Obviněný může odstoupit od dohody o vině a trestu až do chvíle, než se soud odebere k závěrečné debatě

I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Tomáš Lichovník) vyhověl ústavním stížnostem stěžovatelů a zrušil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech, neboť jím bylo porušeno právo stěžovatelů na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ústavními stížnostmi napadeným rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech byla schválena dohoda o vině a trestu mezi stěžovateli (obviněnými) a státní zástupkyní. Na základě této dohody byli stěžovatelé uznáni vinnými ze spáchání řady trestných činů a byl jim uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let. Stěžovatelé se posléze obrátili na Ústavní soud. Ve svých ústavních stížnostech mj. namítali, že jejich vůle při podpisu dohody nebyla vážná a svobodná, takže nedošlo ke splnění zákonných podmínek pro uzavření dohody. Stěžovatelé podle svého tvrzení souhlasili s podpisem dohody jen proto, aby byli propuštěni z vazby. To, že trestní řád neupravuje odstoupení od dohody o vině a trestu podle nich ještě neznamená, že tak nelze učinit.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Právní úprava, jíž se projednávaná věc týká, je relativně nová a dosud nebyla vytvořena navazující judikatura. Proto požádal Ústavní soud o vyjádření též Nejvyšší státní zastupitelství a Nejvyšší soud, jemuž přísluší role sjednotitele judikatury.

Jak Nejvyšší státní zastupitelství, tak i Nejvyšší soud vyjádřily názor, že obviněný může od dohody o vině a trestu odstoupit až do doby, než se soud, který má dohodu schválit, odebere k závěrečné debatě. Ústavní soud se s tímto právním názorem ztotožňuje, považuje ho za logický a zcela souladný s kautelami spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 odst. 1 Listiny.

Právní věta: Odstoupení od dohody o vině a trestu obviněným, resp. jeho odvolání prohlášení, že spáchal skutek, pro který je v daném řízení stíhán a jehož se týká sjednaná dohoda o vině a trestu, je možné až do doby, než se ve veřejném zasedání soud odebere k závěrečné poradě k rozhodnutí o návrhu státního zástupce na schválení dohody o vině a trestu. Soud v takovém případě nemůže schválit dohodu o vině a trestu a musí věc vrátit státnímu zástupci k došetření podle § 314r odst. 2 trestního řádu. Schválení dohody proti vůli obviněného je zásahem do práva na spravedlivý proces, garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

V konkrétní posuzované věci tak má Ústavní soud za to, že postup a závěry okresního soudu jsou v rozporu s ústavně konformními požadavky kladenými na postup při uzavírání dohody o vině a trestu. Jedná se zejména o nedostatek náležitého zjištění svobodné vůle obviněných při uzavírání dohody a trvání vůle na jejím schválení. Proto Ústavní soud napadený rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech zrušil.

Namítl-li okresní soud, že by nebylo možné využít dohody o vině a trestu v případech, kdy se obviněný nachází ve vazbě, neboť by se na takovou dohodu vždy nahlíželo tak, že byla uzavřena pod tíhou vazby, nelze s ním souhlasit. Podle Ústavního soudu lze tohoto institutu užít i v těchto případech, nicméně musí být vždy postaveno najisto, jaké jsou důvody uzavření této dohody a že si je obviněný vědom z toho plynoucích důsledků, což by se mělo projevit mimo jiné v protokolu z jednání. Ve své podstatě jde o to, aby se okresní soud ujistil, že jediným důvodem pro uzavření dohody o vině a trestu není právě snaha obviněného být propuštěn z vazby a že si uvědomuje dopady takového procesního postupu. Propuštění z vazby je pro obviněného pouze jakýmsi vedlejším bonusem. O tomto se musí okresní soud při schvalování dohody o vině a trestu ujistit.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1860/19 je dostupný zde.