Výběr nejbizarnějších soudních rozhodnutí z celého světa – epizoda VI.

Projdeme si společně několik rozhodnutí, která mohou vést k úžasu, smíchu, či dokonce znechucení.

Příběhy, které Vám postupně představím, jsem sesbíral především pro účely své přednášky v rámci Noci fakulty 2022, která se konala na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Nepůjde ani tak o překvapivé zvraty či nečekané výklady zákona. Případy, o kterých si budete moci přečíst, jsou většinou podivné především svými skutkovými okolnostmi. Právě bizarní skutkové okolnosti často vyžadují od soudců maximální kreativitu, a tak občas vznikají i rozhodnutí, která jsou opravdu vtipná.

Pokud byste raději poslouchali, než četli, existuje i nahrávka přednášky, kterou najdete např. na tomto odkazu.

Dnes zaměříme svou pozornost na strhující případ z oblasti daňového práva. Konkrétně jde o rozhodnutí ze dne 24. dubna 2014, sp. zn. 5 K 358/13, kterým se zabýval Finanční soud Dolního Saska:

O co šlo

Jeden muž pronajímal rekreační objekt o rozloze cca 100 m2. Tento objekt se skládal z obývacího pokoje, ložnice, kuchyně a koupelny (celkem 70 m2). Kromě toho tam byly také dvě místnosti o celkové ploše 30 m2, „z nichž jedna byla zařízena ve stylu bondage, sado-maso (BDSM) studia a druhá mohla vzhledem ke svému vybavení (např. gynekologické křeslo) sloužit jako ‘ošetřovna’.“

Činnost pronajímatele se omezovala jen na zpřístupnění těchto prostor. Pronajímatel neposkytoval žádné další služby, jako např. zprostředkování sexuálních partnerů, animační program, instruktáž k určitým praktikám apod.

Své tržby z pronájmu předmětných prostor podrobil pronajímatel snížené sazbě daně – tu totiž lze podle německého práva využít mj. v případě krátkodobých ubytovacích služeb.[1] Finanční úřad však při daňové kontrole dospěl k závěru, že v popředí jednoznačně stojí využívání prostor k určitým sexuálním praktikám, a že tedy nelze zvýhodnění platné pro ubytování vůbec využít.[2] To dovodil mj. ze sloganu na webu pronajímatele, který zněl: „Chtíč a vášeň, smyslnost a extáze, stejně jako erotika a bezpečí“. Finanční úřad doměřil pronajímateli daň do výše zdanění standardní sazbou.

Řízení před soudem a jeho výsledek

U soudu bojoval pronajímatel za to, aby byla alespoň část příjmů vztahujících se k _„_obytné a spací” části bytu zdaněna zvýhodněnou sazbou. A nakonec částečně uspěl, a to mj. s argumentací, že se v tomto případě nejednalo o to, „že by klasické užívání rekreačního bytu bylo zastíněno užíváním dvou ‘zvláštních místností’.“ Opíral se také o vědecké studie, ze kterých vyplývá, že „průměrný pohlavní styk“ trvá asi 15 minut. Z toho dovodil, že i kdyby se jeho hosté oddávali intimním aktivitám dvakrát denně (tj. v průměru asi 30 minut), stále by měli dostatek času na využívání „běžných prostor“ rekreačního objektu.

Soud ho částečně vyslyšel. Poskytování dvou „zvláštních prostor“ nesloužilo přímo účelu ubytování, a proto na něj daňového zvýhodnění vztáhnout skutečně nelze. To však nemá vliv na daňové zvýhodnění, pokud jde o ostatní místnosti. Vzhledem k tomu, že tyto místnosti tvořily přibližně 70 % celkové obytné plochy, přiznal soud daňové zvýhodnění na 70 % z pronajímatelova obratu. Podle soudu totiž studio BDSM a „ošetřovna“ v pronajatém rekreačním bytě nevylučují využívání ostatních „obytných a spacích“ místností.

Podle soudu nebylo rozhodné, zda byl rekreační byt pronajat primárně k bydlení nebo k uspokojení zvláštních sexuálních preferencí. V tomto ohledu nebylo nutné zkoumat pohnutku. Relevantní není ani to, jestli a případně jak často hosté vůbec užívali ostatní prostory bytu. Rozhodující tak zůstává pouze to, že byly pronajaty také ostatní prostory, které sloužily k přenocování a ubytování.

Závěr

V tomto článku jsme si ukázali, že i ve světě daňového práva se mohou objevit poměrně nekonvenční případy a že daně mohou být plné překvapení.

Příště nás čeká další ohromující dobrodružství, ve kterém se setkáme s nečekanými zvraty a absurdními skutkovými okolnostmi. Zachovejte proto věrnost této sérii i Právnímu prostoru.

[1] Na základě § 12 odst. 2 bodu 11 německého zákona o DPH (UStG).

[2] Podle finančního úřadu bylo částečné využití bytu k přenocování a ubytování vytěsněno primárně zamýšleným využitím „zvláštních prostor“ k uspokojení určitých sexuálních preferencí.