Kapitola z trestání pracovníků koncernu Baťa po druhé světové válce
Příspěvek se stručně zabývá případem A. F., který byl v roce 1951 zadržen Státní bezpečností, následně za nevysvětlených okolností v uherskohradišťské věznici zemřel a jehož rehabilitace se od roku 2013 domáhá jeho syn. Předchozí rozhodnutí obecných soudů, které vyslovily neúčast otce stěžovatele na soudní rehabilitaci podle § 33 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb., pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny zrušil nálezem 20. října 2015 Ústavní soud v řízení vedeném pod sp. zn. III. ÚS 2887/14.
Již v rámci své rigorózní práce jsem zmínil materii trestání vedoucích funkcionářů koncernu Baťa po druhé světové válce.[1] Šéf a majitel společnosti Baťa, a.s. Jan Antonín Baťa (1898-1965) byl Národním soudem odsouzen k patnáctiletému trestu. Stejný trest si z druhého svého procesu před mimořádným lidovým soudem odnesl také Dominik Čipera (1893-1963), jenž byl předtím Národním soudem očištěn. Čipera byl v prosinci 1948 souzen spolu s Hugem Vavrečkou (1880-1952) a Františkem Malotou (1900-1984). Vina byla shledána u všech třech posledně jmenovaných, jen v případě Maloty soud nevyslovil trest, což souviselo s tím, že Malota byl již v roce 1946 odsouzen v nepřítomnosti v Jugoslávii díky své participaci na závodu v Borovu (dnes Vukovar). Pozornosti retribuční justice neušel ani německý ředitel Albrecht Miesbach (1895-1975).
Recentní judikatura Ústavního soudu pak naznačuje, že se komunistická státní moc neomezila jen na vedoucí funkcionáře závodu, ale postupně svou pozornost upnula také na střední management koncernu a řadové zaměstnance. Je ovšem třeba také upozornit, že některé děje ve vývoji koncernu za druhé světové války mohou doposud vyvolávat rozpaky[2] a konečně v případě jednání některých spolupracovníků by bylo možné při důsledném studiu archiválií vysledovat skutky, které by i v prostředí materiálně právního státu nejspíše naplňovaly skutkovou podstatu administrativněprávního deliktu či trestného činu.
V reakci na stávku v roce 1906 vedení závodu aktivovalo preventivní opatření spočívající v aktivním vyhledávání informací o připravovaných akcích, jež by se závodu mohly dotknout. Z toho důvodu pak došlo také k infiltraci mimo jiné Komunistické strany Československa informátory. Jedním z nich byl Bohumil Gabriel (1911-1945), jenž v období druhé světové války navázal spolupráci s Gestapem, pročež byl po druhé světové válce popraven. Státní moc v padesátých letech pak z prvotního skutkového závěru o tom, že Gabriel byl informátor osobního oddělení a byl konfidentem Gestapa, začala rozvíjet tezi o tom, že jeho spolupráce s říšskoněmeckou státní policií nebyla projevem jeho osobního přičinění, ale vzešla od osobního oddělení koncernu, které svou síť informátorů mělo Gestapu samo předat.
V lednu 2013 se na Okresní soud ve Zlíně obrátil stěžovatel A. F., který se domáhal rehabilitace svého otce.[3] Na základě následného šetření Okresního soudu ve Zlíně (leden – říjen 2013[4]) bylo za pomoci Moravského zemského archivu v Brně, Moravského zemského archivu – Státního okresního archivu ve Zlíně, Policie České republiky – Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu a Archivu bezpečnostních složek zjištěno, že otec stěžovatele byl prošetřován Státní bezpečností (StB) v souvislosti s akcí Prokop, přičemž zbaven osobní svobody byl v době od 12. 3. 1951 do 6. 5. 1951. Důsledkem badatelské činnosti Okresního soudu ve Zlíně bylo zjištění, že byla akce Prokop spuštěna na konci roku 1950 a jejím účelem bylo odhalení kolaborace funkcionářů osobního oddělení závodů Baťa s říšskoněmeckými okupanty, přičemž akce se zaměřovala na činnost osobního oddělení v období první republiky, okupace i doby po skončení druhé světové války. Bylo také dohledáno, že v rámci vyšetřování se pozornost obrátila také na někdejšího vedoucího osobního oddělení Vincence Jaroňka (1890-1962), jenž také nějaký čas strávil ve vazbě.
