Ústavní právo

Přestože již máme nějaký čas po volbách do zastupitelstev obcí („komunální volby“), pokládáme i tak za přínosné se s odstupem času a nadhledem ohlédnout za nedávnými komunálními volbami, především za jejich systémem, nyní již bez emocí, a také s prezentací některých výsledků.

Následující článek je prvním ze série článků věnujících se ochraně a právům lidského plodu v trestním právu. Obecně pojednává o problematice počátku lidského života, o možné aplikaci práva na život i na oblast prenatálního vývoje lidského života, o formách ochrany lidského plodu a o právech náležejících každému, resp. každému, kdo spadá pod pojem každý.

Svoboda projevu je v českém právním řádu zakotvena v čl. 17 Listiny základních práv a svobod a jako jedna ze základních svobod zaručuje každému právo na informace a svobodné vyjadřování svých názorů. Svoboda projevu ovšem není bezmezná a má své limity. To platí dvojnásob v případě mediálních výstupů bulvárních médií, jejichž časté projevy prostřednictvím kritických, zesměšňujících nebo urážlivých článků mohou neoprávněně zasahovat do práv jednotlivců a narušovat jejich soukromí, důstojnost nebo dobrou pověst. Zejména u tzv. veřejně činných osob.

Tento příspěvek otevírající novou sekci kongresu věnovanou fenoménu judikatury bych rád zaměřil na obecný úvod do tématu a základních pojmů. Soustředil bych se v rámci svého vystoupení tak spíše na samotné „technické“ zpracování soudních rozhodnutí v rámci procesu tvorby a publikace judikatury, než na otázky týkající se jejich aplikace a závaznosti.

Mohutné intelektuální a sociální hřmění, za nějž se v 18. a 19. století v Evropě zrodily ideje právního státu, mělo nutně za následek posun do fáze sekundární, chránící čerstvě narozený koncept právního státu. Garancí absolutní a ultimátní se stalo nezávislé soudnictví. Vývoj právního myšlení na našem kontinentu po druhé světové válce nás pak přivedl od pojmu „právní stát“ k pojmu „soudcovský stát“.

Pro začátek je třeba vymezit si rozdíl mezi ústavním systémem a ústavním pořádkem. Ústavní pořádek představuje soubor ústavních předpisů České republiky vymezených v čl. 112 Ústavy, je to vlastně polylegální Ústava, ústava v širším smyslu, která má význam normativní. Oproti tomu ústavní systém tvoří soustava ústavních orgánů České republiky a jejich vzájemných vztahů. Jedná se tedy o pojem institucionální.

Téma závaznosti soudní judikatury je velmi obecné a teoretické. Zaměřím se proto spíše na konkrétnější osobní postřehy a poznámky. Uvedu svůj dojem o krizi incidenční závaznosti. V kontinentální Evropě máme s incidenční závazností rozhodnutí, tedy závazností v konkrétní věci, největší zkušenost.

Občas se v souvislosti s referendem objevují teze, podle kterých není demokracie bez referenda úplná, nebo absence referenda v našem ústavním pořádku představuje jakýsi ústavní deficit. Obě tyto formulace najdeme například v důvodové zprávě k poslednímu vládnímu návrhu ústavního zákona o obecném referendu z minulého volebního období, který nakonec nebyl schválen.

Vybrala jsem si téma odpovědnosti soudců – a předesílám, že se chci zaměřit na odpovědnost jinou než kárnou. Tedy na oblast jednání soudců, u kterého je zřejmé, že není a nebude předmětem jednání kárného senátu. Chci mluvit o odpovědnosti soudců, u které nehrozí kárné opatření za to, že ji neunesou. Ale přesto je důležitá a to, jak s ní soudci nakládají, má velký vliv na důvěru společnosti v soudnictví.

Mé dnešní téma je bezpochyby velmi aktuální. V době, kdy jsem si ho vybíral, netušil jsem, že ještě v době přednášení bude natolik aktuální. Toto téma budí mnoho emocí, bylo již k němu hodně řečeno, ať už v politologickém, ústavněprávním, mediálním či celkově společenském diskursu. Do problematiky bych rád vnesl pohled kontextový.

Advokáti jsou při výkonu svého povolání vázáni řadou povinností, a to nejen vůči svým klientům, ale i vůči České advokátní komoře a advokátnímu stavu jako takovému. Jednou z nejdůležitějších z nich je povinnost mlčenlivosti.

V České republice se před národními soudy soudí velká spousta cizinců, kteří jsou znevýhodněni neznalostí českého jazyka během soudních řízení. Dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod má každý právo na spravedlivý proces a pokud se jedná o cizince tak dle čl. 37 odst. 4 Listiny mají mít právo na tlumočníka, pokud prohlásí, že jazyk řízení neovládají.

Jsou čeští občané připraveni na referendum? Prof. JUDr. Jan Kysela, Ph.D., DSc., míní že nikoli. Ústavní právník a odborník v oboru státovědy a politologie na téma referenda v českém ústavním pořádku vystoupí již za několik dní na kongresu Právní prostor.

