Limity samosprávy a péče o silniční zeleň

Soudy měly dlouho za to, že obec, jelikož “zeleň nacházející se na veřejných prostranstvích je veřejnou zelení” a obec je subjektem odpovědným za péči o veřejnou zeleň a to i na pozemcích, které nejsou v jejím vlastnictví, neboť “ochrana veřejné zeleně spadá do samostatné působnosti”. A proto obci, jakožto “provozovateli zdroje ohrožení”, může silniční správní úřad podle § 35 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích uložit povinnost odstranit toto ohrožení bez ohledu na to, zda je obec vlastníkem předmětných pozemků či nikoliv.

Ústavní soud však nesouhlasil.

Obec má sice oprávnění v samostatné působnosti při ochraně veřejné zeleně obecně závaznou vyhláškou ukládat povinnosti “k zajištění udržování čistoty … zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně”, ale to neznamená, že má povinnost tyto činnosti přímo provádět na vlastní náklad nebo za ně nést odpovědnost. Podle Ústavního soudu nelze z obcí činit “správce cizích nemovitostí” v případech veřejného prostranství odlišných vlastníků. Správa na úseku silniční dopravy, včetně ochrany silnic a dohledu nad bezpečností silničního provozu, je svěřena příslušným silničním úřadům, jež jsou mimo jiné nadány pravomocí nařizovat odstranění zdrojů jeho rušení vlastníkům či jeho provozovatelům. Obce nejsou provozovatelé veřejné zeleně.

Celý text judikátu si můžete přečíst zde