SDEU: nové pokyny týkající se práv pojištěných na výběr vlastního právníka v kontextu mediace
Dne 14. 5. 2020 vydal třetí senát Soudního dvora Evropské Unie („SDEU“) rozsudek ve věci sp. zn. C‑667/18 Orde van Vlaamse Balies and Ordre des barreaux francophones et germanophone v Ministerraad, týkající se výkladu článku 201 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) .
V rámci tohoto rozsudku se SDEU také zabýval otázkou, zda musí být čl. 201 odst. 1 písm. a) směrnice Solventnost II[1] vykládán v tom smyslu, že pojem „řízení“ (angl. proceeding) uvedený v tomto ustanovení zahrnuje soudní nebo mimosoudní mediační řízení, do něhož je nebo může být zapojen soud, ať již při zahájení tohoto řízení nebo po jeho skončení. Významnou je tato otázka pro určení, zda má pojistník právo svobodně si vybrat v rámci smlouvy o pojištění právní ochranu svého zástupce pro mediační řízení.
Již v minulosti byl řešen výklad pojmů “vyšetřování (angl. inquiry) a řízení”[2], a s tím související otázka, zda jednotlivec, který měl pojištění pro určitou pojistnou událost, musí využít právníky jmenované pojišťovnou, nebo zda má svobodu volby určit si svého právního zástupce. Tímto rozsudkem dospěl třetí senát SDEU k významnému rozhodnutí v předmětné věci.
Vzhledem k důsledkům, jaké pro strany může uzavření mediační dohody představovat, a za účelem zajištění souladu s kontextem a cíli sledovanými směrnicemi EU[3], SDEU pojem “řízení” vykládá široce, a tak SDEU ve svém rozsudku stanovil, že “článek 201 odst. 1 písm. a) Solventnost II musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „řízení“ uvedený v tomto ustanovení zahrnuje soudní i mimosoudní mediační řízení, do něhož je nebo může být zapojen soud, ať již při zahájení tohoto řízení, nebo po jeho ukončení.”
Tímto stanoviskem SDEU jasně konstatoval, že svobodu volby zástupce (právníka) nelze v mediaci pojistných událostí odmítnout ani omezit.
Toto rozhodnutí má význam i pro české právní prostředí. Spolu s Českou obchodní inspekcí je jedním z nejvýznamnějších orgánů alternativního řešení sporů na finančním trhu finanční arbitr.[4] V říjnu 2020 byl dokonce Poslanecké sněmovně předložen návrh zákona, jehož cílem je jeho působnost v oblasti pojišťovnictví dále rozšířit.[5]
Řízení před finančním arbitrem a před Českou obchodní inspekcí patří do forem alternativního řešení sporů, není však mediací. Přesto má pojištěná osoba možnost si v rámci obou řízení svého zástupce volně vybrat, naopak právní zastoupení navrhovatele se nevyžaduje. Spotřebitelé by však měli být srozumění s tím, že pokud se rozhodnou nechat se zastoupit advokátem, náklady řízení si nese každá strana sporu sama.[6] Tento postup v řízení dle českého právního řádu, tedy povinnosti dle uvedené směrnice Solventnost II, splňuje.
Závěrem je však vhodné zdůraznit, že rozhodnutí SDEU z května tohoto roku je jasně deklarovaným postojem soudu, že svoboda volby právníka má být vykládána široce a tuto svobodu nelze omezit. Tento princip je tedy třeba mít na paměti i v případě úvah nad novými formami či orgány alternativního řešení sporů.
[1] dle čl. 201 odst. 1 písm. a) směrnice Solventnost II, každá smlouva o pojištění právní ochrany musí obsahovat ustanovení: “je-li třeba obrátit se na advokáta nebo na jinou osobu, která má podle vnitrostátního práva vhodnou kvalifikaci k obhajování a zastupování pojištěné osoby nebo k hájení jejích zájmů při jakémkoli soudním nebo správním řízení, musí mít pojištěná osoba možnost si takového advokáta nebo jinou osobu svobodně vybrat”.
[2] např. Soudní dvůr ESVO rozhodl, že právo na výběr vlastního právníka se uplatní již ve fázi oznámení zahájení řízení nebo během jakéhokoli úsilí o urovnání věci mimosoudně nebo během jakéhokoli pokynu právníka posoudit právní a faktickou situaci, a tedy právo je možné uplatnit, jakmile nastane potenciální příčina pro podání žaloby. Rozsudek byl zásadním odmítnutím dlouhodobých argumentů uplatňovaných pojišťovnami, že svoboda volby zástupce pojištěného se uplatňuje až po započetí řízení. Uvedeno v: Nobile v DAS Rechtsschutz-Versicherungs AG (Case E-21/16)
[3] čl. 16 odůvodnění směrnice Solventnost II stanovuje, že cílem sledovaným touto směrnicí, a zvláště článkem 201 týkajícím se svobodného výběru advokáta nebo zástupce, je přiměřená ochrana zájmů pojištěných osob.
[4] Řízení před finančním arbitrem může být zahájeno pouze na návrh spotřebitele jako navrhovatele. Finanční instituce se sama ničeho aktivně v řízení před finančním arbitrem vůči navrhovateli domáhat nemůže a finanční arbitr usiluje zejména o smírné vyřešení sporu - Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi
[5] Více informací k dispozici na: https://apps.odok.cz/veklep-detail?pid=ALBSBTYDAYDS
[6] Více informací k dispozici na: https://finarbitr.cz/
Další články
Rozhodují soudci politicky?
Jsou soudci pouhými neosobními vykonavateli zákonů, nebo svým rozhodováním formují společnost a prosazují vlastní hodnoty? Do jaké míry do soudcovského rozhodování vstupují mimoprávní vlivy a proč s rostoucí instancí soudu sílí i politický rozměr jeho verdiktů?
Zjišťování nemoci z povolání soudem
Článek zkoumá, zda a za jakých podmínek může civilní soud uznat nemoc z povolání bez lékařského posudku střediska nemocí z povolání a zda soud může uznat vznik nemoci z povolání bez ověření výskytu nemoci z povolání ze strany orgánu veřejného zdraví. Za tím účelem se analyzuje legislativní vymezení nemoci z povolání a proces vedoucí ke zjištění nemoci z povolání, a to včetně relevantní judikatury vyšších i nižších soudů.
Firma na prodej: Které právní nedostatky je vhodné odstranit dříve, než se objeví první zájemce
Vlastník se rozhodne firmu prodat, sestaví tým poradců a teprve pak zjistí, že společenská smlouva podmiňuje převod podílu souhlasem valné hromady, který mu nikdo dát nemusí. Předprodejní příprava proto nespočívá jen v úklidu dokumentace. Jejím cílem je odlišit vady právně bránící převodu od překážek dokončení transakce a rizik, která se promítnou především do ceny.
Je finanční arbitr „soudem“ podle nařízení Brusel I bis? Komparativní pohled na autonomní pojem soudu v evropském procesním právu
Lze českého finančního arbitra považovat za „soud“ podle nařízení Brusel I bis a vydávat jeho prostřednictvím evropská osvědčení pro přeshraniční výkon rozhodnutí?
Mlčení není odmítnutí: K prekluzi informačního práva společníka
Právo společníka společnosti s ručením omezeným na informace patří mezi základní práva plynoucí z jeho účasti ve společnosti.



