Zákony týkající se CBD a THC - USA
Zatímco marihuana a konopí pochází z různých druhů konopných rostlin, Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) povoluje pouze extrakci konopného oleje (CBD oil), protože v porovnání s marihuanou má nižší obsah THC.
Ve Spojených státech je marihuana, podle zákona O kontrolovaných látkách (Controlled Substances Act) z roku 1970, klasifikována jako droga 1. kategorie, což znamená, že má „…vysoký potenciál pro zneužívání, který lze z velké části připsat psychoaktivním účinkům THC, a v současnosti neexistenci uznávaného lékařského využití rostliny v USA.“
Regulace Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv
Přestože FDA neschvaluje používání lékařské marihuany, protože nebyla dostatečně testována, povoluje čtyři produkty obsahující konopí, které mohou být legálně předepsány licencovaným poskytovatelem zdravotní péče. Tyto produkty jsou: Epidiolex, Marinol, Syndros a Cesamet.
Epidiolex, který je čistší verzí CBD, je používán pro léčbu záchvatů spojených s Lennox-Gastautovým syndromem a Dravetovým syndromem.
Marinol a Syndros jsou produkty vycházející z CBD, ale obsahující syntetické THC (dronabinol), jež jsou užívány pro léčení symptomů anorexie u pacientů s AIDS. Cesamet, který obsahuje jiné syntetické THC (nabilone) léčí symptomy nevolnosti a zvracení způsobené chemoterapií. Kromě těchto čtyř FDA neschvaluje žádné produkty s CBD nebo THC a přímo zakazuje používání jakýchkoliv neschválených produktů obsahujících THC nebo CBD jakožto potravinových doplňků podle zákona O potravinách, léčivech a kosmetických prostředcích (Food, Drug, and Cosmetic Act), což zahrnuje i krmiva pro zvířata.
I přes značnou regulaci doplňků stravy je možno konopí konzumovat ve formě loupaných konopných semen, proteinového prášku z konopných semen a oleje z konopných semen. Navíc, podle časopisu Forbes „Mnozí v konopném průmyslu tvrdí, že pokud výrobek CBD obsahuje méně než 3 % THC, tak je podle federálního práva klasifikován jako konopí, a proto je legální ho vlastnit a distribuovat.“ Tento článek vychází z práva států jako je například Iowa, kam musí být produkty CBD dováženy z ostatních států, kvůli nedostatku plánů týkajících se průmyslového konopí. Toto tvrzení je ovšem v konfliktu s článkem publikovaným CNBC, který popisuje spory ohledně otázky legality převážení konopného oleje přes státní hranice, a to hlavně kvůli nedostatečnému testování a rozmanitosti státních zákonů ohledně regulace těchto produktů. Celkově jsou podklady dokazující legalitu přepravování CBD neurčité.
Zákony jednotlivých států upravující CBD a THC
Jelikož jsou zákony ve Spojených státech tvořeny primárně na úrovni jednotlivých států, vykazují právní předpisy týkající se CBD, THC a možnosti pacientů získat konopný olej rozdíly.
Několik států, jako například Alabama, Kentucky, Mississippi, a Severní Karolína, povolují svým pacientům přístup k CBD pouze, pokud jsou členy státních klinických studií. Tyto programy jsou typicky regulovány skrze státem provozovaná zdravotní zařízení. Jedná se například o: Zdravotnické centrum University of Alabama v Birminghamu nebo Zdravotnické centrum University of Mississippi. Program týkající se CBD v těchto státech přijímá omezený počet pacientů, kteří trpí nezvladatelnou epilepsií. CBD není v současnosti testováno pro využití při jiných zdravotních problémech.
Jak již bylo řečeno, jednotlivé státy mají CBD programy, které fungují stejným způsobem jako programy pro výzkum lékařské marihuany. Pacienti, poté co je jim diagnostikována nemoc povolující účast v programu, požádají o tzv. CBD kartu, což jim dále poskytne přístup k určitému množství produktů CBD.
Ve státech jako jsou Iowa, Aljaška nebo Indiana zákony povolují uvádění konopných CBD produktů přímo na trh pokud mají hladinu THC nižší nebo rovnou 3%, avšak musí mít minimálně 3% nebo 5% CBD, a zároveň být ve formě oleje nebo krému pro lokální použití.
Navíc pacienti z Iowy, kteří trpí epilepsií nebo problémy, které způsobují epilepsii, mohou získat až 32 uncí roztoku CBD, což je množství, které pacientovi vydrží pět až šest měsíců.
Přestože některé státy regulují produkci CBD v souladu s regulací FDA, většina států nemá téměř žádnou regulaci. Zpravidla se jedná o státy, které již povolují lékařské nebo rekreační využití marihuany, je to např. Florida, Kalifornie nebo New York. Přesto stojí za to zmínit, že i ve státech, které v současnosti nemají zákony o CBD, zlegalizoval Zemědělský zákon (Farm Bill) z roku 2014 produkci průmyslového konopí a rozšíření z konopí vyrobeného CBD.
Americké státy, které zavedly programy pro průmyslové konopí, v současnosti jednají tak, že po zavedení těchto programů zavádějí i další programy, tentokrát pro produkci CBD.
Další články
DPH při dovozu zboží přes jiný stát EU: kde vzniká daňová povinnost
Jak se uplatňuje DPH při dovozu zboží z třetích zemí přes jiný stát EU než je místo skutečné spotřeby a jaké povinnosti mají dovozce a konečný odběratel? Rozhodující pro DPH není místo dovozu, ale místo skutečné spotřeby.
Možnosti využití AI v právní praxi
Dnes budu hovořit o tom, jakým způsobem využívám umělou inteligenci při své právní praxi. Proberu jednotlivé nástroje, které lze použít, a také standardní postup k docílení správného výsledku. Ještě před tím je možná dobré se zeptat, proč bychom právě umělou inteligenci měli používat.
Evropská komise představila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí
Evropská komise dne 30. dubna 2026 zveřejnila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí („Merger Guidelines“, dále jen „Pokyny“). Jedná se o nejrozsáhlejší revizi evropských pravidel pro kontrolu spojování soutěžitelů za posledních dvacet let.
Švarcsystém pod drobnohledem inspekce práce
Co odhalily kontroly inspekce práce v letech 2024–2025? Pokuty v milionech, neohlášené kontroly a sektory, kde inspektoři hledají nejčastěji.
Autonomní zbraňové systémy: Kdo odpovídá za chybu?
Autonomní zbraňový systém může po aktivaci sám vyhledat objekt odpovídající předem nastavenému cílovému profilu a použít proti němu sílu. Člověk přitom nemusí předem znát konkrétní cíl, přesné místo ani okamžik zásahu. Právě tím se takový systém liší od běžného dálkově ovládaného dronu, u něhož konkrétní cíl zpravidla vybírá operátor. Právní otázka tedy nezní, zda o likvidaci cíle „rozhodl“ stroj, ale kdo rozhodl o vývoji, nastavení a nasazení systému, jaké měl informace a zda mohl jeho působení ovlivnit.




