Nastupuje generace Erasmus studentů?
Erasmus program slaví v roce 2017 celých 30 let od svého vzniku a podle mého názoru patří k jedněm z nejúspěšnějších aktivit, které EU v rámci procesu sbližování občanů uvnitř Unie založila, ale především udržela.
Erasmus program, jehož základem jsou dlouhodobé pobyty vysokoškoláků na zahraničních partnerských univerzitách, dnes již vyprodukoval velkou skupinu osob, které smýšlejí mimo, nebo nad ryze národní úroveň země, ze které pocházejí. Půlroční, nebo doporučeníhodný roční pobyt studenta v zahraničí změní každého člověka a proto z více než dvacetileté pedagogické zkušenosti mohu tvrdit, že v 99 % vždy k lepšímu. My pedagogové jsme tak vedle rodičů studentů prvními svědky přerodu těchto mladých lidí v samostatné a nezávisle smýšlející jednotlivce, kteří získali nadhled a přátele obvykle po celém světě. Již nejméně od roku 2004, spíše však ještě déle, sledujeme transformaci řady českých studentů v motýly, kteří jsou schopní létat mnohem dále a vytrvaleji než ti, kteří zůstali doma.
Česká republika se do programu Erasmus totiž zapojila již v roce 1998/1999, šest let předtím, než vstoupila do EU. Starším sourozencem Erasmus programu byl před rokem 2004, pro tehdejší kandidátské země na vstup do EU, dnes již zaniklý projekt Tempus. Podstata obou projektů byla stejná, snad jen rozpočet Tempus projektu byl pro naše studenty před rokem 2004 štědřejší, neboť dokázal pokrýt až 100 % nákladů studenta v zahraničí.
Od roku 2014 nese celý projekt název Erasmus+ a umožňuje, kromě studentů, i krátkodobé a dlouhodobé výjezdy akademiků i administrativních pracovníků na partnerské univerzity té které české univerzity nebo vysoké školy. Kupříkladu Právnická fakulta v Plzni má dnes téměř 50 partnerských univerzit otevřených našim studentům a akademikům, kteří se mohou vzdělávat nebo mohou přednášet dalším studentům v zahraničí.[1]
Význam tohoto projektu pro funkční kooperaci v rámci EU je zcela nezpochybnitelný. Navzdory křiku o všech možných krizích a krizových scénářích uvnitř členských států EU či samotné EU nastupuje do veřejných funkcí generace těch, kteří absolvovali zahraniční studijní stáže a jejichž optika vidění světa je jednoznačně širší. Už jen proto, že obvykle se dorozumí ve světě lépe než pouze skrze naší krásnou češtinu.
Co míra zapojení bývalých Erasmus studentů do politiky EU udělá s funkčností Unie v čase se teprve uvidí, osobně jsem však optimistická. Proto mi nezbývá než opakovat výzvy k našim vysokoškolským studentům – „Vyjeďte a vraťte se domů jako lepší lidé“!
Další články
Tachografy v dodávkách: nová pravidla od července 2026
Dlouho spíše okrajové téma tachografů u lehkých užitkových vozidel se od 1. 7. 2026 stalo praktickou otázkou pro řadu společností, které používají dodávky při přeshraniční přepravě zboží.
Právní průšvihy při nasazování AI nástrojů – praktické zkušenosti, kdy se to nepovedlo (2. část)
Zavádění umělé inteligence ve velké české nemocnici ukazuje, že realita má k bezhlavému nadšení daleko a naráží na přísnou regulaci. Praktické zkušenosti z compliance projektu odhalují rizika spojená s neoficiálním využíváním AI nástrojů a chybějící interní správou. Ukazuje se tak, že bezpečné zavádění AI se neobejde bez jasné strategie, auditů a kontinuálního vzdělávání zaměstnanců.
Digitální klon zemřelého člověka: Právní limity simulace identity po smrti
Představme si, že po smrti blízkého člověka přijde rodině zpráva z chatovací aplikace. Není to starý e-mail ani automatická vzpomínka ze sociální sítě.
Právní průšvihy při nasazování AI nástrojů – praktické zkušenosti, kdy se to nepovedlo (1. část)
Implementace nástrojů umělé inteligence už pro právníky není hudbou budoucnosti, ale každodenní realitou. Zapomeňte však na tradiční přístup „odškrtávání checklistů“. V éře AI totiž regulace přímo diktuje samotný technický design produktů. Jak se úspěšně zorientovat v džungli desítek evropských předpisů, na co si dát pozor při mapování datových toků a proč musí právníci při vývoji aplikací sedět u jednoho stolu s programátory a produktovými manažery?
Kdy musí zahraniční firma odvádět daně v tuzemsku? Někdy stačí i jediný zaměstnanec na home office
Práce na dálku z jiné země je čím dál častější. Přestože se podmínky prezence na pracovišti rozvolnily, žádná benevolence už neplatí v tom, kde a jak firmy, potažmo zaměstnanci musí odvádět daně. Systém přitom není nejpřehlednější, a tak svádí k chybám.
