doc. JUDr. Monika Forejtová Ph.D.

Evropská Unie brzy představí komplexní legislativní úpravu pravidel pro umělou inteligenci. Zástupci členských států se na začátku února dohodli na konečném kompromisním znění tzv. Aktu o umělé inteligenci[1] a nyní probíhají práce na finalizaci textu nového nařízení, které musí ještě schválit Evropský parlament, k čemuž dojde pravděpodobně v dubnu tohoto roku.

Nález Ústavního soudu vydaný 21. listopadu 2023 pod spisovou značkou IV. ÚS 662/23 je významným rozhodnutím nejen pro advokátní profesi, ale obecně i pro všechny účastníky řízení před soudy. Jeho podstatou je ochrana tzv. advokátní mlčenlivosti.

Jednou z dalších aktuálních otázek, soustředící se na každodenní život Evropské unie, je význam a pozice zemí V4 z pohledu EU a z pohledu jejich členů, nyní především Slovenské republiky. Pro upřesnění pojmu ‚visegrádská čtyřka‘, jedná se o spolupráci čtyř států, a sice České republiky, Slovenska, Maďarska a Polska, inspirovanou historickým setkáním tří králů ve Vyšehradu (Visegrad či Stoličný Vyšehrad či Plintenburg) v roce 1335, jejichž cílem byla úzká politická a obchodní spolupráce, v tehdejší politické konstelaci v podstatě protihabsburská koalice. Poté, co se země tzv. V4 staly členskými státy Evropské unie v roce 2004, se jejich vzájemná podpora měla prohloubit.

Vnitřní trh se svými volnými pohyby a obzvlášť volný pohyb osob patří do podstaty Evropské unie. Je jedním z mechanismů, který umožňuje, aby se osoby mohly volně pohybovat za prací, čímž je posilována obchodní bilance mezi zeměmi EU. Cílem je tak vyrovnat poměry v tom kterém, regulovaném zaměstnání ve všech členských státech EU. Proto byla v roce 2005 přijata směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací, která sjednotila požadavky týkající se úrovně vzdělání, potřebných znalostí a jiných aspektů regulovaných povolání.

Brexit je jedním z nejdiskutovanějších témat v Evropě s efekty bezpochyby ekonomickými pro další části světa. Rozhodnutí britských voličů v referendu o členství Spojeného království v Evropské unii z roku 2016, kdy se většina vyslovila pro vystoupení z EU, mělo (a má) dalekosáhlý dopad na celou zemi v mnoha oblastech, které je třeba projednat a vyřešit. Jedním z takovýchto případů je mimo jiné problematika úpravy režimu na hranicích.

Nejvyšší soud v prosinci roku 2016 podal Soudnímu dvoru EU další předběžnou otázku, týkající se odměn za pracovní pohotovost. Tentokrát se jednalo o vnitrostátní spor o odměnu za pracovní pohotovost soudců, kterým na rozdíl od ostatních zaměstnanců v soukromém i veřejném sektoru taková odměna nenáleží. Druhou částí předběžné otázky byla problematika stejné odměny pro všechny soudce, sice odvislé od počtu let započtené doby, avšak bez reflexe různého počtu hodin pracovní pohotovosti, kterou konkrétní soudce vykonává.

Erasmus program slaví v roce 2017 celých 30 let od svého vzniku a podle mého názoru patří k jedněm z nejúspěšnějších aktivit, které EU v rámci procesu sbližování občanů uvnitř Unie založila, ale především udržela.

V červnu 2017 hostilo Brno zcela výjimečnou akci evropského rozměru. Na půdě Nejvyššího soudu České republiky se za účasti předsedů nejvyšších a ústavních soudů zemí Rady EU odehrálo setkání předsedů ESLP a SDEU.

Dnes se zaměřím na pro právnické povolání důležitou judikaturu Soudního dvora EU a budu reagovat na nedávný rozsudek Soudního dvora EU ve věci Leopoldine Gertraud Piringer (C-342/15). Rozhodnutí bylo vyneseno 9. března 2017 a jeho podstatou byla otázka volného pohybu služeb advokátů.

V minulém článku s názvem „Podmínka státního občanství pro výkon povolání notáře – maďarský případ“ jsme se zabývali některými podstatnými argumenty pro a proti tomu, aby výkon povolání notáře v Evropské unii byl podmíněn státním občanstvím státu, na jehož území má být takové povolání vykonáváno. Jak jsem v závěru citovaného článku uvedla, kandidátem na aktivizované řízení pro porušení smlouvy z obdobného důvodu je i sama Česká republika.

V září 2016 jsem se zúčastnila ústního projednání žaloby Komise na porušení smlouvy proti Maďarsku (C-392/15) u Soudního dvora Evropské Unie v Lucemburku. Co je podstatou žaloby Komise dle čl. 258 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU)? Komise považuje z pohledu práva EU za nepřípustné, aby maďarský zákon upravující povolání notáře, stanovil podmínku státního občanství Maďarska pro osoby, které chtějí povolání notáře vykonávat na území Maďarska.