Krajský soud v Brně a poté Vrchní soud v Olomouci[5] se vyslovily v tom směru, že A. F. není účasten rehabilitace, přičemž svá rozhodnutí opřely o stanovisko, že se činnost A. F. odehrála před 5. 5. 1945, tedy v projednávané věci nelze aplikovat zákon č. 119/1990 Sb. Ústavní soud tato rozhodnutí 20. října 2015 zrušil za současné artikulace,[6] že nepředjímá konečné rozhodnutí obecných soudů, které se budou muset vypořádat zejména s během lhůt.
Ze samotného nálezu je nicméně patrné, že Ústavní soud z dochovaných fragmentů dovodil nárok otce stěžovatele na rehabilitaci. Z hlediska Ústavním soudem akcentovaných lhůt je třeba si povšimnout, že se v projednávané věci jedná o návrh dle § 33 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb., podle něhož má být zákona použito obdobně. Je proto otázkou, zda lhůta dle § 6 cit. zák., na tento případ dopadá a i pokud by dopadala, s ohledem na nálezovou judikaturu Ústavního soudu[7] jsou na místě úvahy, že případné další pro stěžovatele nepříznivé vyřízení věci s poukazem na marné uplynutí lhůty by nejspíše opět vyústilo v ústavní stížnost. Nelze přehlédnout, že návrh syna byl podán až na počátku roku 2013, byť doklady, které jsou v ústavní stížnosti zmíněny, naznačují, že stěžovatel nejspíše mínil řízení zahájit již v roce 1991.[8] Pokud okresní soud musel v roce 2013 provádět takřka desetiměsíční šetření ústící do Ústavním soudem citované rešerše, je vysoce pravděpodobné, že v letech 1991 až 2013 byl stěžovatel konfrontován s objektivní absencí jakýchkoliv materiálů a dokladů, které by mu umožnily domoci se příznivého rozhodnutí u soudu. Sám stěžovatel se o důvodech zajištění svého otce měl dozvědět právě až od okresního soudu.[9]
Nález Ústavního soudu je poutavým dokladem poválečné šikany představitelů Baťova koncernu, když není bez zajímavosti, že osoba B. Gabriela byla po druhé světové válce použita i ke kompromitaci bývalého ministra a zlínského starosty Dominika Čipery. Zatímco J. A. Baťa, D. Čipera, F. Malota, A. Miesbach a H. Vavrečka se komunistickému vězení z různých důvodů vyhnuli, A. F. po dvouměsíčním věznění za nevysvětlitelných okolností ve vazbě zemřel.
Ať již bude rozhodnutí obecných soudů jakékoliv, nález Ústavního soudu jednoznačně fixuje morální vítězství A. F. a potvrzuje, že také A. F. představoval jednu z obětí zločineckého komunistického režimu.
[1] KOLUMBER, David. Koncern Baťa prizmatem vývoje po druhé světové válce: vybrané právní aspekty [online]. Brno, 2015 [cit. 2015-10-20], s. 94-98. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Ladislav Vojáček. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/257197/pravf\_r/.
[2] Na mysli mám pak zejména exploataci židů v koncernových společnostech – srov. MAREK, Martin. Z baťovského Zlína do světa: Směry transferu a kvalifikační kritéria přesouvaných baťovských zaměstnanců v letech 1938-1941. Moderní dějiny. Časopis pro dějiny 19. a 20. století. 2011, roč. 19, č. 1, s. 157-197. MAREK, Martin. Baťův koncern za války?: ke způsobům psaní baťovské historie. Dějiny a současnost. 2013, roč. 35, č. 3, s. 41-43. MAREK, Martin. Zasutá minulost? Baťův koncern ve střední Evropě za druhé světové války. Hospodářské dějiny. 2012, roč. 27, č. 2, s. 191-232. ISSN 0231-7540.
