Problém pro ministerstvo představoval především název sdružení, který v historickém kontextu představoval paralelu se sudetoněmeckými spolky a je tak schopen vyvolávat nesnášenlivost a nenávist. Městský soud však toto rozhodnutí třikrát zrušil pro nepřezkoumatelnost. Nejvyšší soud k tomu dále uvádí, že řízení o registraci podle zákona o sdružování občanů nebylo založeno na povolovacím principu a registraci lze odmítnout pouze z důvodů uvedených v § 8 zákona o sdružování občanů, tedy pokud by to bylo nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých.
Ačkoliv Nejvyšší správní soud shledal, že deklarace v čl. 3 stanov sdružení (odsouzení etnických čistek po druhé světové válce, odmítání některých Benešových dekretů) jsou nepochybně kontroverzní, provokativní a společensky velmi citlivé, hlásání těchto myšlenek samo o sobě neodůvodňuje zásah do sdružovacího práva. Naopak, předmětný zásah do ústavně zaručeného práva sdružovat se omezoval názorovou pluralitu, která je základním znakem demokratické společnosti.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()