodčím řízení.
Zavázal-li se tak držitel doménového jména ve smlouvě s registrátorem „neodvolatelně veřejně podrobit pravomoci Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR v rozhodčím řízení před tímto rozhodčím soudem v případě, že třetí osoba napadne doménové jméno držitele, zařazené v elektronické databázi doménových jmen v národní doméně „cz“, pokud třetí osoba písemně projeví vůči držiteli vůli podrobit se pravomoci tohoto rozhodčího soudu v dané věci s tím, že zahájí takový spor u tohoto rozhodčího soudu“ a třetí osoba takový spor u rozhodčího soudu zahájila, nebyla tímto postupem mezi držitelem doménového jména a touto třetí osobou uzavřena rozhodčí smlouva.
Názor vyslovený Nejvyšším soudem není nijak překvapivý, na neplatnost zvolené konstrukce byl Rozhodčí soud opakovaně a dlouhodobě upozorňován, a to nejenom nucenými účastníky rozhodčího řízení, ale i odbornou veřejností. Tvrdohlavě však trval na tom, že pravomoc k rozhodování sporů mu náleží. Věříme však, že nadále již Rozhodčí soud bude názor Nejvyššího soudu respektovat a v případě, kdy účastníci vznesou příslušnou námitku, vysloví nedostatek své pravomoci.
eAdvokacie.cz – on-line právní poradenství
Další články
DPH při dovozu zboží přes jiný stát EU: kde vzniká daňová povinnost
Jak se uplatňuje DPH při dovozu zboží z třetích zemí přes jiný stát EU než je místo skutečné spotřeby a jaké povinnosti mají dovozce a konečný odběratel? Rozhodující pro DPH není místo dovozu, ale místo skutečné spotřeby.
Možnosti využití AI v právní praxi
Dnes budu hovořit o tom, jakým způsobem využívám umělou inteligenci při své právní praxi. Proberu jednotlivé nástroje, které lze použít, a také standardní postup k docílení správného výsledku. Ještě před tím je možná dobré se zeptat, proč bychom právě umělou inteligenci měli používat.
Evropská komise představila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí
Evropská komise dne 30. dubna 2026 zveřejnila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí („Merger Guidelines“, dále jen „Pokyny“). Jedná se o nejrozsáhlejší revizi evropských pravidel pro kontrolu spojování soutěžitelů za posledních dvacet let.
Švarcsystém pod drobnohledem inspekce práce
Co odhalily kontroly inspekce práce v letech 2024–2025? Pokuty v milionech, neohlášené kontroly a sektory, kde inspektoři hledají nejčastěji.
Autonomní zbraňové systémy: Kdo odpovídá za chybu?
Autonomní zbraňový systém může po aktivaci sám vyhledat objekt odpovídající předem nastavenému cílovému profilu a použít proti němu sílu. Člověk přitom nemusí předem znát konkrétní cíl, přesné místo ani okamžik zásahu. Právě tím se takový systém liší od běžného dálkově ovládaného dronu, u něhož konkrétní cíl zpravidla vybírá operátor. Právní otázka tedy nezní, zda o likvidaci cíle „rozhodl“ stroj, ale kdo rozhodl o vývoji, nastavení a nasazení systému, jaké měl informace a zda mohl jeho působení ovlivnit.




