Zákonem roku je právo na digitální služby
Jedenáctý ročník ankety Zákon roku vyhrálo téma „Digitální stát: obíhají data, nikoliv lidé“, konkrétně zákon o právu na digitální služby. Poslanecký návrh zákona zakládá obecné právo komunikovat se státem digitální formou a vytváří právní rámec, díky kterému by v průběhu pěti let mělo dojít k digitalizaci všech služeb státní správy.
„Vítězný zákon by měl usnadnit přístup ke státním službám. Jeho přijetí je ale jen začátek a bude třeba vymyslet řadu nových řešení. Jsem hrdá na to, že jedno z nich, tzv. BankID, aktuálně pomáhá vytvářet i Deloitte. V současné době není jednoduché přihlásit se (autentizovat) ke službám, které poskytuje stát. Bankovní identita představuje nové využití autentizačního prostředku, kterým se u nás každý měsíc přihlašuje do svého internetového bankovnictví pět milionů lidí. Deloitte se bude na jejím nasazení a s její pomocí na digitalizaci soukromých i veřejných služeb v Česku podílet,“ říká řídící partnerka Deloitte Diana Rádl Rogerová.
Anketu Zákon roku organizuje poradenská společnost Deloitte a její advokátní kancelář Deloitte Legal od roku 2010. Z pěti nominací vybíraly stovky podnikatelů nejlepší právní předpis, soubor zákonů nebo legislativní počin, který má pozitivní dopad na podnikání v Česku. Záštitu opět převzaly Hospodářská komora ČR, Česká advokátní komora a nově Komora daňových poradců ČR. V nominační radě zasedly dvě desítky autorit z různých oblastí nejen podnikání.
„Podruhé po sobě vyhrál zákon s velkým náskokem. Minulý rok to bylo urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury, letos je to elektronizace státní správy, pro kterou hlasovala bezmála polovina všech hlasujících. Nominační radě se tak znovu podařilo ukázat inspirativní příklad, jak regulace může být prospěšná. Může zvyšovat efektivitu a vytvářet infrastrukturu pro zapojení podnikatelů a neziskového sektoru do řešení potřeb společnosti,“ říká Tomáš Babáček, advokát Deloitte Legal, předseda Nominační rady a projektový lídr Zákona roku.
Zákon č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů, mimo jiné ukládá, aby byly vydány potřebné elektronické formuláře a propojeny registry, aby lidé už nemuseli nosit dokumenty z úřadu na úřad. Zákon byl přijat poslanci a senátory napříč politickým spektrem.
„Krize ukázala, jak moc by nám pomohlo, kdybychom byli s digitalizací dál. A právě zákon o právu na digitální službu znamená obrovský krok dopředu – agendy státu se budou do pěti let digitalizovat. Přelomový je i v tom, že do popředí staví občana. Říká totiž, že právě občan má ve vztahu ke státu nejen povinnosti, ale i právo,“ dodává poslanec Martin Kupka, jeden ze spoluautorů vítězného zákona.
„Vítězný zákon je převratnou změnou v přístupu k legislativnímu rámci digitalizace. Tento zákon vytváří podmínky pro urychlené dokončení propojeného datového fondu veřejné správy a pro zahájení plošného povinného sdílení jednou pořízených dat o každém podnikateli i občanovi, a to všemi oprávněnými úřady. Velmi si považuji, že proti návrhu vítězného zákona nehlasoval ani jeden poslanec, ani jeden senátor. I zákon, který se umístil na 2. místě, je v jistém smyslu revolucí, protože zásadním způsobem zpřehledňuje náš právní řád,“ říká Vladimír Dlouhý, prezident Hospodářské komory ČR.
V letošních pěti nominacích nefiguroval jen zákon o právu na digitální služby, ale i další z řady nálezů Ústavního soudu, který digitalizační počiny státu pravidelně vrací do ústavních mantinelů.
„Hlasování na České advokátní komoře jednoznačně potvrdilo vysokou poptávku mezi advokáty o zefektivnění fungování státu pomocí digitálních technologií. S rostoucím tlakem na efektivitu výkonu advokacie, roste i mezi advokáty potřeba řešit klientské záležitosti časově a nákladově efektivním způsobem,“ dodává Robert Němec, místopředseda České advokátní komory.
„U všech tří předpisů či aktů, jež v anketě zvítězily, jde o takové, které mají podnikatelům nebo občanům ulehčit život či práci. Naplňují zásadu, že stát je tu pro lidi, a ne naopak. A že výkon státní moci musí být předvídatelný,“ uzavírá Jiří Nesrovnal z Komory daňových poradců ČR.
Celkové výsledky ankety Zákon roku 2019:
Umístění
Téma
Výsledek
Digitální stát: obíhají data, nikoliv lidé (zákon o právu na digitální služby)
47 %
Větší předvídatelnost a přehlednost zákonů (jednotné dny právní účinnosti a přehledy povinností)
18,8 %
Stát může povinnosti ukládat jen právním předpisem
16,2 %
Stát nesmí vybírat zvláštní poplatek za to, aby si plnil své povinnosti (zrušení poplatku za podání podnětu k prověření veřejné zakázky)
13,6 %
Snížení nákladů na podnikání (online zakládání obchodních společností)
4,4 %
Více informací o letošním i předchozích ročnících naleznete na www.zakonroku.cz.
Další články
DPH při dovozu zboží přes jiný stát EU: kde vzniká daňová povinnost
Jak se uplatňuje DPH při dovozu zboží z třetích zemí přes jiný stát EU než je místo skutečné spotřeby a jaké povinnosti mají dovozce a konečný odběratel? Rozhodující pro DPH není místo dovozu, ale místo skutečné spotřeby.
Možnosti využití AI v právní praxi
Dnes budu hovořit o tom, jakým způsobem využívám umělou inteligenci při své právní praxi. Proberu jednotlivé nástroje, které lze použít, a také standardní postup k docílení správného výsledku. Ještě před tím je možná dobré se zeptat, proč bychom právě umělou inteligenci měli používat.
Evropská komise představila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí
Evropská komise dne 30. dubna 2026 zveřejnila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí („Merger Guidelines“, dále jen „Pokyny“). Jedná se o nejrozsáhlejší revizi evropských pravidel pro kontrolu spojování soutěžitelů za posledních dvacet let.
Švarcsystém pod drobnohledem inspekce práce
Co odhalily kontroly inspekce práce v letech 2024–2025? Pokuty v milionech, neohlášené kontroly a sektory, kde inspektoři hledají nejčastěji.
Autonomní zbraňové systémy: Kdo odpovídá za chybu?
Autonomní zbraňový systém může po aktivaci sám vyhledat objekt odpovídající předem nastavenému cílovému profilu a použít proti němu sílu. Člověk přitom nemusí předem znát konkrétní cíl, přesné místo ani okamžik zásahu. Právě tím se takový systém liší od běžného dálkově ovládaného dronu, u něhož konkrétní cíl zpravidla vybírá operátor. Právní otázka tedy nezní, zda o likvidaci cíle „rozhodl“ stroj, ale kdo rozhodl o vývoji, nastavení a nasazení systému, jaké měl informace a zda mohl jeho působení ovlivnit.



