Výběr nejbizarnějších soudních rozhodnutí z celého světa – epizoda I.
Během naší cesty nezvyklými případy ze soudních síní se podíváme napříč různými jurisdikcemi.
Projdeme si společně několik rozhodnutí, která mohou vést k úžasu, smíchu, či dokonce znechucení.
Příběhy, které Vám postupně představím, jsem sesbíral především pro účely své přednášky v rámci Noci fakulty 2022, která se konala na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Nepůjde ani tak o překvapivé zvraty či nečekané výklady zákona. Případy, o kterých si budete moci přečíst, jsou většinou podivné především svými skutkovými okolnostmi. Právě bizarní skutkové okolnosti často vyžadují od soudců maximální kreativitu, a tak občas vznikají i rozhodnutí, která jsou opravdu vtipná.
Pokud byste raději poslouchali, než četli, existuje i nahrávka přednášky, kterou najdete např. na tomto odkazu.
V dnešním dílu se konkrétně zaměříme na velmi zajímavý příběh z oblasti rodinného práva:
Mohou být dvojčata otcem jednoho stejného dítěte?
Asi logicky odpovíte: „Jistěže ne – něco takového přeci není biologicky možné!“ Biologické zákonitosti je však třeba odlišovat od práva, které někdy může biologické zákonitosti dokonce zcela popřít. Dokládá to nedávný případ, který řešily soudy v jižní Americe.
Po skutkové stránce šlo o to, že vzhledově takřka zcela identická dvojčata odmala ráda využívala své fyzické zaměnitelnosti k tomu, aby si tropila vtípky z okolí. Často se také oba bratři scházeli se stejnými ženami, které přitom netušily, že jejich „zákoutí“ poznávají dva různí lidé.
V duchu starého přísloví: „tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne,“ se z jednoho takovéhoto vztahu narodila dcera. Žádné z proutnických dvojčat se však k nesení rodičovské odpovědnosti vůbec nemělo. Matka dítěte proto podala soudu návrh na určení otcovství. V návrhu uvedla jméno, pod kterým se jí představovalo to z dvojčat, se kterým se stýkala.
Tento muž ale své otcovství popřel a naopak řekl, že otcem je jeho bratr. Situaci nevyjasnily ani provedené testy otcovství. U obou dvojčat totiž vyšlo, že jsou na 99,9 % otci novorozené dívky. Provedený test otcovství totiž zkoumal pouze některé sekvence genomu a pro přesný výsledek by bylo třeba provedení složitějšího testu (tzv. testu zygozity). Tento test ale soud I. stupně odmítl nechat provést pro jeho větší nákladnost.
Jaké právní závěry soud I. stupně přijal?
Prvostupňový soud nakonec rozhodl, že se bratři snaží skrýt, kdo je skutečným otcem, a že si toto jejich nepoctivé jednání nezaslouží právní ochranu. Z těchto důvodů byli za otce malého děvčete prohlášena obě dvojčata a oběma z nich byla uložena vyživovací povinnost.
Konec však nakonec není tak kuriózní
Nakonec však vše dopadlo o poznání méně překvapivě – a zároveň se ukázalo, že je chybou, pokud se soudy snaží za každou cenu šetřit na nákladech dokazování.
Odvolací soud totiž nakonec šalamounské prvostupňové rozhodnutí zrušil a nařídil provedení zmíněného nákladnějšího, ale výrazně přesnějšího testu. Příběh bratří šprýmařů tedy nakonec neskončil ani zdaleka tak bizarně, jak začal.[1]
… Příště přineseme další podobně absurdní příběh. Navštěvujte proto i nadále Právní prostor a sledujte jeho sociální sítě, aby Vám nic neuniklo.
[1] Jde o rozhodnutí Soudního dvora státu Goiás (Tribunal Justiça do Estado de Goiás) ze dne 21. 3. 2019, které přijal samosoudce Filipe Luis Peruca. Rozhodnutí je dostupné zde (a můžete si ho také stáhnout, a to na tomto odkazu: http://www.colectivoderechofamilia.com/wp-content/uploads/2019/04/FA.-EXT.-TRIBUNAL-DE-JUSTIÇA-DO-ESTADO-DE-GOIÁS-BRASIL.-Filiación-y-alimentos.-.pdf)
Další články
Švarcsystém po novele zákona o zaměstnanosti: fikce pracovního poměru jako nový následek nelegální práce
Návrh zákona o platformové práci přináší vedle změn v oblasti závislé práce také změnu zákona o zaměstnanosti v oblasti nelegální práce. Zatímco původní návrh počítal s přesunem výkonu závislé práce mimo pracovněprávní vztah z kategorie nelegální práce do nově koncipované kategorie nehlášené práce, aktuální návrh po připomínkovém řízení od tohoto řešení ustoupil. Závislá práce vykonávaná mimo pracovněprávní vztah tak má i nadále zůstat nelegální prací.
AI a autorské právo
Výzvy, spory a perspektivy v éře generativní umělé inteligence
Případová studie: Alzheimerova nemoc, plná moc a ochrana majetku
Jaký vliv může mít skutečnost, že člověk trpí Alzheimerovou chorobou, na platnost právních úkonů učiněných jak jím samým, tak především osobou, kterou k tomu zplnomocnil? Je taková plná moc vůbec platná? Nahlédněme do případové studie, která byla vytvořena s cílem alespoň některé s tím související otázky objasnit.
Změna definice závislé práce? Konec švarcsystému se nekoná
Návrh zákona o platformové práci, který Ministerstvo práce a sociálních věcí předložilo v březnu 2026, je primárně reakcí na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2831 o zlepšení pracovních podmínek při práci prostřednictvím platformy. Jeho význam však přesahuje samotnou platformovou ekonomiku. Jedna z nejvýznamnějších částí návrhu totiž prostřednictvím doprovodné novely zákoníku práce mění obecné vymezení závislé práce.
Důvěra jako zdroj odpovědnosti: Odpovídáme za naději, kterou v druhém vyvoláme?
Právo umí poměrně přesně reagovat na porušení smlouvy. Složitější je situace, kdy smlouva nevznikla, ale jeden člověk přesvědčil druhého, že se na určitý budoucí vývoj může spolehnout. Kde končí osobní naděje a kdy už může jít o právně významné spoléhání?




