K trestnému činu sexuálního nátlaku
JUDr. Lukáš Bohuslav, Ph.D. poskytl komentář k aktuálnímu tématu, kdy Krajský soud v Ostravě rozhodl ve svém rozsudku ze dne 31.3.2014 o odsouzení naturisty Iva Žurky k trestu odnětí svobody na tři roky. Ivo Žurek se měl dopustit trestného činu sexuálního nátlaku.
Komentovaná aktualita: Naturista nechal fotit nahé děti, do vězení má jít na tři roky
V daném případě se lze na základě dostupných informací domnívat, že soud odsoudil obžalovaného Žurka za trestný čin sexuálního nátlaku podle ustanovení § 186 TZ odst. 2, kdy objektivní stránka skutkové podstaty spočívá v jednání „pachatele, který přiměje jiného k pohlavnímu styku, k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování zneužívaje jeho závislosti, nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu“.[1]
Obnažováním se rozumí „vysvlékání se oběti, při němž se ukazují části těla, které z estetických a tradičních důvodů bývají zakryty. Jedná se tak o svlékání jednotlivých částí oděvu prováděné za účelem sexuálního vzrušení pachatele, kdy jsou odhalovány hlavně eroticky významné části těla, zvláště genitálie nebo pozadí u obou pohlaví a prsa u žen apod.“[2] Naturismus sám o sobě samozřejmě nelze považovat za trestný. Přimět však dítě se svléknout a inkasovat za takové jednání peníze, však není možné nazvat běžným a zdravým naturismem a takové jednání lze charakterizovat jako závadné, kdy se v tomto případě jedná dokonce o pokračující trestný čin dle ustanovení § 116 TZ. Pojem přiměje jiného není založen na násilí nebo pohrůžkách a neobsahuje v sobě ani žádné jiné prvky agresivity.[3] Jedná se o nenásilnou formu, kdy dítě jedná v důsledku dobrovolně.
V popisované věci však rozhodně nelze hovořit o sbírce fotek do domácího alba naturisty, ale o komerčním jednání s dětskou nahotou, které je společensky škodlivé. Koneckonců, lze považovat za normální jednání, na základě kterého rodiče dostávají peníze a jiné další benefity za nahé fotky svých dětí? Je normální dávat MP4 přehrávače dítěti za to, že se nechá vyfotit nahé? Domnívám se, že není. Snad se nemýlím a jsem normální.
* Autor příspěvku je odborný asistent a tajemník katedry trestního práva PF UK v Praze a jednatel společnosti Center for Regulatory Compliance Programs, s.r.o
[1] Zároveň však na základě dostupných informací nelze vyloučit ustanovení § 185 odst. 1, alinea 2.
[2] Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1853.
[3] Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1853.
Další články
Rozhodují soudci politicky?
Jsou soudci pouhými neosobními vykonavateli zákonů, nebo svým rozhodováním formují společnost a prosazují vlastní hodnoty? Do jaké míry do soudcovského rozhodování vstupují mimoprávní vlivy a proč s rostoucí instancí soudu sílí i politický rozměr jeho verdiktů?
Zjišťování nemoci z povolání soudem
Článek zkoumá, zda a za jakých podmínek může civilní soud uznat nemoc z povolání bez lékařského posudku střediska nemocí z povolání a zda soud může uznat vznik nemoci z povolání bez ověření výskytu nemoci z povolání ze strany orgánu veřejného zdraví. Za tím účelem se analyzuje legislativní vymezení nemoci z povolání a proces vedoucí ke zjištění nemoci z povolání, a to včetně relevantní judikatury vyšších i nižších soudů.
Firma na prodej: Které právní nedostatky je vhodné odstranit dříve, než se objeví první zájemce
Vlastník se rozhodne firmu prodat, sestaví tým poradců a teprve pak zjistí, že společenská smlouva podmiňuje převod podílu souhlasem valné hromady, který mu nikdo dát nemusí. Předprodejní příprava proto nespočívá jen v úklidu dokumentace. Jejím cílem je odlišit vady právně bránící převodu od překážek dokončení transakce a rizik, která se promítnou především do ceny.
Je finanční arbitr „soudem“ podle nařízení Brusel I bis? Komparativní pohled na autonomní pojem soudu v evropském procesním právu
Lze českého finančního arbitra považovat za „soud“ podle nařízení Brusel I bis a vydávat jeho prostřednictvím evropská osvědčení pro přeshraniční výkon rozhodnutí?
Mlčení není odmítnutí: K prekluzi informačního práva společníka
Právo společníka společnosti s ručením omezeným na informace patří mezi základní práva plynoucí z jeho účasti ve společnosti.



