Trestní právo | Pavel Kohút | 30.12.2014

Rozdíl mezi trestným činem vraždy a zabitím Zdroj: Fotolia

Rozdíl mezi trestným činem vraždy a zabitím

Vražda nebo zabití? Na první pohled se hranice mezi těmito dvěma trestnými činy může zdát jasnou, zejména díky znění trestního zákoníku,[1] dle kterého je za vraždu považováno „úmyslné usmrcení“, kdežto zabitím je myšleno „úmyslné usmrcení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného“.

Pavel Kohút

Pavel Kohút

asistent v AK doc. JUDr. Tomáše Gřivny, Ph.D.

Pavel Kohút

asistent v AK doc. JUDr. Tomáše Gřivny, Ph.D.

V praxi nicméně nastává problém právě s kvalifikací předmětného skutku jako trestného činu zabití, a sice kvůli dokazování motivace pachatele v době spáchání předmětného skutku.

Na úvod je důležité zmínit, že ke kvalifikaci konkrétního skutku jako trestného činu zabití přistupují orgány činné v trestním řízení velmi zřídka. Z policejních statistik[2] plyne, že za roky 2012 a 2013 bylo na území České republiky zjištěno celkem 370 vražd oproti pouhým dvěma případům zabití. O obdobně nerovném poměru páchání těchto dvou trestných činů hovoří i statistiky soudů. Vzhledem k tomuto stavu je tedy zřejmé, že při výkladu podmínek naplnění skutkové podstaty trestného činu zabití postupují orgány činné v trestním řízení značně restriktivně, a to co se týče aplikačního dosahu privilegujících podmínek. Tedy málokdy příslušné orgány spatřují v motivaci pachatele „strach, úlek, zmatek, jiné omluvitelné hnutí mysli nebo předchozí zavrženíhodné jednání pachatele.“

Z judikatury Nejvyššího soudu České republiky[3] plyne, že pro kvalifikaci konkrétního skutku jako trestného činu zabití je třeba zcela nepochybné příčinné souvislosti mezi spácháním trestného činu a privilegujícími okolnostmi. Tedy strachem, úlekem, zmatkem, jiným omluvitelným hnutím mysli anebo předchozím zavrženíhodným jednáním poškozeného. Tyto privilegující okolnosti musí být současně mimořádně závažné. Co se týče konkrétně okolnosti zavrženíhodného jednání poškozeného, zde je nutné vyprovokovat pachatele ke spáchání trestného činu způsobem, který je v příkrém rozporu s morálkou, kdy tato provokace musí být odpovídající k hodnotě představující lidský život.[4] Z rozhodovací praxe vrcholných soudů lze tedy dovodit, že uvedené privilegující okolnosti jsou vzhledem ke konkrétním případům vykládány taktéž značně restriktivně.

M. Š.[5] byla obžalována z pokusu trestného činu vraždy. Svého přítele měla celkem na 12 místech jeho těla pobodat nožem. Tohoto skutku se měla dopustit potom, co na ní přítel „vystartoval“. Ve snaze o překvalifikování předmětného skutku na trestný čin zabití se tímto tvrzením obžalovaná hájila. Vzhledem k výše uvedené judikatuře Nejvyššího soudu České republiky je však třeba konstatovat, že k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zabití je třeba daleko závažnějšího předchozího jednání poškozeného než pouhé „vystartování“, a to ať již si pod slovem „vystartovat“ představíme téměř cokoli.

*Autorem příspěvku je Pavel Kohút, asistent v AK Gřivna.

  


[1] Publikovaný pod č. 40/2009 Sb.

[2] http://www.policie.cz/statistiky-kriminalita.aspx

[3] Např. usnesení NS ČR ze dne 23. listopadu 2011 ve věci sp. zn. 7 Tdo 1380/2011.

[4] Usnesení NS ČR ze dne 27. července 2011 ve věci sp. zn. 6 Tdo 693/2011 či usnesení NS ČR ze dne 11. ledna 2012 ve věci sp. zn. 3 Tdo 1539/2011.

[5] http://hradec.idnes.cz/pokus-o-vrazdu-u-soudu-hradec-kralove-dwx-/hradec-zpravy.aspx?c=A141107_133118_hradec-zpravy_kvi

trestní právo vražda zabití

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze