Články s tagem: podpis

Setkali jste se někdy se situací, že Vám zmizel podpis z dokumentu? Já ano a důsledky zmizení byly výrazně nepříjemné.

Směnka, tradiční a ve své podstatě rigidní cenný papír, se může jevit jako právní instrument, jehož výklad je již desítky let ustálený. Opak je však pravdou.

Datové schránky dnes představují jeden z nejpoužívanějších zabezpečených komunikačních kanálů pro elektronické doručování písemností, a to nejen mezi soukromým a veřejným sektorem, ale i mezi soukromými osobami navzájem. Jaké jsou výhody a nevýhody doručování prostřednictvím datových schránek?

Unijní nařízení eIDAS přineslo značné rozvolnění požadavků, kladených na elektronické podpisy. Ani původní právní úprava nevylučovala existenci tzv. prostých elektronických podpisů, nicméně i po nich požadovala, aby „někomu patřily“ a umožňovaly ověřování identity podepsané osoby – a to i ve vazbě na konkrétní podepisovaný obsah. Dnes už od nich není nic takového požadováno, a tak prostým elektronickým podpisem může být i něco zcela anonymního, například smajlík či jiný emotikon, co není nijak vázáno ani na konkrétní identitu podepisující osoby, ani na konkrétní podepisovaný obsah, a nemusí tak postačovat k zachování písemné formy. Jak se s nezávislostí na konkrétním obsahu vyrovnávají služby pro on-line podepisování, jako DocuSign, DigiSign, Signi, Podpisovna atd., aby mohly zachovávat písemnou formu?

Prosté elektronické podpisy, vytvářené v rámci služeb pro on-line podepisování (jako je DocuSign, DigiSign, Signi, Podpisovna a další) posuzujeme podle toho, co nám o nich říká příslušná služba – je to ona, kdo nám dosvědčuje identitu podepsané osoby. Proto velmi záleží na tom, jak důkladně si služba sama ověřuje identitu svých uživatelů. V závislosti na cenovém plánu i volbě uživatele se může spokojit i s neověřenou a pouze deklarovanou identitou, kterou přenáší i do svých záznamů o provedených úkonech, a která nemusí vždy odpovídat skutečnosti. Tyto záznamy je proto nutné pozorně číst a vyhodnocovat. Zvláště mají-li sloužit jako důkazy v případě nějakého sporu.

V poslední době se lze stále častěji setkat s podepisováním elektronických dokumentů prostřednictvím komerčních služeb pro on-line podepisování, jako jsou např. DocuSign, Adobe Sign, či tuzemské DigiSign, Podpisovna, Signi a další, a to pomocí tzv. prostých elektronických podpisů. Vznikají i první judikáty, které řeší spory o takto podepsané dokumenty. Co vlastně jsou prosté elektronické podpisy, co na jeden konkrétní případ jejich využití říkají loňská rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 20 C 176/2021–220 a Městského soudu č. j. 54 Co 217/2024-259, co naopak neříkají a v čem podle našeho názoru nejsou tato rozhodnutí zcela přesná?

Evropská unie vstupuje do nové digitální éry. I tak by se dalo označit přijetí nařízení eIDAS 2.0 v čele s jeho hlavní novinkou – evropskou peněženkou digitální identity. Tento nástroj má potenciál změnit způsob, jakým ověřujeme svou totožnost, přistupujeme ke službám státu i soukromého sektoru nebo podepisujeme dokumenty. A to odkudkoliv, na pár kliknutí a bezpečně prostřednictvím jediné aplikace. Co nám tato novinka přinese a jak se na ni má připravit Vaše organizace, aby získala konkurenční výhodu?

Lze ověřený podpis nahradit elektronickým ověřeným podpisem? Co umožňuje právní praxe a jaká je realita elektronického ověřování?

To, čemu se v praxi říká „prosté elektronické podpisy“, představuje určitou zbytkovou kategorii – takových elektronických podpisů, které nesplňují ani ty nejméně přísné požadavky, kladené právní úpravou na konkrétní druhy elektronických podpisů. Mnohdy je ale tato zbytková kategorie (nesprávně) stavěna na roveň úplně všem elektronickým podpisům.

Právo vnímá podpis jako projev vůle fyzické osoby vůči konkrétnímu obsahu. Technické standardy pro elektronické podpisy ale dokážou rozlišovat mezi „právním“ podpisem, který vyjadřuje nějaký závazek, resp. projev vůle vůči podepsanému obsahu, a „technickým“ podpisem, který žádný závazek vůči podepsanému obsahu nevyjadřuje.

To, čemu se u nás nesprávně říká zaručený elektronický podpis, se v angličtině jmenuje Advanced Electronic Signature. V doslovném překladu „pokročilý“, „rozšířený“ či „vylepšený“ elektronický podpis. Čím je ale takovýto druh podpisu rozšířený či vylepšený a jak vypadá „holý“ elektronický podpis, bez rozšíření, resp. vylepšení?

