Články s tagem: judikatura SDEU

Významná rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (SDEU) poskytla podrobnější vhled do velmi aktuální diskuse v oblasti přístupu k datům v automobilovém průmyslu. Lepší dostupnost dat (nejen) o vozidlech zavádí i nový evropský předpis s názvem Data Act, který bude plně účinný od 12. 9. 2025. Jak to tedy je a na co se připravit?

Myslím, že v České republice bychom těžko hledali někoho, kdo by neznal českého velikána Járu Cimrmana. Za svého života se tento dramatik, básník, cestovatel, hudebník a filozof uznání nedočkal. Jako obdivovatelka mistrova génia mám velkou radost, že Cimrmanův odkaz má nyní pozitivní vliv na rozhodovací praxi Soudního dvora EU – minimálně co se týče sporů z oblasti duševního vlastnictví. Jak?

Již téměř tři desítky policistů z pražské speciální pořádkové jednotky uspěly u soudu ve sporu o odměňování pracovní pohotovosti. Ačkoliv ji byli nuceni držet na policejní služebně, vyplácena jim byla pouze třetina mzdy.[1] Problematika místa, kde se pracovní pohotovost drží, je tak navzdory ustálené soudní praxi stále aktuální.

Koexistenční smlouvy jsou jednou z možností dvou vlastníků podobných či shodných ochranných známek, jak postupovat v situaci, kdy se chtějí dohodnout, jak společně (ko)existovat nejen na trhu, ale také v rejstříku ochranných známek. Můžete si být však opravdu jisti, že Vám koexistenční smlouva dává záruku, že Vaše známková práva nebudou druhou smluvní stranou napadena? Odpověď naleznete v tomto článku.

Tento článek přináší krátké resumé nad pojmem podnik v intencích soutěžního práva. Je nutné si uvědomit, že pojetí podniku jako hospodářské jednotky v rámci soutěžního práva se liší od chápání podniku širokou veřejností, čemuž odpovídá vymezení obchodního závodu.[1] Dále se článek zaměří na srovnání pojmů podnik a soutěžitel, který je stěžejním pojmem českého soutěžního práva.

Exekuční řízení má vést k rychlému a efektivnímu uspokojení oprávněného, a proto je důležité, aby se povinný o zahájení exekuce nedozvěděl před jejím zahájením, aby se zachoval prvek překvapení. Toto je nezbytné, aby účel exekučního řízení nebyl zmařen tím, že se povinný začne zbavovat svého majetku, jakmile se dozví o exekuci.[1]

Prodej majetku města může mít významný vliv i na rozvoj jejího území, konkrétně na zachování kvality bydlení i okolního prostředí, například zeleně. Pro město proto může být stěžejní zajistit, aby došlo například k rekonstrukci prodávaných domů a zkvalitnění lokality. Právě s tímto tématem se na kancelář Frank Bold Advokáti města často obrací, připravili jsme proto doporučení, jak k situaci přistupovat tak, aby bylo zvolené řešení výhodné pro město a současně dostatečně atraktivní pro investory.

Ačkoliv společná praxe členských států EU týkající se rozsahu ochrany černobílých známek je zavedena již od roku 2014, stále se při registraci obrazových ochranných známek setkáváme s přístupem, že registrace černobílého provedení obrazové ochranné známky je pro klienta výhodnější, jelikož přináší vyšší rozsah ochrany než registrace konkrétní barevné varianty.

Rozsudek Soudního dvora ve věci C-344/20 L.F. proti S.C.R.L. ze dne 13.10.2022 shrnuje dosavadní judikaturu a přístup k problému diskriminace v případě zákazu jakéhokoliv projevu náboženského, filozofického nebo politického přesvědčení jako interního pravidla soukromého podniku. Věc se týkala nošení náboženského oděvu.

Vloni v listopadu se Soudní dvůr EU (SDEU) vyjádřil k otázce přístupnosti údajů v evidenci skutečných majitelů právnických osob. Frank Bold Advokáti přináší článek o tom, jak rozsudek dopadá na právní úpravu a jak ovlivní povinnosti subjektů zveřejňovat údaje o skutečných majitelích.

Účinnost nového zákona o evidenci skutečných majitelů[1], který do českého práva transponoval novelu AML směrnice[2], s sebou v červnu 2021 přinesla vícero novinek – největšími z nich bylo zavedení sankcí za nesprávný nebo neúplný zápis (soukromoprávní – zneplatnění některých společnických a akcionářských práv; a veřejnoprávní – pokuta až do výše 500 000 Kč) a zpřístupnění některých informací široké veřejnosti.

Americký prezident Joe Biden podepsal exekutivní nařízení, kterým zavedl v účinnost pravidla pro nakládání s evropskými osobními údaji při jejich předání do USA. Nařízení má poskytnout záruky, že osobní údaje Evropanů nebudou zneužívána americkými zpravodajskými službami, a zajistí tak Evropanům ekvivalentní míru ochrany soukromí, jakou zajišťuje GDPR.

