Soudní dvůr EU rozhodl, že evidence o skutečných majitelích nemá být přístupná veřejnosti
Vloni v listopadu se Soudní dvůr EU (SDEU) vyjádřil k otázce přístupnosti údajů v evidenci skutečných majitelů právnických osob. Frank Bold Advokáti přináší článek o tom, jak rozsudek dopadá na právní úpravu a jak ovlivní povinnosti subjektů zveřejňovat údaje o skutečných majitelích.
V současné době platí v České republice zákon o evidenci skutečných majitelů, který do českého práva transponoval novelu AML směrnice. Tato úprava nově stanovila mimo jiné i povinnost příslušných orgánů členských zemí zpřístupnit některé údaje o skutečných majitelích veřejnosti. V České republice jsou tak na internetu každému dostupné základní údaje o skutečných majitelích, včetně jejich osobních údajů.
Rozsudek: informace o majitelích nemají být přístupné všem
SDEU však ve svém rozsudku rozhodl, že ustanovení AML směrnice, stanovující povinnost zveřejňovat všem informace o skutečných majitelích, je neplatné. Důvod spatřil v rozporu tohoto ustanovení s právem na respektování soukromého a rodinného života a s ochranou osobních údajů, zakotvených v čl. 7 a 8 Listiny základních práv Evropské unie. Uvedl, že neomezená přístupnost údajů není nezbytná pro dosažení účelu AML směrnice, tedy předcházení praní špinavých peněz a financování terorismu.
Jak rozsudek dopadá na povinnosti právnických osob v ČR?
Rozsudkem SDEU nedošlo ke změně české právní úpravy. Český zákon o evidenci skutečných majitelů tedy zůstává v platnosti v původním znění. Přestože již některé členské státy (např. Lucembursko, Nizozemsko, Belgie) na změnu reagovaly a své evidence znepřístupnily, české orgány prozatím žádné kroky k omezení přístupu do evidence nepodnikly. Údaje o skutečných majitelích jsou tedy nadále přístupné široké veřejnosti. Rozsudek SDEU se navíc žádným způsobem nedotýká povinnosti subjektů poskytovat tyto údaje Ministerstvu spravedlnosti za účelem jejich zápisu do evidence.
Subjekty, které nesouhlasí s neomezeným přístupem k údajům, se mohou bránit zejména podáním individuální stížnosti českým orgánům (Ministerstvu spravedlnosti, který vede evidenci, nebo Úřadu pro ochranu osobních údajů). Jak se tyto orgány vypořádají s argumentací novým rozsudkem SDEU, je však otázkou.
Další články
Korekce místo první sankce? Návrh nového institutu ve správním trestání
Správní trestání zpravidla vychází z toho, že zjistí-li správní orgán přestupek, zahájí řízení, v němž rozhodne o odpovědnosti a případném správním trestu. Tento model chrání legalitu i rovnost. Vedle úmyslného, nebezpečného nebo opakovaného jednání však existují první, objektivně drobná a rychle napravitelná pochybení, zejména v evidenčních a oznamovacích povinnostech.
Obstrukce dlužníka v insolvenci jako trestný čin – možnost obrany věřitelů
Dlužník 11 let blokoval insolvenci námitkami podjatosti a žalobami. Nejvyšší soud potvrdil: jde o trestný čin. Co to znamená pro věřitele?
Česko zásadně mění přístup k trestání korporací. Místo odsouzení umožní dohodu „bez škraloupu“, stejně jako na Západě
Trestně odpovědné jsou v Česku už pár let nejenom fyzické osoby, ale i ty právnické. Od července 2026 se přitom výrazně rozšiřují možnosti řešení firemní trestní odpovědnosti.
Chybné nebo neexistující odůvodnění jako důvod nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí
Odůvodnění správního rozhodnutí není úřední formalita ani prostor pro mechanické převyprávění spisu. Je to část rozhodnutí, v níž musí být rozpoznatelné, proč správní orgán dospěl právě k danému výroku.
Způsobilost nezletilého právně jednat
Pokud položíme otázku, zda si nezletilý může bez zastoupení rodičem koupit zmrzlinu, bude nejspíše obvyklá odpověď ano. Při otázce za uzavření smlouvy o úvěru na milion korun bude naopak obvyklá odpověď ne. Je však celá řada různých právních jednání a velké rozmezí nezletilosti, kde bude již odpověď složitější. Může nezletilý ve věku 16 let uzavřít smlouvu s psychoterapeutem nebo advokátem? Může nezletilý ve věku 14 let sám oslovit neziskovou organizaci pro pomoc a uzavřít s ní smlouvu o sociální službě?




