Boj o dítě, aneb dosáhnout svého neznamená vyhrát
Po rozvodu či rozchodu se rodiče nezletilých dětí až příliš často pouští do zuřivé bitvy o děti. Je to však boj, který nelze vyhrát – a naopak vás na jeho konci může čekat jedna z největších proher vašeho života. Pojďme se detailněji podívat, co snaha „vyhrát“ obnáší v praxi.
Klienti se na nás obracejí s nejrůznějšími právními spory a všichni chtějí, zcela logicky, svůj spor vyhrát. Ze stejného důvodu k nám chodí také klienti z oblasti rodinně-právní. Chtějí dosáhnout svého cíle, získat výlučnou péči, střídavou péči, vysoké výživné, nebo naopak platit nízké výživné - hlavně aby vyhráli svůj „spor“. Teoreticky se nejedná o spor, neboť řízení o péči o děti patří mezi tzv. nesporná řízení, často se ale jedná téměř o válku. Mnohdy si však klienti neuvědomují, že když v daném soudním řízení dosáhnou svého, nebude se nikdy jednat o vítězství.
Řízení o péči o dítě je specifické v tom, že všechny strany - jak rodiče, tak soud - by měly při hledání řešení primárně hledět na zájmy nezletilého dítěte. Dítěte, které své zájmy mnohdy ještě ani samo nezná a nedokáže formulovat. Kdo má tedy zájmy tohoto dítěte určit?
Pokud jsou rodiče schopni se na péči o dítě dohodnout, pak jsou to oni, kdo zájmy dítěte prostřednictvím dohody o péči určí. Rozhodnou, kdo a kdy bude dítě vychovávat, kdo a kdy o něj bude pečovat, a v průběhu dospívání dítěte mohou toto své rozhodnutí dohodou měnit a upravovat tak, aby dítěti vyhověli. Dítě tak má sice rodiče, kteří žijí odděleně, ti jsou ale schopni vyhovět jeho potřebám a zájmům. Vztah všech tří osob je výrazně uvolněnější, protože se rodiče dokázali dohodnout a pravidla hry sobě a svému dítěti společně nastavit, a to s okamžitou platností. Tomu, a jedině tomu, se v rodinném právu říká vítězství.
Pokud se rodiče na péči o dítě dohodnout nedokáží, začíná skutečná bitva, která vyvrcholí direktivním nařízením soudu o tom, jak má péče probíhat. O nejlepších zájmech dítěte tedy rozhodne člověk, který dítě vůbec nezná. Celé řízení může trvat i několik let a po dobu jeho průběhu neexistuje žádná pevná úprava péče, nanejvýš předběžné opatření, které však nesmí předjímat výsledek řízení. Panující nejistota a neexistence jakékoli úpravy péče podněcuje další spory mezi rodiči, kterými samozřejmě trpí nejvíce děti.
Po vydání rozsudku však zdaleka není vyhráno, a to ani pro rodiče, který by v řízení dosáhl svého (pokud by se to vůbec někomu podařilo). Nespokojený rodič totiž téměř vždy podá proti rozsudku odvolání, a rozhodnutí o péči tak nenabývá právní moci – situace je tedy pro reálný život v tu chvíli stejná, jako by žádný rozsudek neexistoval. Teprve rozhodnutím odvolacího soudu (za předpokladu, že odvolací soud nevrátí věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení) jsou nastavena určitá pravidla péče o dítě. Mezitím však dítě vyrostlo, tedy došlo ke změně okolností, a nespokojený rodič podává u okresního soudu návrh na změnu péče o dítě. A tak místo toho, aby si rodiče užili drahocenné období dospívání svého dítěte, tráví čas před soudy a vymýšlí, jaké špinavé prádlo na svou bývalou polovičku ještě vytáhnout. A tomu se opravdu nedá říkat vítězství, i kdyby soud rozhodl tak, jak rodič původně navrhoval.
Dohody lze a je důležité dosáhnout, i když situace vypadá beznadějně. Je to jediná šance, jak získat konečné rozhodnutí o péči o dítě okamžitě, bez zdlouhavých soudních řízení, praní špinavého prádla a odvolávání se k vyšším instancím. Naší zkušeností také je, že uzavření alespoň základní dohody je mnohdy schopné uklidnit vztah mezi rodiči a nastolit relativně stabilní prostředí pro výchovu dítěte. Snažíme se přitom klientům vysvětlit, že uzavření dohody je jediný způsob, jak okamžitě nastavit určitá pravidla péče a nežít v nejistotě, s tím, že pokud budou trvat na jiném nastavení péče, lze po nějaké době podat návrh na změnu péče a dohodnutou péči nechat soudně upravit. Často se pak stává, že si rodiče dohodnutý režim ponechají, a byť původně měli zájem o jinou úpravu péče, naučí se vzájemně spolupracovat, dohodnutou péči si dle potřeby upravovat, a návrh na změnu péče už pak ani nepodávají, protože jsou s dohodou nakonec spokojeni.
Pokud se tedy hodláte pustit do boje o děti, je třeba zohlednit i ty aspekty, které nejsou na první pohled vidět. Často se pak ukáže, že i ta nejhorší dohoda je lepší než ten nejlepší rozsudek.
Zdroj: bnt journal
Další články
NIS2 v praxi: nový zákon o kybernetické bezpečnosti dopadne na tisíce firem, které to zatím netuší
Zákon č. 264/2025 Sb., o kybernetické bezpečnosti (ZoKB), který do českého práva přenáší evropskou směrnici NIS2, nabyl účinnosti 1. listopadu 2025. Pro veřejnost i pro řadu firem jde stále o právní úpravu „někde na okraji”. Čísla ale ukazují něco jiného: nový zákon zasáhne řádově patnáctkrát více subjektů než předchozí úprava a mnohé z nich zatím nevědí, že mezi ně patří.
Transparentní odměňování v Česku má zpoždění, firmám bez jasného systému přesto hrozí pokuty i doplacení mezd
Česko má podle Eurostatu jeden z nejvyšších rozdílů v odměňování žen a mužů v EU – gender pay gap dosahuje okolo 18 %. Evropská pravidla pro transparentní odměňování, jejichž cílem je narovnat informační asymetrii na pracovním trhu a dlouhodobě tak přispět i ke zmenšení rozdílu ve mzdách mužů a žen, však nabrala v České republice zpoždění.
Kdy je možné sáhnout po jinak urážlivých označeních?
Tento článek shrnuje nedávný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) v kauze Mortensen proti Dánsku, který může sehrát roli v dalším řešení obdobných případů na ochranu osobnosti, zejména pokud se jedná o působení na sociálních sítích, předchozího jednání poškozeného a reálných základů pro hodnotící úsudek.
Budoucnost dokazování před soudy v době AI
Umělá inteligence změní soudní proces. Je možné dnes považovat digitální důkazy za věrohodné? Výzvy pro justici v době AI.
Hledá se lék na problémy stavebního řízení… pomůže připravovaná novela stavebního zákona 2026? (2. část)
Personální krize, vedlejší agenda i neúplná odůvodnění. Jaké jsou hlavní důvody pomalých stavebních řízení a které z nich má šanci chystaná novela reálně napravit? Druhý díl miniseriálu se zaměřuje na systémové i procesní překážky na stavebních úřadech.



