Dne 27. ledna tohoto roku vydal Nejvyšší soud České republiky rozsudek,[1] v němž zaujal jasný postoj k určitým specifickým situacím, jež vznikají v rámci rozhodování ve věcech odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným zahájením trestního stíhání. V předmětném rozhodnutí Nejvyšší soud explicitně judikoval, že odpovědnost státu za škodu nastává i v takových případech trestního stíhání, kdy bylo usnesení o zahájení trestního stíhání státním zástupcem na základě podané stížnosti z důvodu nezákonnosti či nedůvodnosti zrušeno.

Vražda nebo zabití? Na první pohled se hranice mezi těmito dvěma trestnými činy může zdát jasnou, zejména díky znění trestního zákoníku,[1] dle kterého je za vraždu považováno „úmyslné usmrcení“, kdežto zabitím je myšleno „úmyslné usmrcení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného“.

Dne 20. listopadu 2014 informovala některá internetová média[1] o mezinárodně koordinované policejní akci, při které útvary Policie České republiky zadržely celkem 5 osob vietnamské národnosti kvůli důvodnému podezření ze spáchání závažných trestných činů na úseku ochrany veřejného pořádku.

Kauza tzv. Berdychova gangu je širší veřejnosti známa v reakci na enormní zájem médií v době jejího soudního projednávání v letech 2005 a 2006. Tuto kauzu navíc dále zpopularizovala jak literatura žánru investigativní žurnalistiky[1], tak i televize, kde se stala předlohou televizního seriálu.[2]

V nedávné době informovala internetová média o kauze muže podezřelého z vraždy,[1] následně obviněného a postaveného před vazební soud. Na první pohled nic ojedinělého. Neobvyklou však tuto kauzu lze spatřovat v okolnostech probíhajícího řízení. Z právního hlediska totiž nejsou jádrem skutková zjištění, ale údajné procesní pochybení soudce rozhodujícího o vazbě, který měl takto činit bez přítomnosti obhájce obviněného.