Proč vláda nepotřebuje nouzový stav: řešení máme v zákonech

Ve kterých paragrafech ZoVZ je upraveno řešení epidemií

Jedná se o § 62 a násl. ZoVZ, kde je upraven „postup při zjištění infekčního onemocnění“. Podle těchto pravidel se postupuje běžně, když je třeba epidemie chřipky nebo salmonely a jiných podobných infekčních onemocnění. Koronavirus není výjimkou. Vzhledem k epidemiologické situaci je postup podle ZoVZ naprosto dostačujícím řešením situace.

Kdo rozhoduje o způsobu řešení epidemie

• Ministerstvo zdravotnictví,
• krajské hygienické stanice,
• Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra.

Mezi pravomoci Ministerstva zdravotnictví patří podle § 80 odst. 1 písm. g) ZoVZ nařizovat mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku, pokud mají být provedena celostátně nebo na území několika krajů, a rozhoduje o jejich ukončení.

Mezi pravomoci krajských hygienických stanic patří podle § 82 odst. 2 písm. m) ZoVZ nařizovat mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku, pokud není příslušné Ministerstvo zdravotnictví, a rozhodovat o jejich ukončení. KHS rozhodují o opatřeních na úrovni krajů nebo nižších.

Co nám mohou orgány ochrany veřejného zdraví nařídit mimo nouzový stav

1. Situace, kdy nebudou vydávána mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví (bude jen málo nemocných – nepůjde o epidemii anebo to nebude vypadat - odůvodněně, že epidemie vypukne)

Občané

Co musí strpět fyzické osoby (občané) upravuje ZoVZ v § 64. Podle něj fyzická osoba, která onemocněla infekčním onemocněním nebo je podezřelá z nákazy, je podle povahy infekčního onemocnění zejména povinna:

• podrobit se izolaci, podání specifických imunologických preparátů nebo antiinfektiv, potřebnému laboratornímu vyšetření, lékařské prohlídce a karanténním opatřením,
• dodržovat omezení, popřípadě zákaz užívání zdroje pitné vody, potravin a dalších výrobků podezřelých z toho, že obsahují původce nákazy,
• zajistit provedení nařízené ohniskové ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace,
• zdržet se činnosti, která by mohla vést k dalšímu šíření infekčního onemocnění, a je-li běžnou součástí života, vykonávat ji tak, aby se riziko šíření snížilo.

V komentáři[1] k ZoVZ se uvádí: „Výběr těchto opatření je výsledkem odborného epidemiologického posouzení, nicméně jde o významný zásah do osobní sféry fyzické osoby, a tudíž je třeba opatření volit v nezbytném rozsahu a podle zásady přiměřenosti a subsidiarity. Vždy je třeba volit méně omezující opatření, pokud ještě stále vede ke sledovanému cíli a dát mu přednost před opatřením omezujícím více. Rovněž je nezbytné řádné odůvodnění přijatých protiepidemických opatření.“

Právnické a fyzické podnikající osoby

V § 66 se uvádí, jakým opatřením se musí podrobit právnické osoby a fyzické podnikající osoby (jedná se o demonstrativní výčet, může jít i o jiná opatření, která budou nezbytná k zamezení šíření nákazy):

• zákaz provozu zařízení, provozovny nebo jiné činnosti,
• zákaz přepravy určitými dopravními prostředky,
• omezení výroby, pozastavení prodeje a zákaz užívání vody, potravin a dalších výrobků podezřelých z kontaminace.

Fyzická osoba, která je podnikatelem, a právnická osoba jsou dále povinny zajistit provedení ohniskové dezinfekce, dezinsekce a deratizace a asanaci (hygienické zabezpečení) vody, půdy a jiných míst a výrobků podezřelých z toho, že obsahují původce onemocnění.[2]

V komentáři se uvádí: „Obdobně jako jsou v § 64 vymezeny demonstrativním způsobem opatření, jimž jsou povinny se podrobit fyzické osoby, vymezuje § 66 demonstrativním způsobem protiepidemická opatření, kterým jsou povinny se na základě a v rozsahu rozhodnutí příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví podrobit fyzické osoby podnikající a právnické osoby. Jde v tomto případě z povahy věci o jiný druh opatření, protože právnická osoba z povahy věci nemůže být sama podezřelá z nákazy, u fyzické osoby podnikající tomu tak být může, avšak nemusí. Již z vymezení těchto opatření je zřejmé, že nezasahují přímo osobní sféru určité fyzické osoby, ale že se jedná o opatření, která jsou doprovodná a mají zajistit, aby ani jinými způsoby nemohlo dojít k šíření nákazy. Výběr těchto opatření je výsledkem odborného epidemiologického posouzení, nicméně jde o významný zásah do podnikatelské či jiné činnosti a tudíž je třeba opatření volit v nezbytném rozsahu a podle zásady přiměřenosti a subsidiarity. Vždy je třeba volit méně omezující opatření, pokud ještě stále vede ke sledovanému cíli a dát mu přednost před opatřením omezujícím více. Rovněž je nezbytné řádné odůvodnění přijatých protiepidemických opatření.“

