Soudní dvůr EU rozhodl, že evidence o skutečných majitelích nemá být přístupná veřejnosti

V současné době platí v České republice zákon o evidenci skutečných majitelů, který do českého práva transponoval novelu AML směrnice. Tato úprava nově stanovila mimo jiné i povinnost příslušných orgánů členských zemí zpřístupnit některé údaje o skutečných majitelích veřejnosti. V České republice jsou tak na internetu každému dostupné základní údaje o skutečných majitelích, včetně jejich osobních údajů.

Rozsudek: informace o majitelích nemají být přístupné všem

SDEU však ve svém rozsudku rozhodl, že ustanovení AML směrnice, stanovující povinnost zveřejňovat všem informace o skutečných majitelích, je neplatné. Důvod spatřil v rozporu tohoto ustanovení s právem na respektování soukromého a rodinného života a s ochranou osobních údajů, zakotvených v čl. 7 a 8 Listiny základních práv Evropské unie. Uvedl, že neomezená přístupnost údajů není nezbytná pro dosažení účelu AML směrnice, tedy předcházení praní špinavých peněz a financování terorismu.

Jak rozsudek dopadá na povinnosti právnických osob v ČR?

Rozsudkem SDEU nedošlo ke změně české právní úpravy. Český zákon o evidenci skutečných majitelů tedy zůstává v platnosti v původním znění. Přestože již některé členské státy (např. Lucembursko, Nizozemsko, Belgie) na změnu reagovaly a své evidence znepřístupnily, české orgány prozatím žádné kroky k omezení přístupu do evidence nepodnikly. Údaje o skutečných majitelích jsou tedy nadále přístupné široké veřejnosti. Rozsudek SDEU se navíc žádným způsobem nedotýká povinnosti subjektů poskytovat tyto údaje Ministerstvu spravedlnosti za účelem jejich zápisu do evidence.

Subjekty, které nesouhlasí s neomezeným přístupem k údajům, se mohou bránit zejména podáním individuální stížnosti českým orgánům (Ministerstvu spravedlnosti, který vede evidenci, nebo Úřadu pro ochranu osobních údajů). Jak se tyto orgány vypořádají s argumentací novým rozsudkem SDEU, je však otázkou.