Když se řekne „zaručený elektronický podpis“, snad každý si pod tím představí takový druh podpisu, na který se může spoléhat – že je pravý, neboli že skutečně patří tomu, komu patřit má. Leč chyba lávky: to, čemu česká právní úprava říká zaručený elektronický podpis, je jen nesprávné a matoucí označení pro takový podpis, který nemá za úkol zaručovat to, komu patří. A tak to také obecně nezaručuje.

Když technické obory, stejně jako běžná praxe, mluví o různých druzích elektronických podpisů, chápou je jako disjunktní pojmové kategorie. Například když říkají „kvalifikovaný elektronický podpis“, míní tím takový, který není současně ani uznávaným elektronickým podpisem, ani zaručeným elektronickým podpisem. Právní úprava ale pojímá jednotlivé druhy elektronických podpisů odlišně. Jako do sebe vnořené kategorie: kvalifikovaný elektronický podpis je pro právo současně i uznávaným elektronickým podpisem, a současně i zaručeným elektronickým podpisem. Důsledkem je nepříjemné terminologické zmatení. To má ale i další příčiny a další podoby.

Autor si dává za cíl v tomto článku popsat podmínky za kterých je možné využít záznamy projevů člověka v civilním, trestním a správním řízení.

K sepsání tohoto výkladu mne „donutila“ praxe a mnoho dotazů z řad podepisujících. Tápou v tom, na který dokument patří vlastnoruční podpis a na který jen podpis.

Identifikační údaje na podpisových arších nemusí podepisující osoby vlastnoručně vyplňovat

Daňový subjekt - ať už fyzická či právnická osoba - může zmocnit jakoukoliv fyzickou nebo právnickou osobu k úkonům vůči správci daně, a to buďto v dílčím či generálním rozsahu.

Málokterý dokument má takovou moc jako závěť. Je to právě ona, která dokáže způsobit, že „lidi, kteří jsou za normálních okolností dokonale přímí a sympatičtí, se zkroutí jako vývrtka a propadnou chamtivosti při pouhých slovech "zůstavuji či odkazuji“.[1]

Svět se změnil. Nejde jen o současnou krizi způsobenou příchodem koronaviru a tlakem na sociální izolaci a primárně elektronickou komunikaci. Již předtím začala doba digitální. Mobilní telefon nás zná více, než si myslíme, nové technologie se rojí jako houby po dešti. Jenže lidé se nemění, nebo ne tak rychle. Naše vědomosti na poli digitalizace se zvyšují postupně, rozumné návyky a obyčeje se teprve tvoří.

Svět se změnil. Nejde jen o současnou krizi způsobenou příchodem koronaviru a tlakem na sociální izolaci a primárně elektronickou komunikaci. Již předtím začala doba digitální. Mobilní telefon nás zná více, než si myslíme, nové technologie se rojí jako houby po dešti. Jenže lidé se nemění, nebo ne tak rychle. Naše vědomosti na poli digitalizace se zvyšují postupně, rozumné návyky a obyčeje se teprve tvoří.

Svět se změnil. Nejde jen o současnou krizi způsobenou příchodem koronaviru a tlakem na sociální izolaci a primárně elektronickou komunikaci. Již předtím začala doba digitální. Mobilní telefon nás zná více, než si myslíme, nové technologie se rojí jako houby po dešti. Jenže lidé se nemění, nebo ne tak rychle. Naše vědomosti na poli digitalizace se zvyšují postupně, rozumné návyky a obyčeje se teprve tvoří.

V březnu 2019 rozvířilo vody dodavatelů i uživatelů technologie tzv. dynamického biometrického podpisu (dále jen „DBP“) svérázné rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen „ÚOOÚ“).[1]

V březnu 2019 rozvířilo vody dodavatelů i uživatelů technologie tzv. dynamického biometrického podpisu (dále jen „DBP“) svérázné rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen „ÚOOÚ“),[1] které nám neznámému subjektu (dále jen „účastník řízení“) uložilo pokutu ve výši 250 000 Kč primárně za to, že údajně porušil zásadu zpracování osobních údajů stanovenou v čl. 5 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) 2016/679 (GDPR), tedy zásadu, že osobní údaje musí být přiměřené, relevantní a omezené na nezbytný rozsah ve vztahu k účelu, pro který jsou zpracovávány („minimalizace údajů“).[2]

V březnu 2019 rozvířilo vody dodavatelů i uživatelů technologie tzv. dynamického biometrického podpisu (dále jen „DBP“) svérázné rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen „ÚOOÚ“),[1] které nám neznámému subjektu (dále jen „účastník řízení“) uložilo pokutu ve výši 250 000 Kč primárně za to, že údajně porušil zásadu zpracování osobních údajů stanovenou v čl. 5 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) 2016/679 (GDPR), tedy zásadu, že osobní údaje musí být přiměřené, relevantní a omezené na nezbytný rozsah ve vztahu k účelu, pro který jsou zpracovávány („minimalizace údajů“).[2]

Praha 8. března (ČTK) - Podporovatelé nezávislých kandidátů na prezidenta budou muset na nominační petici připsat ke jménu číslo občanského průkazu nebo cestovního pasu. Změna, kterou dnes schválil Senát většinou pouhých dvou hlasů, má omezit možnost vyřazení kandidátů kvůli neuznaným podpisům. Nadále jich bude muset být nejméně 50.000.