Parlamentní systém by se mohl přeměnit na polo-prezidentský, cesty k němu jsou v zásadě dvě, říká v rozhovoru pro Právní Prostor JUDr. Tomáš Havel, Ph.D. Se svým příspěvkem zabývajícím se mimo jiné i tématem role prezidenta republiky při utváření a ustavení vlády v České republice vystoupí na kongresu Právní prostor 2018.

„Ústavní soud není deus ex machina a soudci ústavního soudu nejsou blanickými rytíři,“ říká k možnému vlivu Ústavního soudu na současnou politicko-společenskou situaci jeho generální sekretář. Směřujeme k formální závaznosti judikatury? Formuje rozhodovací praxe Ústavního soudu veřejné mínění? Na tyto a další otázky odpovídá JUDr. Mgr. Ivo Pospíšil, Ph.D.

Pastorace nemocných v ČR je náboženskou službou neevangelizačního typu, charakterizovaná třemi pojmy: dobrovolná služba, nezdravotní péče a neevangelizační charakter. Služba nemocničních kaplanů je totiž převážně lidským, existen­ciálním, psychologickým, emočním a podpůrným doprovázením pacientů v kontextu jejich nemoci ale má širší dopad: na rodiny, příbuzné a blízké osoby nemocných ale i na nemocniční personál.

Pastorace nemocných v ČR je náboženskou službou neevangelizačního typu, charakterizovaná třemi pojmy: dobrovolná služba, nezdravotní péče a neevangelizační charakter. Autorka se v příspěvku zaměřila především na tu část činnosti nemocničních kaplanů, která přesahuje čistě náboženské působení.

Posledních několik měsíců je nezvykle bohatých na nejrůznější ústavněprávní témata – ať už se jedná o parlamentní či prezidentské volby, sestavování vlády nebo výročí vstupu Ústavy v účinnost. Na některé aktuální otázky jsme se proto zeptali experta na Ústavu doc. Jana Wintra z Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Účelem zákona o svobodném přístupu k informacím je umožnit veřejnosti realizovat právo na informace ve vztahu k orgánům státní správy a územní samosprávy. Toto pravidlo by se mělo vztahovat i na poskytování informací o platech zaměstnanců těchto orgánů. To ovšem neplatí absolutně, protože informace o platu zaměstnance jsou osobním údajem a tím pádem podléhají jisté ochraně.

Zákon biologickému otci neumožňuje....

Od začátku října funguje takzvaná účtenková loterie. Ministerstvo financí chce s její pomocí motivovat lidi, aby žádali vydání účtenky, a tím donutili prodejce podléhající EET poctivě registrovat tržby. Loterie bude fungovat minimálně jeden rok. Každý měsíc se budou losovat náhodné účtenky, hlavní výhra bude až milion korun. Státu hrozí obrovské pokuty za sběr neadekvátního množství osobních údajů.

Dne 1. července 2017 nabyla účinnosti i poslední část zákona č. 340/2015 Sb., o registru smluv (dále též „ZRS“). Smlouva, která má být podle zákona uveřejněna v registru, ale nebude do něj (fakticky či právně) vložena, nebude účinná, tedy nebude možné z ní plnit,[1] ledaže by byla dána výjimka v § 6 odst. 2 ZRS.[2] Po 3 měsících bude smlouva, která nebyla uveřejněná v registru smluv, zrušena od samého počátku. Doslova v předvečer plné účinnosti registru smluv vydal Ústavní soud nález, který, byť nepřímo, odpovídá na některé otázky spojené s registrem.

S blížícími se parlamentními volbami by se slušelo připomenout si loňské flagrantní porušení soukromí, kterého se dopustil jeden pražský lékař tím, že dne 3. října 2016 využil osobní údaje v rozsahu jméno, příjmení a adresa bydliště svých přibližně 11.000 pacientů a rozeslal jim dopis, ve kterém je informovat zejména o rekonstrukci polikliniky Malešice, ale neopomněl zmínit ani svou kandidaturu do Senátu Parlamentu České republiky a v souvislosti s tím je žádal o podporu v souvisejících volbách.

Ústavní soud České republiky se nedávno zabýval značně osobitým a pro mnohé velmi zajímavým případem, jehož předmětem byl způsob dopadení zloděje elektrokola. Stěžovatelkou zde byla společnost, z jejíž provozovny bylo odcizeno nové elektrokolo, zloděj byl však zachycen na kamerový záznam, který stěžovatelka následně zveřejnila na svém facebookovém profilu s výzvou, aby se kdokoliv, kdo bude schopen a ochoten pachatele identifikovat a pomoci s jeho dopadením, stěžovatelce ozval a poskytl jí informace. Za to stěžovatelka současně nabídla finanční odměnu.

V tomto článku postupně analyzuji právní úpravu indemnity a imunity prezidenta České republiky. V závěru shrnu výsledky své analýzy a pokusím se navrhnout vhodnou úpravu de lege ferenda.