Ústavní právo

"V době výjimečné posiluje výkonná moc, ale i zde se musí dbát na ochranu před zneužitím moci." Nejen o ústavnosti nouzových opatření s ústavním právníkem a advokátem, doc. JUDr. Zdeněkem Koudelkou, Ph.D.

Ústavní soud bude mít příležitost rozhodnout o ústavní stížnosti, kterou se občanka České republiky domáhá zrušení opatření o vyhlášení nouzového stavu. Jakou má šanci na úspěch, jaké zádrhely se v celém procesu vyskytly, a co může být jejich důsledkem? Na tyto a mnohé další otázky odpovídá v dnešním rozhovoru Vendula Zahumenská.

V minulých dnech došlo prostřednictvím mediálních služeb ke zveřejnění informací o tom, že velké procento osob nedodržuje nařízenou karanténu, ačkoliv je k tomu ze zákona povinno. Data byla získána mimo jiné z údajů o platbách bankovními kartami osob. Tato informace nasvědčuje závěru o lidské nezodpovědnosti, která je v současné době jedním z faktorů ohrožujících úspěšný boj s šířením onemocnění COVID-19.

Vláda vyhlásila nouzový stav na území celého státu z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronavirového onemocnění COVID-19 na základě ústavního zákona č. 110/1998 Sb., a to s účinností od 12. března 2020 od 14:00 na dobu 30 dnů.

Česká republika se potýká s těžkými časy. Šířící se koronavirová epidemie testuje připravenost našich volených zástupců a exekutivních orgánů na mimořádné situace, vláda přijímá důležitá opatření jako na běžícím páse. V dnešním rozhovoru ústavní právník doc. Jan Wintr rozebírá soulad těchto postupů s právním řádem.

Článek se věnuje problematice konfliktu ochrany lidských práv a rozhodování v referendu. Nejprve jsou představeny příklady stejnopohlavních manželství ve Spojených státech a zákazu stavby minaretů ve Švýcarsku. Ve Spojených státech dochází ke konfliktu ústavních dodatků jednotlivých států schválených v referendu, v nichž je manželství definováno jako svazek muže a ženy, a judikatury federálních soudů, které považují tyto dodatky za rozporné s principem rovnosti garantovaným federální ústavou.

Právní předpisy důrazně ukládají všem povinnost neotevírat soukromou poštu, pokud nejsou jejími adresáty. Jak má tedy postupovat zaměstnavatel, pokud je na pracoviště doručena pošta adresovaná zaměstnanci, který je např. dlouhodobě nepřítomen nebo již pro zaměstnavatele nepracuje a zároveň má podezření, že pošta může obsahovat důležitou informaci pro vlastní činnost zaměstnavatele?

Poslanecká sněmovna v listopadu 2019 schválila novelu zákona o státní sociální podpoře. Tou se zvyšuje částka rodičovského příspěvku ze stávajících 220.000 Kč na 300.000 Kč. Zvýšený příspěvek mohou čerpat všichni budoucí rodiče. Týká se i rodičů současných, jejichž nejmladší dítě ještě nemá 4 roky a rodiče k 1. lednu 2020 dosavadních 220 tisíc ještě nevyčerpali.

Zákon o registru smluv č. 340/2015 Sb. nabyl účinnosti dne 1. července 2017. Po více než dvou letech od jeho účinnosti už nemáme ani tolik problémy se základními otázkami, jako je zveřejňování smluv, určení povinného subjektu apod., nýbrž s řešením prvních smluv, které byly zveřejněny, a to ne vždy správně.

Prof. Jan Musil je jedním z hrstky vyvolených představitelů právnického stavu, kteří vystoupali až na pomyslný právnický Olymp. Ještě méně je těch, kterým se to podařilo opakovaně. Jan Musil se stal jednou z takových osob, když v lednu roku 2014 obhájil své křeslo na soudě sídlícím v brněnské Joštově ulici. V lednu tohoto roku své působení v roli strážce ústavnosti ukončil, a to po úctyhodných 15 letech.

V souvislosti s připravovanou novelou zákona o soudech a soudcích opětovně vyvstala otázka ústavních souvislostí opakovaného výkonu funkce předsedy a místopředsedy soudu. Jedná se o variaci na téma deset let starého nálezu Ústavního soudu, který doposud vyvolává emoce.