Zahraničí

ZoVZ upravuje i ochranu před zavlečením nemocí ze zahraničí. Tato opatření stanoví Ministerstvo zahraničí.

Konkrétně se v § 68 ZoVZ umožňuje zavést tato opatření:

Osoba, která má ve vlastnictví, správě nebo užívání prostory, zařízení nebo pozemky, na nichž mají být ochranná opatření prováděna, je povinna v nezbytném rozsahu poskytnout příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví součinnost při organizování a provádění ochranných opatření. O druhu a způsobu provedení protiepidemického opatření, kterému se podrobí fyzická osoba, rozhodne a poskytovatele zdravotních služeb, který je provede, rozhodnutím stanoví místně příslušný orgán ochrany veřejného zdraví. Místní příslušnost orgánu ochrany veřejného zdraví se řídí místem, kde se fyzická osoba v době zjištění rozhodných skutečností zdržuje.

Fyzické osoby jsou povinny při překračování hranic předložit na výzvu příslušného orgánu potvrzení o očkování nebo stanovené profylaxi. Stanovení, na jakou nemoc mohou orgány vyžadovat potvrzení o očkování nebo profylaxi, je součástí ochranného opatření nařízeného podle odstavce 1 věty první.

2. Půjde o epidemii

Co je epidemie

Přesná definice epidemie neexistuje. Považuje se za ni většinou situace, když je v populaci mezi 1600-1800 nemocných na 100 000 obyvatel, pokud jde o respirační onemocnění typu chřipky.

Při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku může dojít na tzv. „mimořádná opatření“. Ta řeší KHS nebo ministerstvo zdravotnictví – dle rozsahu epidemie.

Mimořádná opatření upravuje ZoVZ v § 69.

Patří mezi ně:

• zákaz nebo omezení výroby, úpravy, úschovy, dopravy, dovozu, vývozu, prodeje a jiného nakládání s potravinami a dalšími výrobky, kterými může být šířeno infekční onemocnění, popřípadě příkaz k jejich zničení,

• zákaz nebo omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními fyzickými osobami, zejména omezení cestování z některých oblastí a omezení dopravy mezi některými oblastmi, zákaz nebo omezení slavností, divadelních a filmových představení, sportovních a jiných shromáždění a trhů, uzavření zdravotnických zařízení jednodenní nebo lůžkové péče, zařízení sociálních služeb, škol, školských zařízení, zotavovacích akcí, jakož i ubytovacích podniků a provozoven stravovacích služeb nebo omezení jejich provozu,

• zákaz nebo omezení výroby, úpravy, dopravy a jiného nakládání s pitnou vodou a vodami užívanými k účelům podle § 6a a 6d, zákaz používání vod ze studní, pramenů, vodních nádrží, rybníků, potoků a řek,

• příkaz k vyčlenění lůžek ve zdravotnických zařízeních,

• příkaz k provedení ohniskové dezinfekce, dezinsekce a deratizace na celém zasaženém území; ohniskovou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci provede zdravotní ústav (§ 86 odst. 1), stanoví-li tak rozhodnutím příslušný orgán ochrany veřejného zdraví. Náklady na tuto ohniskovou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci provedenou zdravotním ústavem jsou hrazeny ze státního rozpočtu,

• příkaz k varovnému označení objektů, v nichž došlo k infekčnímu onemocnění, a text tohoto označení,

• mimořádné očkování a preventivní podání jiných léčiv (profylaxe),

• příkaz k vyčlenění objektu v majetku státu, kraje nebo obce k izolaci fyzických osob nebo jejich karanténě,

• zákaz nebo nařízení další určité činnosti k likvidaci epidemie nebo nebezpečí jejího vzniku.

