Občanské právo | Mgr. Miriam Stecová & al | 30.01.2019 Také v kategorii:
Obchodní právo

Je právní jednání odvolaného (člena) statutárního orgánu závazné? Zdroj: Fotolia

Je právní jednání odvolaného (člena) statutárního orgánu závazné?

Esenciálním zájmem třetích osob při jednání s obchodní korporací, zejména v situacích, kdy s ní vstupují do závazkových vztahů, je, aby byla vůle obchodní korporace projevena řádně a v souladu se zákonem. Obecně platí, že statutárnímu orgánu náleží veškerá působnost, kterou zakladatelské právní jednání, zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu právnické osoby.

Mgr. Miriam Stecová

Mgr. Miriam Stecová

advokátní koncipientka, GHS Legal, s.r.o.

Mgr. Miriam Stecová

advokátní koncipientka, GHS Legal, s.r.o.

Milan Gašparík

Milan Gašparík

právní asistent, GHS Legal, s.r.o.

Milan Gašparík

právní asistent, GHS Legal, s.r.o.

Ve všech záležitostech může obchodní korporaci zastupovat člen jejího statutárního orgánu[1]. Jaké právní účinky má však jednání (člena) statutárního orgánu, který pokračuje v jednání za obchodní korporaci i navzdory skutečnosti, že tuto funkci v souladu s právními předpisy pozbyl, přičemž taková změna ještě nebyla do obchodního rejstříku zapsána?

Odvolání (člena) statutárního orgánu valnou hromadou

Právní úprava po rekodifikaci soukromého práva v podobě zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen jako „ZOK“), výslovně zakotvuje v ust. § 184 odst. 4 povinnost jednatele účastnit se valné hromady společnosti s ručením omezeným a v ust. § 402 odst. 3 povinnost člena představenstva účastnit se valné hromady akciové společnosti. I když v zákoně nejsou explicitně uvedeny následky porušení této povinnosti, dle judikatury[2] však lze usuzovat, že by taková nepřítomnost jednatele či člena představenstva na jednání valné hromady mohla být důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení přijatých na valné hromadě, nebudou-li v důsledku této nepřítomnosti společníkům poskytnuty informace o společnosti nezbytné pro posouzení záležitostí, o nichž má valná hromada rozhodovat, či nebudou-li akcionářům podána vysvětlení záležitostí týkajících se společnosti nebo osob jí ovládaných, potřebné pro posouzení předmětu jednání valné hromady, a to za podmínky, že toto porušení mělo závažné právní následky.

Jestliže se jednatel či člen představenstva valné hromady neúčastní, aniž mu v tom brání vážné důvody, porušuje svoje povinnosti při výkonu funkce a vzniká mu povinnost uhradit újmu tím způsobenou. Jaké jsou však následky právního jednání již odvolaného (člena) statutárního orgánu? V souvislosti s odvoláním statutárního orgánu (jeho člena) a následným zápisem této skutečnosti do obchodního rejstříku dochází v praxi k různým situacím.

  • Statutární orgán (jeho člen) se účastní jednání nejvyššího orgánu, kde se rozhoduje o jeho odvolání, a navzdory tomu právně jedná   

Dle ust. § 45 odst. 4 věty první ZOK platí, že rozhodnutí orgánu obchodní korporace působí vůči obchodní korporaci okamžikem přijetí. Když tedy valná hromada v souladu se zákonem rozhodne o odvolání statutárního orgánu (jeho člena), je tímto konstitutivním rozhodnutím vázána okamžikem jeho přijetí (nestanoví-li pozdější datum účinnosti). Jestliže je statutární orgán (jeho člen) na jednání valné hromady přítomen, dozvěděl se tak o svém odvolání okamžitě – nepanují tedy ani z jeho strany žádné pochybnosti o tom, že pozbývá všechna práva a povinnosti mu z jeho funkce náležející, a že tedy nadále není oprávněn za obchodní korporaci právně jednat.    

  • Statutární orgán (jeho člen) se neúčastní jednání nejvyššího orgánu, kde se rozhoduje o jeho odvolání 

Specifickou situací je případ, kdy valná hromada v souladu se zákonem rozhodne o odvolání statutárního orgánu (jeho člena), přičemž ten není valné hromady účasten. Kdy tedy takové rozhodnutí vyvolá právní účinky vůči statutárnímu orgánu (jeho členu) samotnému?[3] Jak bylo uvedeno výše, funkce statutárního orgánu (jeho člena) zaniká s ohledem na konstitutivní povahu rozhodnutí valné hromady v okamžiku jeho přijetí (nestanoví-li valná hromada pozdější den účinnosti tohoto rozhodnutí). Toto datum se zapíše i do obchodního rejstříku jako datum zániku funkce statutárního orgánu (jeho člena). Specifičnost spočívá v tom, že samotný statutární orgán (jeho člen) se v důsledku neúčasti na valné hromadě nemusí dozvědět o zániku své funkce okamžitě. V takových případech může nastat situace, že za obchodní korporaci nadále právně jedná již odvolaný statutární orgán (jeho člen), přičemž mu takové jednání vytýkat nelze.[4]

Princip materiální publicity

Dále je nutno upozornit na fakt, že identifikace statutárního orgánu obchodní korporace je obligatorní skutečností, která se zapisuje do obchodního rejstříku[5]. Tato zapisovací povinnost je promítnutím principu právní jistoty, související s principem materiální publicity, jakožto jednoho z nosných pilířů fungování veřejných rejstříků v České republice. Materiální publicita se skládá ze dvou složek – složky negativní a složky pozitivní.

