Ústavní soud: Střídavá péče nemusí být 50:50

Ústavní soud v únoru jen znovu potvrdil to, co říkal už dříve - střídavá péče má být výchozím modelem péče, ale může mít více forem, ne jen symetrickou podobu s rozložením času mezi rodiči 50:50. Za střídavou péči se dá považovat jakýkoliv model, ve kterém jsou děti alespoň 30 procent času i v domácnosti druhého rodiče.

Názor dítěte musí být brán v potaz

V konkrétním případě, který Ústavní soud projednával, odvolací soud zachoval střídavou péči v režimu 50:50, aniž by se podrobně zabýval tím, co si přejí samotné děti. Ty hned při několika příležitostech řekly, že chtějí trávit více času s matkou. Ústavní soud zdůraznil, že je nutné vždy pečlivě posuzovat zájmy dítěte a stěžejní k posouzení nejlepšího zájmu dítěte je zjistit jeho názor. „Soudy se musí zaměřit na konkrétní potřeby dítěte, ne na formální označení formy péče. Ta může být rozdělena asymetricky – například v poměru 60:40 nebo jinak, pokud to lépe odpovídá potřebám dítěte,“ dodala Kateřina Rumíšková z advokátní kanceláře Spring Walk.

Co to znamená pro rodiče?

Namísto snahy o matematicky spravedlivé rozdělení péče a nálepky “výlučná” nebo “střídavá” péče by rodiče měli především zohledňovat, co jejich dítě skutečně potřebuje a ne, jak je to pojmenováno. Faktory jako vztah k jednotlivým rodičům, stabilita prostředí nebo školní docházka mohou hrát zásadní roli při rozhodování o tom, jak bude péče uspořádána.

Klíčová je vzájemná dohoda rodičů. Ideální je najít kompromis, který bude vyhovovat především dítěti. “Je třeba mít na paměti, že rodiče spolu budou muset o výchově a péči o děti komunikovat a spolupracovat dlouhou dobu. Této odpovědnosti je “nezbaví” žádný soud ani žádný rozsudek,” upozorňuje Kateřina Rumíšková z advokátní kanceláře Spring Walk. “Rozsudkem nejde pokrýt všechny situace, které v životě dítěte mohou nastat. Kompromis a dohoda by tedy měly být hlavním cílem, pokud rodiče nechtějí trávit roky v soudních síních,” dodala Kateřina Rumíšková.