Existují ještě otazníky nad odměnami za pracovní pohotovost zaměstnanců dle judikatury Soudního dvora EU?

Řízení o předběžné otázce je u Soudního dvora EU vedeno pod C-653/16.[1] Nejvyšší soud kladl otázky spadající do oblasti zákazu diskriminace, v tomto konkrétním případě vymezené směrnicí Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání.[2]

S principem nediskriminace a se zásadou konformity vnitrostátního práva s právem EU tak měly být konfrontovány zejména zákoník práce a zřejmě zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, v rozsahu, v jakém byly dotčeny i judikaturou Ústavního soudu České republiky.

V návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-437/05 Vorel proti Nemocnici Český Krumlov[3], kdy předběžnou otázku podal Okresní soud v Českém Krumlově, a ve kterém bylo rozhodnuto, že: „Pracovní pohotovost, kterou lékař vykonává v režimu fyzické přítomnosti na pracovišti, ale během které nevykonává žádnou skutečnou činnost, je nutno chápat jako pracovní dobu ve smyslu ochrany jejich zdraví a bezpečnosti. Pro potřeby odměňování je však možné zohlednit dobu reálně provedené práce v rámci pohotovosti.“, lze konstatovat, že pracovní pohotovost je jednoznačně součástí pracovní doby zaměstnance. Byť míra odměňování zůstává v možnostech státu, lze jen těžko předpokládat, že odlišujícím důvodem pro odměňování či neodměňování za pracovní pohotovost by mělo být právě jen postavení soudce.

Přesto počátkem května 2017 šestý senát Soudního dvora vydal usnesení[4], kterým byla podaná předběžná otázka shledána zjevně nepřípustnou. Osobně jsem se před tímto usnesením Soudního dvora domnívala, že pokud Soudní dvůr neuváží nějaké zvláštní okolnosti, kterými je postavení soudce vymezováno – především nezávislost, nestrannost, zákaz jakékoliv výdělečné činnosti kromě činností vymezených v zákoně – bylo by možno usuzovat na to, že rozlišování v odměňování z důvodu postavení soudce, by mohlo být deklarováno jako diskriminační. Dimenze diskriminace by pak mohla být dvojí – uvnitř, tj. mezi soudci sobě navzájem, neboť lze zvažovat, že ne každý soudce vykonává stejný rozsah hodin pohotovosti jako ostatní, a navenek, tj. mezi soudci a ostatními státními zaměstnanci. Důvody, pro které Soudní dvůr takto rozhodl, nejsou veřejně dostupné, a to ani na stránkách www.justice.cz, ani na webových stránkách Nejvyššího soudu (vede věc doposud jako zatím nerozhodnutou). Přesto lze z tohoto spíše procesního než meritorního rozhodnutí dedukovat, že téma uvažované diskriminace soudců v jedné z členských zemí EU není jejím tématem a mechanismy odměňování soudců za pracovní pohotovost tak zůstávají v kompetenci členských zemí.

---

[1] C-653/16 Jitka Svobodová proti Okresnímu soudu v Náchodě

[2] http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX%3A32000L0078

[3] Usnesení Soudního dvora ze dne 11. 1. 2007, Vorel (C-437/05, Sbírka 2007, s. I-00331).

[4] Na InfoCuria zveřejněno 14. 7. 2017