Mgr. Milan Gašparík

Senát schválil novelu zákona o soudech a soudcích, která výrazně omezuje působení přísedících v soudních řízeních. Novelu má aktuálně na stole prezident.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) se ve svém nedávném rozsudku ze dne 25.10.2023, sp. zn. 25 Cdo 154/2023, zabýval předpoklady objektivní odpovědnosti vlastníka a provozovatele dopravního prostředku v situaci, kdy došlo ke zranění cestující v tramvaji poté, co upadla v důsledku rozjetí tramvaje ze zastávky.

Ochranná funkce zákoníku práce se ve vztahu k těhotným zaměstnankyním projevuje ještě intenzivněji. Výrazná specifika lze pozorovat zejména v úpravě jednostranného ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, kdy prakticky jediným výpovědním důvodem je zrušení zaměstnavatele nebo jeho části. Zaměstnavatel nemůže jednostranně ukončit pracovní poměr těhotné zaměstnankyně výpovědí z jiných důvodů, ani okamžitým zrušením pracovního poměru.

Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „NS ČR“) se ve své recentní judikatuře[1] zabýval okamžikem počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty v případech, kdy splatnost závazku není mezi stranami explicitně dohodnuta a není stanovena ani zákonem, rozhodnutím orgánu veřejné moci nebo jinak. NS ČR se tak vyjádřil k otázce, na jejímž řešení nepanuje jednotný názor a je předmětem bohatých diskuzí v odborných kruzích i rozhodovací praxe českých soudů

Jedním z nejváženějších lidských práv zaručovaných v demokratických právních státech založených na úctě k jednotlivci je svoboda projevu. Česká republika v tomto ohledu není výjimkou – jak vyplývá z čl. 17 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“) jako součásti ústavního pořádku, každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.

Blížící se prezidentské volby různými způsoby zasahují i do pracovněprávních vztahů. Zaměstnavatelé uvolňují zaměstnance do okrskových volebních komisí, což představuje zátěž nejen po personální, ale i finanční stránce. Mnoho z nich však netuší, že mohou žádat o kompenzaci vynaložených nákladů.

Nedávná novela zákona o obchodních korporacích poskytla rozřešení několikaleté nejistoty o právních účincích smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným, pokud ji smluvní strany neopatřily úředně ověřenými podpisy.

Právní domněnky a fikce založené smlouvou patří mezi velmi oblíbené instituty smluvního práva, v důsledku konstantní judikatury vydávané za účinnosti staré právní úpravy však došlo k omezení jejich využívání v praxi.

Institut darování představuje dvoustranné právní jednání, jehož pojmovým znakem je přijetí daru obdarovaným[1]. Současná právní úprava přiznává dárci dvě pojistky, kdy mu náleží právo dar odvolat, a to ocitne-li se dárce v nouzi nebo z důvodu nevděku obdarovaného.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „NS ČR“) svým usnesením ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 6 Tdo 425/2019, odmítl dovolání obviněného horolezce, který byl soudy nižších instancí uznán vinným z přečinu těžkého ublížení na zdraví dle ust. § 147 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, když při slaňování poškozeného řádně nezajistil slaňovací lano, čímž došlo k pádu poškozeného z výšky přibližně 10 metrů. V důsledku pádu poškozený utrpěl vícečetné zlomeniny.

Poměrně často se v životě vyskytují případy, kdy osoba spáchá trestný čin pod vlivem návykové látky, přičemž tato skutečnost nemá na případnou trestní odpovědnost pachatele žádný vliv. Neplatí to však absolutně.

Jednou z hlavních výhod stavebního spoření jsou příznivé úrokové sazby ve spojení se státním příspěvkem. Tato kombinace učinila stavební spoření jedním z nejpopulárnějších finančních produktů mezi spotřebiteli. A právě v souvislosti s velmi častým využíváním tohoto produktu v posledních pár letech vznikají situace, se kterými se musí jak stavební spořitelny, tak i jejich klienti vypořádat. Jednou z nejfrekventovanějších je ukončování smluv o stavebním spoření ze strany stavební spořitelny z důvodu přečerpání cílové částky.

Esenciálním zájmem třetích osob při jednání s obchodní korporací, zejména v situacích, kdy s ní vstupují do závazkových vztahů, je, aby byla vůle obchodní korporace projevena řádně a v souladu se zákonem. Obecně platí, že statutárnímu orgánu náleží veškerá působnost, kterou zakladatelské právní jednání, zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu právnické osoby.