Dne 27. května 2016 schválila Rada novou směrnici o ochraně nezveřejněného know-how a obchodních informací (obchodního tajemství) před jejich neoprávněným získáním, využitím a zpřístupněním [1] (dále jen „Směrnice“). Dne 8. června 2016 byla Směrnice publikována v Úředním věstníku EU, takže již běží dvouletá lhůta pro její implementaci do právních řádů členských států. Původní návrh byl Komisí předložen již v listopadu 2013 a Evropský parlament o něm hlasoval 14. dubna 2016.

V dubnu 2014 byla přijata nová směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/52/EU [1], kterou se mění směrnice 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (tzv. směrnice EIA). V důsledku toho v současné době probíhá příprava transpoziční novely zákona č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí (tzv. zákon EIA), jejímž hlavním cílem je zahrnout nové požadavky revidované směrnice EIA do zákona EIA. Směrnice 2014/52/EU stanovila transpoziční datum na 16. května 2017.

Dnem 6. března 2016 nabyla účinnosti novela zákona č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití. Návrh novely zákona byl v Poslanecké sněmovně přijat na 36. schůzi, pro hlasovalo 131 poslanců, proti bylo 41 poslanců. Ve Sbírce zákonů vyšla novela dne 5. února 2016 pod č. 50/2016 Sb., kterou se mění zákon č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití.

Společnost si dlouhodobě uvědomuje, že služby elektronických komunikací jsou nezbytností pro každodenní život, avšak mohou být i velmi špatným pánem. Široké zavádění služeb elektronického světa je závislé na důvěryhodných a bezpečných technologiích.

Počátkem listopadu 2015 započala svoji činnost nová Pracovní skupina k revizi spotřebitelského práva ČR, která vznikla při Ministerstvu průmyslu a obchodu. MPO se v minulosti již zabývalo tezí samostatného tzv. spotřebitelského kodexu, ve kterém by byla koncentrována právní úprava ochrany spotřebitele speciálně a pouze v jedné právní normě.

Mezi základní cíle Evropské unie patří poskytování prostoru svobody, bezpečnosti a práva dle čl. 3 odst. 2 Smlouvy o EU, ve kterém je zaručen volný pohyb osob. Pro vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva se EU zavázala přijímat v oblasti soudní spolupráce opatření, která jsou nezbytná pro řádné fungování vnitřního trhu. Mezi zásadní otázky dopadající na každodenní život občana EU, jež využívá volného pohybu v rámci EU, jsou mj. věci dědické.

Dne 8. července 2015 zasedal Velký senát Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku ve věci Karácsony a další v. Maďarsko a Szel a další v. Maďarsko (přihláškách č. 42461/13 a 44357/13) a já měla příležitost být u toho. Rozhodnutí však neznáme nikdo z nás, neboť dle procesních předpisů se Velký senát odebral k poradě a rozhodnutí vynese až později. Kdy, to se přesně neví.

Řízení na ochranu osobnosti fyzické nebo právnické osoby před soudy České republiky dle mé zkušenosti vyžadují trpělivost, vytrvalost a finance. Do přijetí nového občanského zákoníku spory o ochranu osobnosti rozhodovaly soudy krajské, nyní osobnost člověka chrání ust. § 81 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a věc spadá do působnosti obecných soudů prvního stupně.[1]

Evropská unie již od roku 2003 podporuje v rámci tzv. Evropské politiky sousedství (European Neighbourhood Policy, ENP)[1] vytvoření pásu zemí bezprostředně sousedících s EU, ve kterých by dle hlubokého přesvědčení EU, měla být nastolena politika stability a prosperity. Počátek Evropské politiky sousedství se vztahuje k Prohlášení Evropské komise o "Širší Evropě" a zveřejnění Strategie ENP v březnu 2003.

Plénum Soudního dvora vydalo dne 18. prosince 2014 dlouho očekávaný posudek č. 2/2013, jehož předmětem je žádost Evropské komise dle čl. 218 odst. 11 SFEU ze dne 4. července 2013, týkající se splnění závazku z primárního práva. Tímto závazkem se míní ustanovení čl. 6 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii, které ukládá Unii, aby přistoupila k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Případ českého státního občana pana Františka Ryneše postavil před Evropský soudní dvůr otázku, která ze dvou práv chráněných nejen Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a svobod, ale i Listinou základních práv Evropské unie, má přednost.

Antidiskriminační legislativa je už z povahy věci konceptu rovnosti a nediskriminace roztříštěná a snaha o její unifikaci se projevuje především na úrovni EU, mnohdy oproti vůli členských zemí. Ve smyslu čl. 2 Smlouvy EU je Unie založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.

V současném světě skoro každý existuje prakticky nejméně dvakrát. A to ve své fyzické podobě, a potom jeho virtuální já, jakýsi otisk sebe samého v kyberprostoru, kterých může být bezpočet. Za současného překotného vývoje, přerodu společnosti ve společnost informační, elektronizace veřejné správy, je právě ono virtuální já čím dál tím více určující. Dle mého názoru „Bohužel“. Málokdo si však uvědomuje, že na rozdíl od naší fyzické entity, která prožívá neuvěřitelný rozkvět svobod, náš virtuální dvojník je stále velice limitován.

Postavení spotřebitelů bylo mnohdy v nerovnováze k postavení společností produkty nabízející, jejich situace musí být tedy kompenzována zvýšenou ochranou spotřebitelů v případě potíží a před nekalými praktikami prodejců. Tato nerovnost platí zvlášť v případě vztahů cestující versus dopravce.