Česká republika zažila v roce 1989 převrat, při němž za sebou zanechala svou totalitní minulost a přešla k novému systému uspořádání státu, a to demokratickému. Tento přechod je mimo jiné charakterizován snahou o zakotvení a garantování lidských práv, což je typickým znakem demokratické společnosti.

Zjistil jsem, že práce na Ústavním soudu má určitá úskalí. Pozoruji na sobě, že jak slábnou mé vědomosti a povědomí o pozitivním právu, tím podstatně sílí mé právní názory na to, jak by pozitivní právo mělo vypadat. Můj dnešní příspěvek bude toto úskalí dobře ilustrovat.

Letos je to 10 let od přijetí antidiskriminačního zákona. Veřejný ochránce práv nesmí zasahovat do rozhodovací činnosti soudů. Přesto se dnes zaměřím na rozhodnutí vydaná v antidiskriminačních věcech, jsou důležitá, protože dotvářejí právo.

Mé dnešní téma není nijak sofistikované a nemá žádnou teoretickou ambici. V zásadě jde o popis doprovázený plytkými komentáři. Rád bych vám popsal, jaké návrhy ústavních zákonů se toho času nacházejí v Poslanecké sněmovně.

Internet je v současné době důležitým nástrojem v životě jednotlivce. Internet slouží ke komunikaci mezi lidmi navzájem, i mezi jednotlivci a vládou, k přijímání informací a vyjadřování názorů a myšlenek. Prostřednictvím internetu vykonává jednotlivec svá základní práva, jako je např. právo na svobodu vyjadřování a právo přijímat informace, právo na soukromí, na vzdělání apod.

Na začátku letošního roku jsem byl poněkud rozptýlen hájením nezávislosti Nejvyššího správního soudu. Tato událost poskytla řadu příkladů k zamyšlení o nezávislosti soudů, kdo ji má bránit a kdo jsou ti útočníci?

Nedávno jsme oslavili 20 let existence zákona č. 106/1999 Sb. (dále jen „InfZ“), byl totiž přijat 11. května 1999. Je ale stále aktuálním a vděčným tématem pro rozbor soudní judikatury a zamyšlení se nad svými ústavněprávními základy. Jde také o zajímavé téma z pohledu hranic soudcovského dotváření a přetváření práva.

"Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého." - John Stuart Mill

Jak by se dal metaforicky vyobrazit ideální ústavní soud? Rozhoduje Senát příliš politicky? Zapadá do českého ústavního systému klouzavý mandát? Pamatují si právníci vtipy? Kdo je v očích dalšího z přednášejících odborného kongresu Právní prostor - profesora Jana Kysely - největší právnickou osobností? To a mnohem více se dočtete v následujícím rozhovoru.

Ke střetu základních lidských práv a svobod dochází dnes a denně a mnozí z nás jej ani nestačí postřehnout, natož aby měli zájem, energii a čas na to hodnotit, proč a za jakých podmínek k podobnému zásahu došlo a zda byl takovýto zásah oprávněný či nikoliv.

Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Ivo Pospíšil, Ph.D., se domnívá, že složitost a nepřehlednost práva silně oslabuje legitimitu zásady neznalost zákona neomlouvá. Důsledné opuštění této zásady by však podle něj vedlo k rozkladu práva, právnímu partikularismu, relativismu či subjektivismu. Jak se tedy vypořádat s hypertrofií právních norem, nadto dotvářených bohatou judikaturou nejvyšších soudních instancí?

Problematika asistované reprodukce se stále více dostává do popředí celospolečenského zájmu.

Předkládaný příspěvek se věnuje zejména teoretickým konceptům, které jsou spojeny se vznikem ústav nebo s jejich změnami, ať už se jedná o změny parciální, nebo komplexní, kdy dochází k přijetí zcela nových ústavních listin. Ústavy se obecně spolu s vývojem společnosti kontinuálně přizpůsobují aktuálním okolnostem, proto jsou změny těchto dokumentů relativně časté.

Profesní etika je jakýsi soubor pravidel, která dopadají na konkrétní profese. S vymezením etických pravidel se pak setkáváme zejména v profesích, jejichž představitelé přichází do kontaktu s lidmi (lékaři, psychologové, právníci), neboť ti musí řešit velmi citlivé problémy, lidé si k nim přichází pro radu, když sami věci nerozumí.