JUDr. Jiří Solil

Po nedávném vystoupení současného ministra vnitra Milana Chovance propagujícího možnost zabavování motorových vozidel pachatelům přestupků nebo trestných činů a vyzývající k takovému postupu orgány policie i justice, včetně případných legislativních změn vyhovujících takovému názoru, vznikla na uvedené téma nejen v odborných kruzích rozsáhlá polemika.

Institut odposlechu je relativně obšírně upraven v § 88 an. zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v platném znění, dále jen „trestní řád“. Základní vstupní podmínkou je vedení trestního řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let pro vyjmenované zločiny nebo jiné úmyslné trestné činy, k jejichž stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva.

Při státem inzerované oblíbené rétorice o tzv. nulové toleranci k pachatelům přestupků, popř. trestných činů, v silniční dopravě, zejména ve vztahu k nedodržování povolené rychlosti a konzumaci alkoholu, vzniká zásadní otázka, nejen ohledně možné tvrdosti postihu, ale ohledně samotné existence mnohých takových omezení.

Od 1.1.2014 nabyl účinnosti tak velmi diskutovaný zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tedy tzv. nový občanský zákoník, dále také „NOZ“, který znamená možná větší změnu v civilním právu, než tomu bylo v právních úpravách po roce 1990. O jeho nedokonalostech a mnohdy i chybách, stejně jako navazujících předpisů, již bylo uvedeno dosti. Zbytečně.

Je všeobecně známou premisou, že doznání je polehčující okolnost. Jak říká i parafráze, také jistý trest. Přes uvedené tato skutečnost ne vždy platí, a to zejména při použití zvláštního ustanovení zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v platném znění, dále jen „trestní řád“, ve smyslu § 307 a 308 trestního řádu – podmíněné zastavení trestního stíhání a ve smyslu § 309 až 314 trestního řádu – narovnání.

Právní úprava se napříč předcházejícími režimy vždy snažila zajistit dítěti otce, při předpokladu, že osoba matky je známa. Nejinak tomu bylo v úpravě zákona o rodině, jehož účinnost skončila k 31.12.2013 a s určitými změnami tomu není jinak ani při současné právní úpravě tzv. nového občanského zákoníku.

Účinností novely zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), v platném znění, o zřízení centrálního registru zbraní vstoupila do našeho života norma snažící se lépe podchytit legální držení zbraní na území České republiky.

Legislativa týkající se úpadku prodělala za svou poměrně krátkou existenci velmi silný a bouřlivý vývoj. Nejprve byl s účinností ode dne 1.10.1991 přijat zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Následovaly jeho poměrně rozsáhlé novely a nakonec byl vystřídán ke dni 1.1.2008 zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), který prožívá ještě daleko silnější legislativní vývoj.

Už je tomu několik let, co máme za sebou přijetí, a zejména nabytí účinnosti, zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a tedy i zrušení zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon. V rámci současného vývoje najdeme rozsáhlé novelizace trestního zákona a trestního řádu, které přinesly nesporně zbytečnou změnu názvosloví i přečíslování již ustáleného paragrafovaného znění, zejména zvláštní části trestního zákoníku.

Při existenci stálých potřeb legislativních puristů o zvyšování tempa přijímaných novel a novelizací i v trestním právu, jednou z mála stálic trestního zákoníku i trestního řádu zůstává věková hranice trestní odpovědnosti, tedy dovršení 15. roku věku.

Základem fungování jakéhokoliv státního celku je vytvoření určitých jistot a garancí pro osoby zdržující se na jeho území. V dnešní době, po ukončení zlatého standardu, kdy státní měny mohly být vydávány pouze, byly-li kryty konkrétní komoditou, je potřeba takových jistot a garancí historicky nejvyšší.

Při novoročním projevu prezidenta republiky Václava Klause v roce 2013 byla vyhlášena částečná amnestie. Zcela tak zanikly výzvy prezidenta před ukončením jeho mandátu k větší vnímavosti a zejména ke snížení různých zákazů a příkazů státu ve prospěch svobod občanů. Naopak vypukla hysterická reakce, mnohdy přetrvávající dodnes.

V poslední době jsme logicky svědky mnoha komentářů mezinárodního práva a jeho porušování v souvislosti s ukrajinskými událostmi, zejména pak s událostmi krymskými. Různí odborníci a redaktoři se předhání ve výčtu porušení mezinárodního práva ze strany Ruské federace. Politiky pochopitelně nevyjímaje.

V dnešní době se stává stále aktuálnějším téma nutné obrany, zejména legálního použití zbraní v souvislosti s právní odpovědností.