Dne 14. 5. 2020 vydal třetí senát Soudního dvora Evropské Unie („SDEU“) rozsudek ve věci sp. zn. C‑667/18 Orde van Vlaamse Balies and Ordre des barreaux francophones et germanophone v Ministerraad, týkající se výkladu článku 201 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) .

Provozovatel online tržiště a skladu, který pro třetí osoby uskladňuje výrobky porušující práva z ochranné známky, není odpovědný za toto porušení, pokud si porušení práva z ochranné známky není vědom. Takto rozhodl Soudní dvůr Evropské unie (dále také: „SDEU“) ve věci Coty proti Amazonu (C-567/18).

Před více než šesti lety jsem se v článku „Je možné prodávat „použité“ e-knihy?“ zabýval problematikou prodeje „použitých“ e-knih a vycházel jsem při tom z německé judikatury. Nyní se při výkladu dané otázky můžeme opřít o rozsudek Soudního dvora EU (SDEU), které je závazné i pro soudy jednotlivých členských zemí EU, které musí při rozhodování stejné právní otázky aplikovat principy unijního práva způsobem, jakým je interpretoval SDEU.

Skupina výrobců elektřiny podala k Evropskému soudnímu dvoru žalobu proti notifikačnímu rozhodnutí, které mimo jiné stanovuje kontroly překompenzace. Důsledkem těchto aktuálně probíhajících kontrol může být pro některé výrobce zelené elektřiny snížení podpory, a tedy závažná rána jejich podnikání a návratnosti jejich investic.

Soudní dvůr Evropské unie („SDEU“) se ve svém rozhodnutí ve věci Fashion ID (sp. zn. C-40/17 ze dne 29. července 2019)[1] vyjádřil k otázce odpovědnosti správců webových stránek za užívání sociálních plug-inů z hlediska zpracování osobních údajů. Tento článek si klade za cíl poskytnout čtenářům stručné vysvětlení funkce plug-inů sociálních sítí a popsat praktické dopady výše uvedeného rozhodnutí na jejich užívání.

V posledních týdnech se v médiích diskutuje o rozsudku Soudního dvora EU č. C-55/18 [1], který se týká evidence pracovní doby. Čeští zaměstnavatelé jsou již několik let povinni vést evidenci pracovní doby zaměstnanců. Přináší tento rozsudek pro zaměstnavatele další povinnosti?

Léto je v plném proudu a – byť teploty v České republice začátkem července dosahovaly tropických výšin – řada z nás přes to (nebo možná právě proto) zamíří i o letošních prázdninách za hranice.

Soud Evropské unie dal dnes za pravdu 11 pasažérům Českých aerolinií (ČSA), kteří žádali odškodnění za více než osmihodinové zpoždění letu do Bangkoku, ačkoli ho zavinily jiné aerolinky z nečlenské země Evropské unie. ČSA jako smluvní dopravce provozovaly v roce 2013 první část letu s mezipřistáním v Abú Zabí, druhý let provozovala společnost Etihad Airways. Právě ve druhé části cesty vzniklo zpoždění. O výklad unijního práva v této souvislosti Městský soud v Praze požádal unijní soudce v Lucemburku. Mluvčí ČSA prohlásila, že společnost s argumentací unijního soudu nesouhlasí, neupřesnila ale, jaký bude její další postup.

Soudní dvůr Evropské unie nedávným rozsudkem vyjasnil možný střet působnosti tzv. insolvenčního nařízení a nařízení Brusel I. Níže shrnujeme zásadní body zmíněného rozsudku a jeho možné dopady na insolvenční řízení s mezinárodním prvkem zejména ve vztahu na nařízení upravující insolvenční řízení.

Soudní dvůr Evropské unie („SDEU“) ve svém nedávném rozhodnutí vyslovil názor, že ani pětiměsíční přerušení poskytování služby nemusí být překážkou pro to, aby došlo k automatickému přechodu zaměstnanců na nového poskytovatele služby.

Ochrana duševního vlastnictví je Listinou základních práv EU („Listina“) řazena mezi základní práva obdobně jako ochrana vlastnictví hmotného majetku nebo ochrana rodinného života, zákaz mučení či svoboda podnikání. V případě konfliktu mezi základními právy je potřeba tato práva vzájemně poměřovat a zajistit jejich vyvažování.

Není to tak dávno, co svět investičních arbitráží zažil šokující zprávu ze světa mezinárodních arbitráží, generujících z dvoustranných mezinárodních dohod o podpoře a ochraně investic (tzv. Bilateral Investment Treaties ve zkratce „BIT“ dle kontextu).

Představitelé členských států EU podepsali dne 15. ledna 2019 společnou deklaraci („Deklarace“) o právních důsledcích přelomového rozhodnutí Soudního dvora EU („SDEU“) ve věci Achmea a o blížícím se ukončení ochrany zahraničních investic v EU na základě dosud platných dohod o ochraně investic uzavřených mezi členskými státy EU (tzv. „intra-unijní BIT“).