Obstrukce dlužníka v insolvenci jako trestný čin – možnost obrany věřitelů

Obstrukční jednání dlužníka

Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 5 Tdo 992/2025 ze dne 28. 1. 2026 potvrdil odsouzení dlužníka, který několik let systematicky mařil činnost předběžné insolvenční správkyně. Obviněnému byla v rámci insolvenčního řízení zahájeného v roce 2014 uložena povinnost předložit seznam majetku a závazků a byla ustanovena předběžná správkyně. Dlužník jí však neposkytoval žádnou součinnost – nekomunikoval, nepředložil seznam majetku, nesdělil stav účetnictví a neumožnil přístup k nemovitostem. Současně podával řetězící se námitky podjatosti vůči správkyni i soudcům na různých stupních a šikanózní žaloby s vyfabulovanými nároky v řádu milionů korun. Řízení bylo paralyzováno téměř 11 let, aniž bylo rozhodnuto o úpadku.

Takové jednání následně soud v trestním řízení vyhodnotil jako přečin porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 trestního zákoníku a dlužníkovi za to uložil peněžitý trest 100 000 Kč.

Porušení předpisů a trestněprávní kvalifikace

Povinnost součinnosti dlužníka plyne přímo z § 210 odst. 1 insolvenčního zákona a vzniká ze zákona, nikoli teprve výzvou insolvenčního správce. Nejvyšší soud v trestním řízení v této věci potvrdil naplnění obou alternativ jednání dle § 225 trestního zákoníku: maření (usilování o znemožnění výkonu funkce správce) i hrubé ztěžování (vytváření podmínek vyžadujících od správce podstatně více času a prostředků),

Zásadním závěrem je, že opakované zneužívání procesních práv – zde řetězení námitek podjatosti – nepožívá právní ochrany ve smyslu § 8 občanského zákoníku, a je-li jeho cílem paralyzovat řízení, může naplňovat skutkovou podstatu trestného činu.

Přínos pro věřitele

Rozhodnutí potvrzuje, že trestní právo chrání účel insolvenčního řízení i zájmy věřitelů. Obstrukce dlužníka přímo ohrožují možnost zjistit a zpeněžit majetek a snižují míru uspokojení pohledávek. Věřitelé by měli obstrukční jednání dokumentovat a v odůvodněných případech podat trestní oznámení podle § 225 trestního zákoníku, případně takový postup koordinovat i s insolvenčním správcem.

Aktuální rozhodnutí Nejvyššího soudu vysílá jasný signál: zneužívání procesních práv k blokování insolvence není legitimní obrana, ale trestná činnost.