Mimořádná opatření nařizuje v nezbytně nutném rozsahu a rozhodne o jejich ukončení příslušný orgán ochrany veřejného zdraví. Pokud je to nezbytné k realizaci opatření na ochranu veřejného zdraví, vyžádá si poskytovatel zdravotních služeb nebo orgán ochrany veřejného zdraví součinnost Policie České republiky.

Místní příslušnost orgánu ochrany veřejného zdraví se řídí místem výskytu infekčního onemocnění. Odvolání proti rozhodnutí příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nemá odkladný účinek. Osoby jsou povinny se mimořádnému opatření podřídit.

Z komentáře: „Vymezuje se přehled mimořádných opatření, která je oprávněn nařídit příslušný orgán ochrany veřejného zdraví při vzniklé epidemii nebo při nebezpečí jejího vzniku. Na rozdíl od protiepidemických opatření přijímaných postupem podle § 67 se zde jedná o situaci, která se již netýká ojedinělého onemocnění, ale situaci, která představuje větší nahromadění výskytů onemocnění v časových a místních souvislostech. Pandemie je závažný druh epidemie, obvykle představuje závažnou celosvětovou událost. Dochází při ní k velmi rychlému rozšíření onemocnění do různých částí světa. Pandemie je spojená s vysokou nemocností, nadměrnou úmrtností a narušením sociálního a ekonomického systému…

Orgán ochrany veřejného zdraví se při výběru opatření řídí primárně nezbytností jejich přijetí s ohledem na zmožení epidemie či zabránění jejího vzniku. I s ohledem na to je třeba mimořádná opatření volit jen v nezbytném rozsahu a podle zásady přiměřenosti a subsidiarity. Vždy je třeba volit méně omezující opatření, pokud ještě stále vede ke sledovanému cíli a dát mu přednost před opatřením omezujícím více. Rovněž je nezbytné řádné odůvodnění přijatých mimořádných opatření nejen důvody epidemiologickými, ale v souvislosti s jejich nezbytností vzhledem ke stanovenému cíli. Upravuje se možnost požádat o součinnost Policii ČR. Místní příslušnost orgánu ochrany veřejného zdraví se v tomto případě řídí místem výskytu infekčního onemocnění. Odvolání proti rozhodnutí příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nemá ze zákona odkladný účinek. Osoby jsou povinny se mimořádnému opatření podřídit.“

Jaká je forma mimořádných opatření a opatření v „běžné režimu“

Mimořádná opatření mají formu opatření obecné povahy. Ta obecně upravuje zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Speciálně pak ZoVZ v § 94a.

Podle § 94a se opatření obecné povahy vydávají bez řízení a účinnosti nabývají účinnosti dne vyvěšení na úřední desce. Podle § 94a odst. 4 musí orgán ochrany veřejného zdraví zrušit mimořádné opatření okamžitě, jakmile pominuly důvody proto, aby pokud pominuly nebos e změnily důvody pro jeho vydání.

Přezkum činnosti ministerstva a krajských hygienických stanic

Opatření obecné povahy přezkoumávají soudy a popř. je může přezkoumat i ministerstvo zdravotnictví, což ale nebude v této situaci účinným nástrojem obrany.

Opatření obecné povahy velmi výrazně zasahují do práv jednotlivců, proto si musí orgány ochrany veřejného zdraví dát velmi záležet na jejich odůvodnění. Současně musí skutečně respektovat to, že mimořádná opatření mohou do práv a povinností osob zasahovat jen v nezbytném rozsahu, nikoli bez řádného odůvodnění a bez podkladů.

Závěr

Je zjevné, že není pravda, že by nešla stávající situace řešit bez nouzového stavu. Opatření a mimořádná opatření orgánů ochrany veřejného zdraví dávají naprosto dostatečný prostor pro zvládání epidemiologických situací, což se ostatně každoročně při epidemiích chřipky prokazuje.

---

[1] V tomto textu jde o tuto publikaci: KRÝSA, Ivo. Zákon o ochraně veřejného zdraví: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7552-070-8.

[2] Podle § 65 ZoVZ se tím rozumí činnost směřující k ochraně zdraví fyzických osob a k ochraně životních a pracovních podmínek před původci a přenašeči infekčních onemocnění, škodlivými a epidemiologicky významnými členovci, hlodavci a dalšími živočichy v ohnisku nákazy. Ohniskem nákazy je místo, ve kterém se šíří nákaza. Jeho součástí je nebo byl zdroj nákazy, fyzické osoby podezřelé z nákazy a složky jejich prostředí.