Seriál Územní plánování: 1. díl - Nástroje, úkoly a cíle

V prvním díle Vás seznámíme s cíli a úkoly územního plánování a stručně Vám představíme jednotlivé instituty, které mají oblast na starosti a kterým se budeme podrobněji věnovat v dalších dílech.

Co je to územní plánování?

Územním plánováním se rozumí trvalá, soustavná a komplexní činnost orgánů územního plánování a stavebních úřadů, kterou je řešeno využití území a zásady jeho uspořádání. Základním pramenem územního plánování je část třetí zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu („stavební zákon“). V § 18 stavebního zákona jsou nám nastíněny základní cíle územního plánování. Tyto cíle lze chápat jako základní principy, na kterých stojí celá právní úprava územního plánování a jsou zároveň promítnuty i do jednotlivých nástrojů územního plánování. Cílem územního plánování je především vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území.

Udržitelným rozvojem se rozumí vyvážený vztah podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel tak, aby byly uspokojeny potřeby současné generace, ale zároveň nedošlo k ohrožení podmínek života generace budoucí. Zjednodušeně lze také mluvit o třech pilířích udržitelného rozvoje, a to pilíři ekologickém, sociálním a ekonomickém.

Zároveň si územní plánování klade za cíl zajistit soulad veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území.

Veřejné zájmy, jež chrání územní plánování a společné cíle jsou specifikovány a konkretizovány v úkolech územního plánování, kdy demonstrativní výčet těchto úkolů je uveden v § 19 stavebního zákona. Úkolem územního plánování je zejména zjišťovat a posuzovat stav území, stanovovat koncepci rozvoje území, prověřovat a posuzovat potřebu změn či stanovování požadavků na využívání území, a to tak, aby byly chráněny zejména kulturní, přírodní a civilizační hodnoty území.

Cíle a úkoly územního plánování jsou promítnuty do jednotlivých nástrojů územního plánování.

Nástroje územního plánování

Prostředkem, který slouží k dosažení cílů a plnění úkolů územního plánování jsou tzv. nástroje územního plánování. Ty lze rozdělit na nástroje koncepční, které obecně určují způsob využití území a řadíme mezi ně politiku územního rozvoje a územně plánovací dokumentaci (tj. zásady územního rozvoje a územní plán) a nástroje realizační. Ty jsou využívány k realizaci konkrétních záměrů a musí být s v souladu s nástroji koncepčními. Nástroje územního plánování jsou závazné a navzájem jsou v hierarchickém postavení. Jedinou výjimku tvoří tzv. územně plánovací podklady, které (obvykle) závazné nejsou a slouží pouze jako zdroj informací při pořizování ostatních územně plánovacích nástrojů.

Politika územního rozvoje

Na vrcholu pomyslné pyramidy hierarchické struktury stojí politika územního rozvoje. Politika územního rozvoje je celorepublikovým dokumentem pořizovaným ministerstvem pro místní rozvoj a schvalovaným vládou. Tento koncepční nástroj slouží ke koordinaci územního rozvoje na celostátní úrovni, ke koordinaci územně plánovací činnosti zejména krajů a jsou v něm konkretizovány základní úkoly územního plánování v republikových, přeshraničních a mezinárodních souvislostech.

Zásady územního rozvoje

Zásady územního rozvoje („ZÚR“) jsou dokumentací povinně pořizovanou pro území celého kraje. ZÚR jsou vydávány zastupitelstvem kraje v samostatné působnosti na návrh krajského úřadu. Minimálně jednou za 4 roky musí dojít k jejich aktualizaci. Vydávány jsou stejně jako všechny územně plánovací dokumentace formou opatření obecné povahy („OOP“). OOP je správním aktem s konkrétně určeným předmětem a s obecně vymezeným okruhem adresátů, který stojí na pomezí mezi právním předpisem a individuálním rozhodnutím.

V ZÚR se stanovují zejména požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, plochy nadmístního významu a zároveň se stanovují podmínky k jejich využití.

Územní plán

Na úrovni obce je zastupitelstvem obce formou OOP vydáván tzv. územní plán obce („ÚP“). ÚP navazuje na ZÚR a jeho pořízení není pro obec povinné. ÚP mimo jiné stanovuje plošné a prostorové uspořádání obce, vymezuje zastavěné území, plochy a koridory (např. zastavitelné plochy nebo plochy pro veřejně prospěšné stavby) a podmínky využití těchto ploch a koridorů. Pravidelně, minimálně však jednou za 4 roky, dochází k vyhodnocování ÚP a sledování jeho uplatňování.

Regulační plán

Součástí územně plánovací dokumentace je také regulační plán, který v řešené ploše stanovuje podrobnější podmínky než ZÚR a ÚP. Regulačním plánem se stanovují podmínky pro využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb včetně veřejné infrastruktury, pro ochranu hodnot a charakteru území a vymezují veřejně prospěšné stavby či opatření. Vydáván je na základě podnětu zastupitelstva kraje či obce nebo na základě žádosti fyzické nebo právnické osoby a jeho pořízení není povinné. Regulační plán může navíc nahradit územní rozhodnutí.

Územní rozhodnutí

Realizačním nástrojem územního plánování je územní rozhodnutí, které je vydávané příslušným stavebním úřadem na základě žádosti jako individuální správní rozhodnutí. V procesu vydávání územního rozhodnutí, tzv. územním řízení, dochází k posouzení souladu konkrétního záměru a územně plánovací dokumentace. Územním rozhodnutím lze umístit v území stavby nebo zařízení, povolit změnu těchto záměrů, měnit vliv jejich užívání na území či měnit využití území a chránit důležité zájmy v území.

Závěr

Základní přehled a jednotlivé institucionální vztahy máme za sebou. V dalších dílech najdete bližší infirmovaci k jednotlivým problematikám. Již v příštím článku se budeme věnovat charakteristice územního plánu.