[3] Zmínku o otci stěžovatele jako příkladu „nejtragičtější perzekuce“ lze vysledovat i v literatuře – srov. POSPÍŠIL, Jaroslav. Hyeny v akci. Vizovice: Lípa, 2003, s. 253-258.
[4] Řízení bylo vedeno pod sp. zn. 31 Nt 1314/2013 (srov. bod 5 nálezu ÚS, sp. zn. sp. zn. III. ÚS 2887/14; dále jen „Nález“).
[5] Řízení vedená pod sp. zn. 8 Nt 601/2014 (srov. bod 12 Nálezu), resp. 1 To 48/2014 (srov. bod 14 Nálezu).
[6] Ústavní soud naopak stěžovateli nevyhověl s jeho návrhem na zrušení části právního předpisu, a to zrušení části ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, vyjádřené slovy „spáchané po 5. květnu 1945“ a části ustanovení § 4 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, vyjádřené slovy „spáchané po 5. květnu 1945“. Lze mít za to, že tato část ústavní stížnosti byla motivována zejména snahou o možnost komplexního přezkumu. Ústavní soud ovšem v projednávané věci dospěl k závěru o modalitě ústavně konformní interpretace příslušných ustanovení, která reflektuje smysl a účel zákona č. 119/1990 Sb.
[7] Zejm. nález Ústavního soudu ze dne 12.3.2001, sp. zn. II. ÚS 187/2000.
[8] Srov. bod 8 Nálezu
[9] Srov. bod 19 Nálezu
Další články
Firmy čeká první odeslání JMHZ. Bez dokončené registrace zaměstnanců výkaz neprojde
Do 20. května musí zaměstnavatelé poprvé odeslat JMHZ za duben. Řada firem ale teprve dokončuje registraci zaměstnanců, bez které systém výkaz nepřijme. Klíčové týdny ukážou reálnou připravenost na novou povinnost.
Éra dálkových odečtů přichází. Připravte se, riskovat se nevyplácí
Přechod na dálkové měření spotřeby tepla a teplé vody není jen další administrativní položkou na seznamu povinností, ale zásadní změnou v tom, jak budeme v bytových domech nakládat s daty a energiemi. Co tato změna přinese a na co se připravit?
Jak ochránit rodinný majetek?
Český právní řád nabízí nástroj, který umožňuje vyčlenit majetek tak, že jej formálně nevlastní nikdo, je chráněn před věřiteli, exekucí i důsledky úpadku jeho původního vlastníka. Svěřenský fond, inspirovaný anglosaským trustem, funguje v Česku od roku 2014 a v praxi je často využíván k ochraně a mezigeneračnímu předání rodinného majetku.
Omnibus I a reporting udržitelnosti: zmírnění pravidel CSRD
Během posledních let se rámec nefinančního reportingu v Evropě vyvíjel dynamicky. Od směrnice 2014/95/EU („NFRD“) ke směrnici (EU) 2022/2464 („CSRD“) a dále v oblasti náležité péče ke směrnici (EU) 2024/1760 („CSDDD“). Nyní přichází další zásadní obrat, a to legislativní balíček EU Omnibus I, jakožto soubor opatření, které mají zjednodušit a zacílit povinnosti tak, aby se snížila administrativní zátěž a nepřiměřené dopady zejména na menší a střední subjekty v dodavatelských řetězcích.
Prokazování užívání ochranné známky v námitkovém řízení a v řízení o neplatnosti ochranné známky
Prokazování užívání ochranné známky představuje významný procesní nástroj, který může zásadně ovlivnit výsledek jak námitkového řízení, tak řízení o prohlášení ochranné známky za neplatnou.