Negativní složka materiální publicity znamená, že zapsaná obchodní korporace nemá proti osobě, která právně jedná v dobré víře v zápis do obchodního rejstříku, právo namítnout, že tento zápis neodpovídá skutečnosti. Jedná se o situace, kdy určitá skutečnost nebyla do obchodního rejstříku zapsána navzdory tomu, že zapisovací povinnosti podléhá.[6]

Spolu s negativní složkou materiální publicity sehrává důležitou roli i institut dobré víry. Dobrá víra je jednou ze základních zásad, na kterých je české soukromé právo postaveno. Lze ji definovat jako „vnitřní přesvědčení osoby, že nejedná bezprávně“.[7]

Dobrá víra je kritériem objektivním, nikoliv však absolutním. I když platí, že dobrá víra se při právních jednáních presumuje[8], nic nebrání tomu, aby byla zpochybněna. To se přirozeně uplatní i ve vztahu k negativní složce materiální publicity. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu České republiky, „z negativní stránky principu materiální publicity vyplývá, že důkazní břemeno o nedostatku dobré víry nese osoba, která se nedostatku dobré víry dovolává, tj. osoba, jejíž zápis v obchodním rejstříku je (případně) ohledně toho kterého údaje nesprávný (chybný).“[9]

Na druhé straně stojí pozitivní složka materiální publicity. Ta znamená, jednoduše řečeno, že skutečnosti týkající se obchodní korporace, tedy údaje a obsah listin, které podléhají zapisovací povinnosti, jsou účinné vůči třetím osobám ode dne jejich zveřejnění v obchodním rejstříku.

Jestliže dle výše citovaného ustanovení věty první § 45 odst. 4 ZOK platí, že obchodní korporace je vázána rozhodnutím svého orgánu již okamžikem jeho přijetí, ve vztahu k třetím osobám ZOK navazuje na pozitivní složku materiální publicity, kdy ve větě třetí ust. § 45 odst. 4 stanoví, že „vůči třetím osobám působí rozhodnutí orgánu obchodní korporace od okamžiku, kdy se o něm dozvěděly nebo dozvědět mohly.“ Jestliže tedy obchodní korporace přijala rozhodnutí o odvolání (člena) statutárního orgánu, tato změna vyvolává právní účinky vůči třetím osobám až v momentě, kdy se o takovém rozhodnutí tyto osoby dozvědí. 

Tato teze však neplatí absolutně. V případě, že dané skutečnosti byly třetí osobě známé již dříve, tj. ještě před zápisem do obchodního rejstříku, vyvolávají vůči ní účinky již od okamžiku seznámení s nimi. Důkazní břemeno je v tomto případě na straně zapsané obchodní korporace, jelikož právě ta musí prokázat, že s obsahem jejího projevu vůle (například usnesení valné hromady), na základě kterého se mění skutečnosti podléhající zapisovací povinnosti, je třetí osoba srozuměna.[10]

Závěr

Dojde-li k odvolání (člena) statutárního orgánu, přičemž tato změna ještě nebyla do obchodního rejstříku zapsána, třetí osoby o ní nebyly žádným jiným způsobem informovány a odvolaný statutární orgán (jeho člen) i navzdory tomu nadále za obchodní korporaci právně jedná, toto jednání obchodní korporaci zavazuje. Tento závěr lze podložit i konstantní judikaturou Nejvyššího soudu České republiky, dle které „obchodní společnost nebo družstvo zavazuje právní úkon toho, kdo je v obchodním rejstříku zapsán jako statutární orgán (jeho člen), i když už statutárním orgánem (jeho členem) není. Podmínkou však je, že třetí osoba, vůči níž byl právní úkon učiněn, byla v dobré víře, že jedná se statutárním orgánem (jeho členem) oprávněným jednat.“[11]

Jestliže však taková změna (člena) statutárního orgánu do obchodního rejstříku zapsána byla, resp. třetí osoby o ní byly informovány jiným prokazatelným způsobem, obchodní korporace unese důkazní břemeno o nedostatku dobré víry třetí osoby. Ta se totiž při zachování náležité opatrnosti při realizaci svých práv mohla obeznámit se skutečnostmi odpovídajícími realitě, že právně jedná s osobou, která není oprávněna za obchodní korporaci jednat. Takové právní jednání tedy obchodní korporaci zavazovat nebude.

K případu, kdy statutární orgán (jeho člen) pokračuje v jednání za obchodní korporaci i navzdory skutečnosti, že tuto funkci v souladu s právními předpisy pozbyl a v jejím výkonu by pokračovat neměl, se ve vztahu k požadavkům kladeným na jednání vyjádřil i Nejvyšší soud České republiky, který stanovil, že: „Za této situace pak v případě porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře musí takový jednatel nutně odpovídat za škodu tímto jednáním způsobenou stejně, jako by jednatelem společnosti formálně byl. Pro uvedený závěr přitom není významné, zda takový jednatel o svém odvolání nevěděl, nebo zda o něm věděl, a přesto jej vědomě nerespektoval.“[12]


[1] Ust. § 164 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

[2] Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3009/2007

[3], [4] Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 29 Cdo 2363/2010

[5] Ust. § 25 odst. 1 písm. g) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob

[6], [10] Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 1 VSOL 106/2014-B-10

[7] Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 2. 2005, sp. zn. 29 Odo 161/2004

[8] Ust. § 7 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

[9] Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2651/2009

[11] Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 840/2006

[12] Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4095/2016

akciová společnost jednatel společnost s ručením omezeným valná hromada zásada materiální publicity právní jednání obchodní rejstřík statutární orgán občanský zákoník zákon o obchodních korporacích

Líbil se vám náš článek? Ohodnoťte ho, prosím.
Hodnotil 1 čtenář

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejčtenější články