Závaznost soudních rozhodnutí – judikatura Evropského soudu pro lidská práva a judikatura Soudního dvora EU
V červnu 2017 hostilo Brno zcela výjimečnou akci evropského rozměru. Na půdě Nejvyššího soudu České republiky se za účasti předsedů nejvyšších a ústavních soudů zemí Rady EU odehrálo setkání předsedů ESLP a SDEU.
Hlavním tématem třídenní konference byla především samotná závaznost rozhodnutí Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva. Mezi oběma evropskými soudu existuje nejméně od roku 2009[1] a následně od prosince 2014, kdy Soudní dvůr EU vydal svůj posudek 2/13 neslučitelnosti návrhu dohody o přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod se zákládajícími smlouvami EU[2], tj. Smlouvou o EU a Smlouvou o fungování EU, společný jmenovatel, kterým není nic menšího než rozhodování o ochraně lidských práv ve sjednocené Evropě. Jedním z cílů konference byla věcná, provokativní a kritická analýza současných trendů evropské justice, jak je uvedené v lákavém webu konference[3].
Tenkou červenou linií pak bezpochyby zůstalo i hledání funkčního dialogu mezi oběma evropskými soudy, který byl poněkud zmražen právě posudkem Soudního dvora 2/2013. Otázka závaznosti rozhodnutí zmiňovaných soudů tak nezůstala jen v rovině čisté závaznosti a jejich následné vykonatelnosti, ale rezonovala i v souvislostech přednosti jednoho z nich dvou v případě, že bude rozhodováno o lidských právech. Gentlemanská dohoda mezi oběma soudy prozatím předvídá lidskoprávní nadřazenost judikatury ESLP nejen proto, že na ni SDEU ve své judikatuře dotýkající se lidských práv odkazuje, ale nadále díky prozatím neatakovanému rozhodnutí ESLP ve věci Bosphorus[4]. V tomto rozsudku ESLP uvedl, že státy Evropské úmluvy o ochraně lidských práv („Úmluva“) odpovídají za slučitelnost opatření přijatých na základě svých mezinárodních závazků s Úmluvou. Závazek přijatý v souvislosti s členstvím v mezinárodní organizaci je oprávněný potud, pokud i tato mezinárodní organizace (rozumějme Evropská unie) má ekvivalentní ochranu práv jako je ochrana dle Úmluvy, a tato skutečnost může být přezkoumána Evropským soudem pro lidská práva.
Konference se konala v rámci předsednictví České republiky ve Výboru ministrů Rady Evropy.
[1] Přijetí a platnost Lisabonské smlouvy.
[2] SDEU návrh shledal neslučitelný s primárním právem EU.
[3] http://conference2017.supremecourt.cz/
[4] Bosphorus Hava Yolları Turizm ve Ticaret Anonim Şirketi v. Ireland [GC], rozsudek velkého senátu z 30. června 2005, sp. zn. 45036/98
Další články
Odškodňování cestujících leteckými dopravci za zrušené a zpožděné lety
Aktuální válečný konflikt na blízkém východě se negativně projevuje také na dostupnosti ropných produktů, což samozřejmě negativně ovlivňuje jejich cenu na světových trzích. To se týká rovněž leteckého paliva, v důsledku čehož začínají letečtí dopravci upozorňovat na možnost zavádění opatření spočívajících například také v rušení plánovaných letů v následujících měsících. Budou mít poté cestující, kteří již mají letenku zakoupenu a jejich let jim dopravce následně zruší, nárok na odškodnění? A pokud ano, za jakých okolností? A co v případě, není-li let zrušen, ale zpožděn?
Co přináší nové jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele
Jedno hlášení místo několika. Nový systém jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele má zjednodušit administrativu zaměstnavatelů, ale přináší i nové povinnosti a rizika.
Úplata za stejnokroj
Někteří zaměstnavatelé požadují po zaměstnancích platby za poskytnutý pracovní oděv, uniformu nebo firemní stejnokroj, resp. jim částky za jejich užívání sráží ze mzdy. Tento článek popisuje, proč je takový postup v rozporu s pracovním právem.
Řízení o stanovení cen a úhrad léčivých přípravků a překážka litispendence v nich
Problematika stanovení cen a úhrad léčivých přípravků představuje specifickou oblast správního práva, v níž se střetávají regulatorní požadavky, ekonomické aspekty i zájem na zajištění dostupnosti zdravotní péče. Jedním z dílčích, avšak v praxi významných problémů, je aplikace překážky litispendence v řízeních o stanovení cen a úhrad léčivých přípravků, a to zejména ve vazbě na jednotlivé indikace léčivého přípravku.
Omnibus I a náležitá péče: směrnice (EU) 2026/470 a klíčové změny v CSDDD
Před skoro 2 lety se Evropská unie vydala na cestu zmírňování dopadů podnikaní, a tak došlo k přijetí směrnice (EU) 2024/1760, o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti („CSDDD“), která poprvé na unijní úrovni systematicky upravila povinnou náležitou péči (due dilligence) v oblasti lidských práv a životního prostředí napříč hodnotovým řetězcem.
