K trestnému činu sexuálního nátlaku

Komentovaná aktualita: Naturista nechal fotit nahé děti, do vězení má jít na tři roky

V daném případě se lze na základě dostupných informací domnívat, že soud odsoudil obžalovaného Žurka za trestný čin sexuálního nátlaku podle ustanovení § 186 TZ odst. 2, kdy objektivní stránka skutkové podstaty spočívá v jednání „pachatele, který přiměje jiného k pohlavnímu styku, k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování zneužívaje jeho závislosti, nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu“.[1]

Obnažováním se rozumí „vysvlékání se oběti, při němž se ukazují části těla, které z estetických a tradičních důvodů bývají zakryty. Jedná se tak o svlékání jednotlivých částí oděvu prováděné za účelem sexuálního vzrušení pachatele, kdy jsou odhalovány hlavně eroticky významné části těla, zvláště genitálie nebo pozadí u obou pohlaví a prsa u žen apod.“[2] Naturismus sám o sobě samozřejmě nelze považovat za trestný. Přimět však dítě se svléknout a inkasovat za takové jednání peníze, však není možné nazvat běžným a zdravým naturismem a takové jednání lze charakterizovat jako závadné, kdy se v tomto případě jedná dokonce o pokračující trestný čin dle ustanovení § 116 TZ. Pojem přiměje jiného není založen na násilí nebo pohrůžkách a neobsahuje v sobě ani žádné jiné prvky agresivity.[3] Jedná se o nenásilnou formu, kdy dítě jedná v důsledku dobrovolně.

V popisované věci však rozhodně nelze hovořit o sbírce fotek do domácího alba naturisty, ale o komerčním jednání s dětskou nahotou, které je společensky škodlivé. Koneckonců, lze považovat za normální jednání, na základě kterého rodiče dostávají peníze a jiné další benefity za nahé fotky svých dětí? Je normální dávat MP4 přehrávače dítěti za to, že se nechá vyfotit nahé? Domnívám se, že není. Snad se nemýlím a jsem normální.

* Autor příspěvku je odborný asistent a tajemník katedry trestního práva PF UK v Praze a jednatel společnosti Center for Regulatory Compliance Programs, s.r.o

[1] Zároveň však na základě dostupných informací nelze vyloučit ustanovení § 185 odst. 1, alinea 2.

[2] Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1853.

[3] Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1853.